Článek
Pátek 12. 5. 2023
Po několika telefonátech, kdy je to pokaždé na hodinu – všechny už ani neberu – si jasně uvědomuju, kam se to posunulo: Zkraje jsem se do toho vrhala s chutí; teď mě to skoro až otravuje. Je to dost únavné. Projekt nepokračuje, vůbec mi to psát nejde a Daniel mluví a mluví. Sama sebe se ptám, co vlastně je cílem a taky – koho to bude zajímat? Životopis klienta, který si za spoustu věcí může sám? Jehož názory odsuzuju? Který je trochu blázen? (Jednou punk, vždycky punk, poosmnácté, proboha.) Místy mám dojem, že ta šéfová měla pravdu. Že je to celé blbost.
Zároveň nastalo několik okamžiků, kdy to – pod množstvím nicneříkající omáčky – přece jen bylo zajímavé. Kdy jsem se – po mnoha únavných minutách – nakonec něco dozvěděla. Že přišel s něčím novým, byť třeba šíleným. […] „Já nemám rád sám sebe. Já jsem sám sobě úplně ukradenej, já se nesnášim,“ například.
Prý má sám sebe na posledním místě, kašle na sebe, vše je mu ukradené. Zmíní i teorii sebedestrukce, kdy je šíleně zarostlý, zanedbaný.
Když je ve vztahu, v kterém to myslí vážně, tak se o sebe stará, snaží se: „To jsem pak úplně jinej,“ tvrdí Daniel. „Ale musím mít důvod,“ dodává.
V Praze se mi to krátí a skoro nikdy nemůžu. Přesto se pokusím, že bychom ještě dali sraz. Daniel souhlasí, domlouváme Letnou v pondělí v jednu po obědě.
Pondělí 15. 5. 2023
Není mi dobře, tak to zas celé ruším. I když si připadám hloupě.
Špatně je taky Danovi, dovím se z několika předlouhých telefonátů. Zastřelil se mu nejlepší kamarád. Ámos, černošský trenér bojových umění. V Praze si za lekci účtoval 600. Daniel, který mu dělal sparingpartnera, míval tréninky zdarma. „Dá se to ztlumit i hrdlem od petlahve, taky bych věděl jak,“ líčí Dan. Ámos si ustřelil hlavu v obýváku, zatímco jeho přítelkyně v kuchyni vařila večeři. Jak nic nebylo slyšet, zjistila to až po chvíli…
Daniel z toho je vyřízený snad čtrnáct dní, na pohřeb ale nejde. „Já se s ním rozloučím sám, nepotřebuju k tomu pohřeb,“ konstatuje.
Taky se dověděl, že umřel nějaký další jeho známý…
Středa 17. 5. 2023
Téma je hlavně Ámos, ale pak taky zdraví. Je mu zle po jakémkoli jídle, říká Dan. Obává se, jestli to není slinivka. Marně ho posílám k doktorovi, má z nich strach. Možná by pomohlo, kdyby si mohl dietně vařit, zamýšlí se –; což teď nemůže. Bydlí v truhlářské dílně, kde ho zadarmo nechává kamarád z kriminálu, bývalý bodyguard prezidenta Klause. Montují spolu kuchyně, tak mu takhle pomáhá. „Sám má čtyři děti – a se mnou vlastně pět,“ směje se Dan. Paušál na mobil má taky přes něj; kdykoli Daniel potřebuje, dá mu kamarád zálohu.
Ublížení na zdraví, za které za covidu seděl, mu způsobilo záznam v rejstříku trestů na příštích osm let. Teprve potom bude moct dostat běžnou pracovní smlouvu. Proto teď dělá přes známé. Prý ho to nebaví, jenže – kuchařině, své původní profesi, kterou rád měl –, se už věnovat nemůže. Před šesti lety prodělal mrtvici; naštěstí neochrnul, ale přišel o čich a chuť. Doteď se mu to nevrátilo, což u kuchaře je celkem problém.
Prý je úplně jedno, co jí – nic necítí. „Dávám si jídla, která vím, že jsem měl rád,“ líčí svůj postup v jídelně na Palmovce.
