Článek
Františka Plamínková (1875-1942) byla významnou Češkou, která bojovala za společnost, v níž ženy budou mít stejnou hodnotu a možnosti uplatnění jako muži. Věřila, že rovnoprávnost a svoboda mají smysl a že se vyplatí za ně bojovat za každou cenu. Usilovala o rovnoprávnost v rodině a práci, prosazovala, aby ženy mohly volit, skloubit mateřství a práci, aby měly nárok na mateřskou dovolenou a aby se vytvářela nová pracovní místa i pomocí zaměstnávání pomocnic v domácnosti. Byla vynikající řečnicí, které nikdy nechyběly argumenty a nebála se napsat otevřený dopis ani Adolfu Hitlerovi, v němž ho obvinila ze lží o českém národě. Za svou neústupnost bohužel zaplatila životem.
Učitelka bojující za rovnost
Františka Plamínková po maturitě nastoupila na své první učitelské místo a pedagogickou činnost vykonávala až do roku 1924, kdy se rozhodla naplno věnovat politice. Už během učitelské praxe publikovala články o problematice ženských práv a stále víc si uvědomovala nerovnosti mezi muži a ženami.
Ženy, které chtěly v letech 1870 až 1917 učit, musely například dodržovat celibát - tohle pravidlo zasáhlo i do Františčina osobního života. Ačkoliv byla tehdy zasnoubená, nakonec se nevdala a zůstala bezdětná, protože se nechtěla vzdát profesního života. Zrušení celibátu se díky jejímu přičinění podařilo prosadit v červenci 1919.
Senátorka známá doma i ve světě
Plamínková byla členkou Spolku českých učitelek, spoluzaložila Ženský klub český i Výbor pro volební právo žen. V roce 1912 se jí podařilo prosadit zvolení první české poslankyně Boženy-Vikové Kunětické, o osm let později se ženy mohly poprvé zúčastnit voleb. Od roku 1925 zasedala v senátu a její práce měla ohlas i v zahraničí.
Vystupovala na kongresech po celé Evropě i v USA a jako první Češka promluvila ve Společnosti národů v Ženevě. V mezinárodních organizacích si ženy z celého světa vyměňovaly zkušenosti a hledaly cesty, jak zlepšit životní podmínky pro ženy. Řešily například zkvalitnění dívčího školství, rovné mzdy, lepší bytové podmínky nebo postavení žen v průmyslu a zemědělství. Delegátky pak měly za úkol působit na vlády ve svých státech.
Nebála se vzdorovat
Františka Plamínková byla statečná žena, která se nebála postavit zlu. V září 1938 napsala otevřený dopis Adolfu Hitlerovi, v němž se obořila proti jeho projevu v Norimberku, kdy Beneše obvinil z útlaku Němců. V dopise stála následující slova:
„Pane kancléři, v řadě nesprávností, jež jste vyslovil ve své pondělní řeči a jež jsou vysvětlitelné jen historickými a národopisnými omyly, dotkl jste se těžkou urážkou našeho prezidenta doktora Beneše… Jsem tiskem a hlasem lidu přesvědčována, že německá armáda se pohybuje k hranicím Československé republiky. Jak lze tedy říci, že to byl výmysl prezidenta doktora Beneše? Jako poctivá demokratka považuji za svoji lidskou povinnost vám, pane kancléři, napsat tato slova s pevnou vírou, že i proti vojenské přesile pravda zvítězí.“
Poslední roky života
Po okupaci v březnu 1939 mohla zůstat v zahraničí, protože vlastnila pas a legálně vycestovala do Skandinávie. Protože chtěla v těžkých chvílích zůstat se svým národem, rozhodla se vrátit domů.
Gestapem byla poprvé zatčena v září 1939, ale po šesti týdnech po propuštění pokračovala v práci Ženské národní rady, kterou založila a jejímž cílem bylo zrovnoprávnění žen a mužů. V červnu 1942 byla po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zatčena podruhé, a spolu s dalšími ženami, včetně Milady Horákové, byla vězněna v Terezíně. Plamínková odmítla veřejně odsoudit atentát na Heydricha a zradit tak Beneše, vlastenectví a exilovou vládu. Neustoupila ani pod hrozbou smrti a 30. června 1942 byla po převozu do Prahy zastřelena na Kobyliské střelnici.
Zdroje: Wikipedie: Františka Plamínková; irozhlas.cz, plus.rozhlas.cz.
