Adina Mandlová: bouřlivý život, ztráta dítěte i obvinění ze smrtelné autonehody

Adina Mandlová, která byla zářící filmovou hvězdou, se narodila jako Jarmila Anna Františka Marie Mandlová a v Německu byla známá pod pseudonymem Lil Adina.

Protože na svět přišla po třech chlapcích jakožto vytoužená holčička, její tatínek ji patřičně rozmazloval. Byla pro něj výjimečná, ostatní jí museli vykat, zatímco ona jim mohla tykat. Když byly Adině čtyři roky, začal ji zasvěcovat do hry na klavír. Maminka byla z těchto aktivit vyčleněna a Adina ji vnímala jako podřadného člena rodiny, se kterým nenacházela společnou řeč.

Když tatínek zemřel v důsledku nemoci, Adině bylo pouhých 8 let. Dokud žil, rodina měla dobré postavení, ale po jeho smrti začala mít existenční problémy. Matka proto využila svého atraktivního vzhledu a začala navazovat vztahy s několika muži, kteří rodinu drželi nad vodou. Po odchodu tatínka byla Adině zakázána také hra na klavír a místo toho začala být vedena k činnostem v domácnosti. Finanční situace se výrazně zlepšila, když si matka našla stálého přítele a Adině bylo po dlouhém přemlouvání dokonce umožněno chození na hodiny klavíru.

Adina byla sice vzornou studentkou, ale chybělo jí dobré chování. V 16 letech si našla milence, začala flámovat, pít, kouřit a žít nočním životem. Tato nezdravá životospráva jí nesvědčila po fyzické, ale ani po psychické stránce. Navíc, takové chování bylo na malém městě nepřípustné. Matka a její nový přítel proto poslali Adinu do školy v Paříži, kde se naučila vařit, zdokonalila svou dovednost francouzštiny a němčiny, ale také se dostala do bohémských kruhů.

V Paříži byla přes den pilnou studentkou a po večerech vyhledávanou společnicí. Našla si dalšího milence, se kterým otěhotněla a potom, jelikož těhotenství nebylo vítané, absolvovala potrat bez narkózy. Ze školy byla vyloučena po dvou letech, protože svým špatným chováním prý pošpinila dobré jméno školy.

Po návratu do rodné Mladé Boleslavi pracovala jako sekretářka, ale když záhy zjistila, že život na malém městě jí nevyhovuje, odešla do Prahy, kde se živila jako dvorní manekýna v luxusním módním salonu Rosenbaum.

Kontakt pro natočení první minirole ve filmu Děvčátko, neříkej ne! z roku 1932 získala v tenisovém klubu, jehož byla členkou.

Poté přišlo na řadu seznámení s režisérem Hugo Haasem, který se jí ujal, když chtěla prorazit u filmu. Adina si poprvé po jeho boku zahrála v úspěšném filmu Život je pes a několik let byla také jeho životní partnerkou.

Následovala spousta dalších filmů, z nichž vzpomenu pozdější a kultovní film Kristián, ve kterém Adina Mandlová ztvárnila svůdnou dívku Zuzanu vedle Oldřicha Nového.

Když Haas zrovna natáčel, Mandlová měla k dispozici jeho nový vůz. Na jaře 1935 měla volno mezi natáčeními, jezdila se koupat a jednou navrhla kamarádce Bertě, že jí ukáže filmové ateliéry na Barrandově. Na cestě z koupání nechala řídit Bertu, ale v okamžiku, kdy si chtěly vyměnit místo, si Berta spletla pedály a místo brzdy sešlápla plyn. Vjela na chodník, narazila do seniora, čímž mu přimáčkla nohu k telegrafní tyči. Mandlová zpanikařila a vinu vzala na sebe. Senior, který byl diabetik, v nemocnici bohužel zemřel a slavná herečka byla obžalovaná ze zabití následkem nebezpečného řízení.

Ve vztahu Mandlové s Haasem se řešil také nedostatek peněz díky Haasově závislosti na kokainu, kromě toho se brzy vytratila intimita a v roce 1937 se rozešli. Poté začala chodit s Fredem Scheinerem-Svítilem. Ten ji ovšem opustil a nevyrovnaná Adina se pokusila o sebevraždu.

Mandlová se provdala poprvé v roce 1943 za malíře Zdeňka Tůmu, ale manželství nemělo dlouhého trvání. Rozvedli se a Tůma spáchal sebevraždu. Dalším osudovým partnerem Mandlové byl již ženatý herec Vladimír Šmeral, který pro ni představoval velkou lásku. Čekali spolu dítě, ale holčička se bohužel narodila mrtvá.

Druhým manželem Adiny Mandlové se stal roku 1947 Josef Kočvárek, se kterým odešla do Anglie. Toto manželství bylo pouze účelové. Mandlové šlo o získání britského občanství, protože v Čechách byla vyslýchána pro údajné styky s Němci. Právě v Anglii se chtěla prosadit, jenže to se jí díky špatné angličtině nepodařilo.

Zanedlouho po ukončení druhého manželství se Mandlová provdala za bohatého obchodníka jménem Geoffrey. Psal se rok 1949, žili spolu pouhé dva roky a místo happy endu se konal opět rozvod.

Opravdové štěstí a pevný vztah Mandlová našla až se čtvrtým manželem, Benem Pearsonem, módním návrhářem, který Mandlovou dříve zaměstnával jako manekýnu. Přesto, že Ben byl homosexuál, se v roce 1954 vzali, Mandlová začala používat jméno Jarmila Pearson a zůstali spolu až do Benovy smrti v roce 1990. Z Anglie se ve stáří odstěhovali nejdříve na Maltu, ale když se zde změnily politické podmínky, odešli do Kanady.

Po Benově smrti již byla nemocná, a proto se rozhodla, že závěr života stráví ve své rodné vlasti v Československu. Zemřela 16. června 1991 ve věku 81 let.

Zdroje: