Článek
Dalo se čekat, že tento okamžik jednou přijde. Spousta dětí si v určitém věku uvědomí, že plyšová zvířátka jim už nestačí a jejich touhu po živém mazlíčkovi neukojíte ani pořízením psíka na baterky. Sama si moc dobře pamatuji na Štědrý den před třiceti lety, kdy jsem takového maltézáčka našla pod vánočním stromečkem. Fakt dobrý pokus, říkala jsem si ironicky po rozbalení pro mě chabé náhražky za živého psa, o kterém jsem básnila jako kolovrátek, ale stejně mi to bylo houby platné. Nemůžu říct, že pejsek na baterky by nebyl krásný, ale stále šlo jen o hračku. Děti přeci prahnou po péči o živého tvora, mazlení a hraní si. A rodiče? Ti před tím často zavírají oči, stejně jako dnes já.
Až budeš mít děti, pochopíš to.
Živého zvířátka jsem se nikdy nedočkala a tehdejšímu rozhodnutí rodičů, kteří mi slibovali, že to pochopím, až budu mít vlastní děti, skutečně rozumím teprve dnes. Měli pravdu.
Domácí mazlíček je závazek
Jednoho večera při večerním čtení pohádky, bylo to pár dnů před Dnem dětí, dcera začala žadonit o domácího mazlíčka a od té doby o něm mluví neustále. Jsem přesvědčená o tom, že načasování byl tak trochu záměr, jelikož vycítila, že zrovna v Den dětí bychom její silné přání mohli vyplnit. Logicky, kdy jindy než v den, který je pro všechny děti dnem svátečním, bychom měli slevit z našeho přísného postoje? Bohužel pro dceru, s manželem dceři nehodláme udělit svolení k pořízení domácího mazlíčka. Proto mlčím. Chvíli dokonce dělám, že neslyším, ale jelikož dcera naléhá, taktika mlčení mi dlouho neprochází. Na řadě jsou pokusy o nějaké argumenty, které mají dceru přesvědčit o tom, že nemít zvířátko, je správné rozhodnutí.
„Adélko, to nejde. Kdo by se nám o mazlíčka staral, když pojedeme na dovolenou? Ne všude lze ubytovat zvíře. Živý tvor potřebuje péči, je to velký závazek a není to jen tak. S tatínkem jsme navíc celý den v práci a ty ve škole. Zvířátko by tady bylo věčně samotné.“ snažím se ze všech sil, ale Adélka navzdory tomu nachází řešení.
„Mami, tohle všechno já přeci vím. Tak prostě někomu řekneme, ať se nám o něho stará, když budeme pryč. A víš co? Chtěla bych psa, ale vlastně by mi stačilo i morčátko. Pár jsem jich dokonce viděla ve zverimexu. A představ si, že paní učitelka se ptala, kdo má doma zvířátko a přihlásila se půlka třídy.“ říká dcera smutně a láká mě na procházku do zverimexu, kde kdysi viděla morče. Je mi skoro líto, že jí nechceme dopřát radost v podobě zvířecího kamaráda, ale vím, že bych měla zůstat neoblomná.
„A to právě nechci, víš? Přijde mi hloupé pořídit si zvířátko a potom házet zodpovědnost na někoho jiného. Přesně to jsem nikdy nechtěla, a proto nemáme zvířátko.“
Nepřesvědčila jsem ji. Dcera si posteskla, básnění o zvířátku nadále zůstává na pořadu těchto dnů a já začínám v duchu přemýšlet. Nechám se ukecat jen proto, abych Adélce udělala radost?
Úvahy o pořízení domácího mazlíčka
Vážně by nestálo za úvahu pořídit si domů nenáročné zvířátko? Existuje vůbec takové, pokud není plyšové? Je mi jasné, že bych musela počítat s variantou, že většina péče bude ve finále na mých bedrech. U dcery by se možná posílila zodpovědnost, i když zodpovědná je i tak. Psa a kočku rovnou zavrhuji. Většinu času opravdu nejsme doma, do důchodu máme daleko a chudák pes by neměl dostatečnou péči. Kočky sice nepotřebují venčit, ale občas slýchám, že některé rády dělají naschvály, pokud zůstávají doma samotné. A co třeba morče, králíček, myš, křeček či chytrý potkan? Hlavou mi běží myšlenky, ze kterých mám hlavu jako pátrací balón a ze spaní mě budí živé sny, v nichž se starám o spoustu zvířat. Naštěstí jsou to jen sny.
Pokud bychom se ale pro domácího mazlíčka rozhodovali, zvítězila by u mě morčátka od chovatele. Jsou to milí tvorové, kteří na rozdíl od jiných hlodavců vykazují aktivitu přes den a také se dožívají vyššího věku, než je tomu například u křečka či myšek, kteří žijí běžně pouze okolo dvou let. Myslím si, že odchod zvířátka, které se dožívá krátkého věku, musí být velmi smutný. Ne, že odchod déle žijících zvířat by snad nebyl smutným okamžikem. Asi každý domácí mazlíček vám přiroste k srdci, ale pokud bychom nějakého pořizovali, chtěla bych, abychom se s ním neloučili, sotva si na něj zvykneme. Nicméně, to jsou jen taková co by, kdyby. Když si v hlavě probírám veškeré výhody a nevýhody domácích mazlíčků, na chov morčátek ani jiných zvířátek se jednoduše necítím hlavně kvůli již vyřčené otázce, kterou shledávám jako skutečnou překážku. „Kam s nimi, když pojedeme na dovolenou?“ Představa neustálých převozů obrovské klece je pro mě zavrženíhodná. Morčata prý navíc trpí na průvan a také si uvědomuji, že by měla být dvě, aby jim nebylo smutno. Další úvahy o pořízení zvířátka si zakazuji. V případě, že váhám, nemá smysl to lámat přes koleno a dcera, i když jí to není po chuti, se s tím bude muset vyrovnat.
Lituji zvířata, která jsou na obtíž, protože byla pořízena jen kvůli dětem
Protože ani já, ani manžel jsme nevyrůstali s žádným zvířátkem, s chovem nemáme zkušenost, a přesto že zvířata máme rádi, po žádném jsme nikdy vyloženě netoužili.
A víte, co mi přijde nejsmutnější? Když si někdo pořídí malé a roztomilé štěňátko jen proto, že o něj žadonily děti. Zpočátku o něj s láskou pečují sice jako o miminko, ale horlivý zájem záhy opadne. Každodenní venčení začne být na obtíž a pejsek doma teskní, protože většinu času je o samotě. Ve spoustě případů to takhle, doufám, nefunguje, ale s tím, že se lidé staršího psa snažili zbavit, jsem se setkala několikrát. Vůči živému tvorovi mi nepřijde ani trochu fér užít si ho, dokud je štěňátko, a poté se ho zbavit jako nějaké nechtěné hračky, která už jen zabírá místo.
Protože zrovna v případě psa či kočky je živý tvor závazek na dlouhé roky, myslím si, že je potřeba hodně zvažovat, jaké máme možnosti a co vše jsme ochotni péči o zvíře obětovat. Stejně to ovšem platí i u ostatních domácích mazlíčků. Pořizujeme zvířátko jen proto, že ho chce dítě nebo proto, že zvířata milujeme a nedokážeme si bez nich naši domácnost představit? Druhá možnost mi k pořízení domácího mazlíčka přijde naprosto relevantní, ale první nikoliv.
A co vy? Máte doma zvířecího parťáka nebo jste na vážkách, zda nějakého pořídit? Jaké zvířátko jste si vybrali? Budu ráda, pokud se o své, ať už dobré či špatné zkušenosti podělíte v rámci slušné diskuze pod článkem. Jaké rady byste udělili rodičům dětí, které vytrvale naléhají na pořízení domácího mazlíčka?
