Článek
Přibližně takto svůj nápad prezentuju, v příloze s textem na blog [zde první článek].
Kopíruju a po jednom přeposílám, aby to působilo osobněji. Postupně oslovím přes dvacet nadací nebo nadačních fondů; ani bych nečekala, že je jich vůbec tolik.
První odpověď dorazí ještě týž večer. Dotyčná tomu nerozumí: „To je moc peněz, tolik vám nikdo nedá“, připadne jí. Prý mám jít cestou pěstounství.
Vysvětluju, co jsem se dozvěděla od právníka. Jiná kategorie, jiný případ.
Středa 28.ledna 2026
Přes noc mi to přece jen vrtá hlavou. Jak to ta paní myslela?
Vizitku mám, číslo si uložím do mobilu, že se mu přes den ozvu. Do paměti hovorů si ho však předpřipravuju tak nešikovně, že to zazvoní. Ve čtvrt na osm ráno. Asi jsem měla zavěsit o něco dřív.
Navzdory časné hodině obratem volá zpátky. Advokát z poradny v Praze. „K tomu je určená právě ta úvodní konzultace“, zahájí důležitě, „aby se všechno vyjasnilo“. - Trvala deset minut, zaplatila jsem hodinu. Mám tedy bohatě předplaceno. „U mě od té doby vyvstaly nějaké otázky“, nehodlám se nechat odbýt. Když už spolu mluvíme, mohu se tedy ptát, svolí nakonec velkoryse. - Zajímá mě, zda tomu rozumím správně. Že bych - coby třetí osoba, jíž budou svěřeny děti (právní kategorie, kam to spadá), neměla nárok na žádnou finanční podporu. Tohle potvrdí, prý je to přesně tak. Jak mi v poradně vysvětloval. Ta paní (z nadace ze včerejška) mluvila o pěstounství, což ale není tento případ. Zmíní i přídavky na děti - dnes nízké, symbolické. „Po zavedení superdávky to bude ještě míň“, dodává. „Na nic jiného nárok nemáte“, uzavírá.
Přesně tak jsem to minule pochopila. Naživo v Praze. Nyní to jenom zopakoval.
Chvíli si píšeme s Markétou na messengeru. Se zdůrazněním, že ještě je čas a ani nevíme, jak to dopadne, se ujišťuju, že jsou v pohodě s tím, že o nich budu mluvit. S fondy a nadacemi. Že to nebude v utajení. - Souhlasí, nevadí to, ale: „Nechceme, aby na internetu byla naše jména“, přejí si obě s Míšou.
Hned mě to napadalo. U té sbírky. I když vypadá krásně, autenticky.
Viděla jsem ji zatím jen já a správci platformy. Nebo uvidí, až se k ní dopracují. Posílám prosbu na Donio, ať to prozatím nezveřejňují. Že si to holky nepřejí. Musíme najít jiný způsob - jména změněná, obrázek ilustrační, myslím si. (Tak, jak to tam běžně nedělají.)
Během dne dostávám spoustu odpovědí; do týdne, deseti dnů zareagují všechny. Nadace na pomoc dětem. I ty nejpomalejší, nebo ty, kam napsat bylo (z mé strany) poněkud mimo. Brala jsem to dost šmahem - kontakt a odeslat, aniž bych dlouze pátrala, čím přesně se zabývají. Tak se tam připletli například dětští vozíčkáři, nebo nadaní studenti z chudých poměrů.
Veškeré zprávy jsou ovšem chápavé, podporující; často mě někam nasměrují (konkrétní web, jiná organizace), nabídnou dílčí služby (řidičák, lyžák, kroužky, oblečení - to se vše v budoucnu může hodit), nebo jen popřejí hodně štěstí.
Kompletní financování toho jednoho roku, pokud by holky u mě byly, s jistotou nikdo nezaručí; v tom je to spíše zamítavé. Našla se ovšem jedna výjimka - nadační fond pomoci -, který mi skutečně sbírku přislíbí. Že ji pak uděláme. Předběžně - za podmínky, když mi dá doporučení OSPOD. K popisu sbírky mám posléze nahrát ten svůj úvodní text na blog, stojí v pokynech.
Jeden fond vnímá [ten můj text na blog] jako návod pro ostatní, až budou v podobné situaci. To mě zaskočí, s tím musím nesouhlasit, takhle to rozhodně není. „Vždyť se v tom sama ztrácím“, dodávám.
Jinde hodnotí moji situaci jako nepřehlednou, info neúplné, prý se v tom nemohou zorientovat. Aby mi mohli pomoci, tak by potřebovali konkrétní, jasné a relevantní údaje, které tu ovšem postrádají, dočtu se v mailu od nich.
V čem se shodují, co je společné, jednotící (tohle dorazí z více stran): Ze všeho nejdřív se mám obrátit na sociálku, OSPOD, který má holky na starosti. „Tam vám vše detailně vysvětlí“, slibují mi, „a řeknou, jak postupovat“.
Celkem zásadní krok, zdá se. Proč mi to doposud nikdo neporadil? A že to nenapadlo mě?!
Složitě, oklikami, možná konečně mířím na začátek. Na správnou startovní čáru.
Poznámka:
Jedná se o text na pokračování. Tato platforma dnes už bohužel nepřipouští přehledné číslování dílů, tak se to musí obcházet.
Příběh je skutečný; z důvodu ochrany osobních údajů byla jména změněna.
ZDVOP = zkratka pro Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
ZDVOP je příšerné slovo, proto je v tomto významu v textu používáno označení klokánek. Bývají brána jako synonyma. S tím klasickým, známým Klokánkem FOD to nemá nic společného (než to, že se zabývají tímtéž).
Autorka (37) pracuje střídavě v gastronomii a v sociálních službách.
