Hlavní obsah
Práce a vzdělání

Aby svůj poslední rok dětství nestrávily v ústavu: Jak to udělat? Co okolí?

Foto: Pixabay

holky

Doposud jsem se nikam nehlásila, neabsolvovala (roční) přípravu, pěstounka nejsem, zrovna tak jako Markéta s Míšou nejsou v databázi dětí čekajících na pěstounskou péči. „Jedná se o jinou kategorii, jiný případ,“ zněl závěr po konzultaci s advokátem.

Článek

Odlišná forma náhradní péče, označuje se jako svěření do péče třetí osoby (do doby zletilosti dětí) a - není tam nárok na finanční podporu.

Jednak je prostě chci informovat, jednak se zeptat, co by doporučili. Jako nejlepší postup, nebo co myslí, že bych měla dělat. S úvodním textem na blog představím okolí tento svůj plán.

Bráchu prozatím nechávám mimo hru, ten by to nedal. Kdyžtak osobně, časem. Nejlepší kamarádka ví jen, že řeším nějaké šílenosti; sama zdůrazňovala, že nemusím být konkrétní. Tam taky počkám - třeba to probereme naživo, až se zas jednou uvidíme… Kromě mamky se ségrou, od nichž s - finanční - podporou nepočítám, oslovím bývalého domácího, který mi kdysi pronajímal pokoj. Podniká ve farmacii, má peníze, ale i sociální cítění a pochopení. Dál pak dva lidi, které moc neznám. Ty přímo požádám o příspěvek. Tedy - pokud by jim to dávalo smysl a měli zájem. Jedná se o mé dva chlebodárce - současného a toho, který byl před ním. Jednomu patří síť wellness hotelů, druhý má cestovní kancelář u moře v Chorvatsku. Zvažuju, zda je tu nějaké riziko. - V nejhorším se ztrapním, což asi zas tak nevadí; jiného nehrozí nic.

Máma holek už chvilku bydlí a pracuje, což je skvělé. Pokud má ale něco řešit, bývá ztracená. Většinou žádá o pomoc své starší děti - právě Markétu s Míšou. Které jsou ještě na základce a možnosti mají omezené.

Takto se na mě Míša před časem obrátila. Že ji nikdo jiný nenapadá, a že se máma ptá, jestli mám třeba nějaké známé a zda bych mohla… Vedle toho, aby si udržela byt a práci, má matka od sociálky za úkol si byt postupně dovybavit, aby jí mohly být vráceny její děti. Zpátky do péče, všechny čtyři. „Potřebujeme palandy, teto,“ znělo zadání.

Nejdřív si myslím, že ji odkážu na nábytkovou banku (která jak naschvál začátkem roku pozastavila provoz, zjistím vzápětí), pak doporučím bazar s nábytkem. Za odvoz/za symbolické ceny. Posílám Míše odkaz, aby ho předala mámě. Až z další konverzace s dívkou se postupně dovtípím, že - to mám zařídit. To je ta pomoc, kterou shání. Máma to nějak nezvládá.

Obvolat, získat (s rošty a matracemi; holá prkýnka, jak lidi taky nabízejí, nikomu nepomůžou), zaplatit symbolickou cenu (kompletní zdarma nejsou) a - dát si to celé znovu. „My, teto, jsme přece čtyři děti,“ objevím od Míši na WhatsAppu. Adresy, čísla, zaúkolovat cizí lidi a sehnat dopravu. Mamka, brácha i ségra, kteří všichni tři slušně řídí, jsou tak daleko, že to v úvahu nepřichází. Když je tu jiná možnost.

Lidé ochotní, výborná spolupráce, akce úspěšná.

Když o ní následně řeknu mamce, je nadšená. Připadá jí to skvělé. Že jsem koupila palandy cizím dětem. Přímo na větvi, znovu se k tomu vrací.

Tentokrát mě však její reakce nepotěší. Nápad, že bych si holky vzala, ji vůbec neoslovil, naopak mi to rozmlouvá. „Občas si můžete zavolat“, navrhuje, a - víc by to, být na mém místě, neřešila. Zdůrazní ještě, že nikdo nemáme ty peníze; kde sehnat, netuší. Sice ji napadá jedna konkrétní nadace; současně ale není moc pro, abych se celou tou věcí ve velkém zabývala.

Hezká odpověď přichází od doktora. Finance sice nenabízí, o bytu zadarmo k dispozici neví; na mou otázku, jestli se vydat cestou sbírky, odepsal „Proč ne?“ Jeho mail celkově však je velice chápavý, podporující; taky mám ale počítat s tím, že budu za blázna. „Jako já, když jde o pomoc Ukrajinkám,“ dodává. Filozoficky, na půl stránky, podrobně rozebere karmu - z různých úhlů pohledu, kultur a náboženství. Je proti mně o 20 let starší, vnoučata mu přibývají geometrickou řadou - možná i proto to tak vnímá. Jako něco extrémně vážného, velikého. Obrovská zodpovědnost, závazek, rodičovský vzor. „Ty holky nepotřebují kámošku,“ připomíná. Nabádá mě znovu vše důkladně zvážit. Pokud bych nadále měla pocit, že do toho mám jít, tak mám, píše na závěr.

Poznámka:

Jedná se o text na pokračování. Tato platforma dnes už bohužel nepřipouští přehledné číslování dílů, tak se to musí obcházet.

Příběh je skutečný; z důvodu ochrany osobních údajů byla jména změněna.

ZDVOP = zkratka pro Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

ZDVOP je příšerné slovo, proto je v tomto významu v textu používáno označení klokánek. Bývají brána jako synonyma. S tím klasickým, známým Klokánkem FOD to nemá nic společného (než to, že se zabývají tímtéž).

Autorka (37) pracuje střídavě v gastronomii a v sociálních službách.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz