Článek
Vystudovala germanistiku, začala učit němčinu. Na půl úvazku, na základce. K tomu se v sousedním městě naskytnul druhý půlúvazek, práce v sociálních službách. V K-centru a v terénu, poskytování služeb uživatelům drog. (Kdo by si myslel, že cílem takové práce je poselství narkomanům „Fetujte víc, v klidu a bezstarostněji“, je vedle. Jde o tzv. terciární prevenci neboli službu, která se snaží, když už ten problém existuje, když už klienti drogy berou, aby to dělali co možná nejbezpečněji. Aby si neškodili víc, než je nutné. Velice často se jedná o lidi, kteří prvních pár let života strávili v kojeneckém ústavu, než si je někdo adoptoval, nebo už jako větší skončili v děcáku, protože rodiče šli do vězení. Převážně nejde o lidi z běžných, bezproblémových rodin. Na druhé straně – a to je neméně důležité – jde v těchto službách také o ochranu společnosti, například před šířením žloutenky, ale i před samotnými narkomany, které se tato K-centra snaží „vychovávat“, resocializovat atd. Výměnný program zajišťuje prevenci žloutenky a dalších onemocnění, jejichž léčení by ve srovnání s těmito službami stálo mnohonásobně víc. Možná ne zcela běžná, častá, známá, ale přesto úplně normální sociální práce. Tolik na vysvětlenou čtenářům.)
Dopoledne škola, po vyučování odjezd do druhé práce, kde hned zpočátku zjistila, že rozhodně neplatí, „narkoman rovná se automaticky špatný člověk“, podobně jako třeba u kuřáků cigaret. Jasně, kouřit (ani fetovat) se nemá, ale pokud to někdo dělá, ještě to nutně neznamená, že je skrz naskrz špatný. Spíš je to důsledek traumat, která si nese z dětství a mládí, z předchozího života.
Ten vtip, že učitel je povolání, učitelka diagnóza, většina lidí nejspíš zná. Pracovní kombinace dopoledne škola, odpoledne drogy představovala úžasnou protiváhu, práce se navzájem vyvažovaly, aby jí z toho nehráblo. Zdálo se, že to je přesně způsob, jak jako v tom vtipu nedopadnout. Učit jazyky jistě má smysl, mít praxi ze školství se taky hodí; tato práce jí však v porovnání s učením připadala výrazně zajímavější – naprosto skvělá, smysluplná, užitečná. K tomu výborný kolektiv a i mezi klienty spousta zajímavých osobností.
Jediný kámen úrazu nastával při každé výplatě, tohle snad nikdo nemůže myslet vážně?! V sociálních službách není pracovník placený od hodiny, ale pro představu se samozřejmě dá spočítat, kolik si asi tak za hodinu vydělá. A je to míň, nebo stejně jako pro nezletilé děti na brigádě! Přičemž je třeba zdůraznit, že pokud tuto práci vykonáváme déle než 6 měsíců, je nutné doplnit si kvalifikaci studiem adiktologie nebo sociální práce a nebo alespoň absolvovat kurz pro pracovníky v sociálních službách. Jinými slovy nejde o žádnou podřadnou, nekvalifikovanou, pomocnou práci. Naopak pořád se studují různé etické kodexy a následně vše rozebírá s terapeutem, který čas od času přijede z jižních Čech.
Takto výplatu co výplatu: nemile překvapená, zklamaná, otrávená. Vrcholem konstatování šéfa, že poloviční úvazky mají pracovní smlouvu obrovsky nevýhodnou. ,,Pro vás by bylo výhodnější pracovat na dohodu. Tu vám ale dát nemůžeme.“ Neboli musíme na vás šetřit, ať si nic nevyděláte. S těžkým srdcem dala výpověď. Na poslední chvíli, poslední den zkušební doby. Nikdy nic zajímavějšího nedělala.
No a protože do konce školního roku zbývají ještě tři měsíce, potřebuje teď ke škole namísto tamté práce nějaký další příjem. Skončila v řeznictví. Za pultem u sýrů a u salámů, díkybohu ne v oddělení syrového masa. Ale stejně. Učitelka, co chodí po škole na brigádu. V unisex XXL tričku Vodňanské kuře se tiše děsí, kdy někdo ze žáků přijde pro dvacet deka vysočiny. Ale vydělá si tam víc, než v sociálních službách…
