Článek
V posledních dvou týdnech vážně mrzlo, až to praštilo a svým způsobem chápu, že se páníčkům nechtěly vytahovat ruce z kapes. Měla jsem to stejně, ale nevlastním pejska, takže vytažení igelitového pytlíku není moje starost, ovšem kdybych pejska měla, asi bych úplně nehřešila na to, že pod sněhem se vše schová.
První rozčarování přišlo už v pondělí. Po krásných, mrazivých a sněhově čistých dnech, které všechno zakryly, přišlo oteplení a s ním klasické odkrytí nečistot. Bláto, břečka ani štěrk mi tolik nevadí, na rozdíl od psích exkrementů. Věřte nebo ne, nejsem antipejskařka. Ráda si pohladím sousedovic Sisinku, zvládnu dokonce pár otisků špinavých tlapek na legínách, ale co mi neskutečně vadí, jsou nezodpovědní majitelé domácích mazlíčků.
Stali se z nás zdatní slalomáři
Cesta s dětmi do školky připomíná slalomovou dráhu nebo minové pole. S bedlivým pohledem, pečlivostí a jistou mírou přehnanosti sleduji chodník, protože mě děsí představa této nevítané nálože, kterou si přineseme do předvánočně vypíglovaného bytu. Možná také vzhledem k mým traktorovým botám, o nichž je známo, že mají hluboký vzorek, v tomto ohledu reaguji dost hystericky. Když už nějaké překvápko vidím, razantně upozorňuji své děti, aby šly na druhou stranu. Jenže to se děje každou chvíli.
A co teprve ve tmě?
Dalším problémem je to, že v zimních dnech brzy zapadá sluníčko a je běžné, že domů se s dětmi po vyzvednutí z kroužků vracíme až okolo sedmnácté až osmnácté hodiny, kdy už je tma. Slalom ve tmě shledávám jako vážný problém. Nečistoty přehlédnete velmi snadno a nezbývá než doufat, že budete mít špetku toho štěstíčka. Já jsem zvolila ještě jinou taktiku a tou je trénování paměti. Snažím se zapamatovat si místa, kterým je třeba se vyhnout a večer testuji, zda je moje taktika a paměť dobrá. Jsem mile překvapena, protože se ukazuje, že paměť zatím slouží.
Snažím se na tom zlém najít něco dobrého. V našem případě je to slalomářská zdatnost a trénink paměti. Ani jedno není od věci, ale uvítala bych, kdybych tyto dovednosti mohla trénovat při jiných aktivitách, než je kličkování mezi pokladem psích mazlíčků, který měl skončit v pytlíku a následně v odpadkovém koši. Zrovna v našem rondelu máme těchto košů i s papírovými pytlíčky a kartonovou lopatičkou několik.
Uvědomuji si, že je spousta majitelů pejsků, kteří po nich uklízí a myslím si, že právě takových páníčků je drtivá většina. Díky za to!
Hrstka těch, kteří jsou pravým opakem, dokáže znepříjemnit den, pokud už si takové překvápko přinesete domů. Věřte, že nikdo nechce čistit boty s cizím, nevítaným pokladem od vašich mazlíčků, po kterých jste neuklidili.
Tímto článkem chci poděkovat všem zodpovědným páníčkům, kteří úklid po svém pejskovi berou jako naprostou samozřejmost. Ačkoliv sama pejska nemám, občas se mi stane, že podobnou situaci řeším s dětmi a také ji neberu na lehkou váhu.
