Dovolená v Polsku: Luxus za poloviční cenu oproti Česku. Jinam už nechceme

Naše pětidenní dovolená v polských Krkonoších splnila vše, co jsme si přáli. Luxus za dobrou cenu, krásnou přírodu, výlety s dětmi a bohatý animační program pro děti i dospělé.

Marně bych hledala, co vytknout, přitom ještě před pár lety by mě nenapadlo vážně uvažovat o Polsku jako o místě, kam jedeme s dětmi na dovolenou. V médiích se to hemží samým Chorvatskem, známí létají do Egypta, do Řecka a do jiných zemí. My vyhledáváme místa, kam pohodlně dojedeme do několika hodin, protože s malými dětmi se na delší cestování zatím jednoduše necítíme. Vystačíme si s Českem a opakovaně jsme se také vrátili na polskou stranu Krkonoš, do vesničky nedaleko od Harrachova.

Dorozumívání se angličtinou v Polsku mi přijde trochu zvláštní, zejména pokud jde o kratší věty. Vždyť čeština a polština jsou si tak podobné a většinou si s Poláky, myslím, rozumíme. Proto angličtinu v Polsku používám jen v případech, kdy se potřebuji domluvit na něčem důležitějším, co nejde vyřešit ve dvou větách.

Mile mě překvapilo, že jsme nenašli místo, kde by nebylo možné zaplatit kartou. V Polsku měli terminály i na místech, kde bychom je opravdu nečekali. Šlo především o tržnice a pak například o lanovku, u které se vybíraly drobné za vstup do národního parku.

Druhý den dovolené jsme ze Szklarske Poręby vyrazili na Szklarki wodospad. Šlo o čtyřkilometrový výlet, což je pro děti tak akorát, tedy alespoň pro ty naše rozhodně. Většina cesty se ubírala po rovince, vyšli jsme si jen pár kopců a odměnou nám byl krásný pohled na druhý největší vodopád polských Krkonoš.

Třetí den byla naším výchozím bodem opět Szklarska Poręba a cílem hora Szrenica, kterou jsme zdolali lanovkou. Od lanovky jsme ještě kousek po kamenité cestě došli k horské chatě a na tomto místě jsme si užívali nádherné výhledy.

Výlet na Szrenicu pro mě byl díky lanovce obrovským adrenalinovým zážitkem a nemít s sebou děti, raději bych si to vyšlápla pěšky. Cesta dvojsedačkou byla téměř na hodinu (pro mě nekonečnou) a při finálním stoupání a o to více při sjezdu mi nebylo vůbec dobře. Normálně bych se mohla na lanovce kochat výhledy a třeba i něco vyfotit, ale to bych nesměla být paralyzovaná strachem.

Kromě výletů jsme trávili spoustu času v bazénu, zašla jsem si na thajskou masáž a hojně jsme využívali úžasného animačního programu, díky němuž mám jeden pro mě silný zážitek.

Když bylo na večerním programu karaoke, dcera se dušovala, že zazpívá song Marka Ztraceného. Ve chvíli, kdy ji animátorka vyzvala, ať přijde pro mikrofon, kvůli trémě z toho vycouvala. Ne, že bych se jí divila, trému znám sama velmi důvěrně, ale bylo mi líto nechat písničku neodzpívanou.

Ačkoliv veřejná vystoupení nejsou mou silnou stránkou, tentokrát mi to nejspíš díky posilnění Aperolem ani nepřišlo a sklidila jsem bouřlivý potlesk, i když výkon nebyl žádná hitparáda. Ale sranda musí být a odvaha se cení. Toto karaoke bylo ovšem moje poprvé a nejspíš zároveň naposled.

Dovolenou ve stejném typu ubytování s bohatým animačním programem a skvělým jídlem v Česku jsme už zažili a zaplatili jsme opravdu dvojnásobek ceny. Služby v Polsku jsou přitom skvělé (alespoň my to takto díky naší zkušenosti vnímáme), není důvod nad nimi ohrnovat nos a rádi se sem opět vrátíme.