Hlavní obsah
Lidé a společnost

Indický obřad Satí: Sebeupálení vdovy bylo projevem oddanosti manželovi

Foto: Public domain, Wikimedia Commons

Satí je historická hinduistická praktika spočívající v rituálním sebeupálení vdovy spolu s tělem jejího mrtvého manžela.

Cílem tohoto rituálu bylo zajistit, aby se duše dostaly do ráje a v příštím životě se opět setkaly. Hindské ženy pokládaly satí za privilegium a často bojovaly o právo na takovou smrt. Tento obřad se stal předmětem mnoha kritik a nakonec byl zakázán.

Článek

Legenda o bohyni Satí

Bohyně Satí je jednou z hinduistických bohyň, která je obvykle zobrazována jako krásná mladá žena s plamennými vlasy a oblečená v rudé nebo oranžové barvě. Její jméno pochází ze sanskrtského slova sat znamenajícího pravdu nebo bytí.

Podle legendy byla Satí dcerou mocného krále Dakshy a byla provdána za boha Šivu. Daksha však neuznal Šivu jako hodného své dcery a vysmíval se mu. Satí byla velmi oddaná svému manželovi a nechtěla slyšet, jak urážlivě se k němu její otec vyjadřuje. Proto vzplála plameny a poté se převtělovala do všech dalších žen boha Šivy.

Legenda o Satí vyjadřuje oddanost a lásku k Šivovi, ale ukazuje také důležitost důstojnosti a úcty k manželovi v hinduistické kultuře. K této legendě se pojí právě rituál satí.

Vdova, která satí nepodstoupila, žila v bídě

Satí (v sanskrtu dobrá žena nebo ctnostná žena) bylo spojováno s příbuznými hinduistickými praktikami v indoárijsky mluvících oblastech Indie, které omezovaly práva žen, zejména těch na dědičnost majetku. Vdova, která sebeupálení spolu s tělem zesnulého manžela nepodstoupila, byla společnosti na obtíž. Neměla právo na majetek zesnulého muže, nemohla se znovu vdát, žila v bídě, celibátu a často s oholenou hlavou.

Satí bylo vůči ženám diskriminační, protože muži neměli povinnost upalovat se na pohřbu svých manželek.

Během raně novověkého mughalského období let 1526–1857 byl obřad satí spojován zejména s elitními hinduistickými klany Rádžpúti v západní Indii. Na rozdíl od hinduistických Rádžpútů muslimští Mughalové tuto praktiku zakazovali.

Na počátku 19. století britská východoindická společnost v procesu rozšiřování své vlády na většinu Indie tuto praktiku tolerovala. William Carey, britský křesťanský evangelista, zaznamenal 438 incidentů v okruhu 30 mil (48 km) od hlavního města Kalkaty v roce 1803, navzdory jeho zákazu v Kalkatě.

Mezi lety 1815 a 1818 se počet incidentů satí v Bengálsku zdvojnásobil z 378 na 839. Britský generální guvernér Indie lord William Bentinck uzákonil nařízení Bengal Sati z roku 1829, které prohlašuje, že praktikování upalování nebo pohřbívání zaživa hinduistických vdov je trestné. Tento obřad byl považován za nehumánní. Přesto v něm Indové nadále pokračovali.

Odhalené případy upálených vdov ve 20. století

Na konci 20. století byly v Indii zaznamenány izolované případy satí, což vedlo indickou vládu k vyhlášení zákona o satí z roku 1987, který kriminalizuje napomáhání nebo oslavování satí. I tak vyšlo najevo několik odhalených případů tohoto zakázaného rituálního obřadu. Během 44letého období (1943–1987) bylo v Indii hlášeno 30 případů satí nebo pokusu o satí, oficiální počet byl 28.

Dobře zdokumentovaný byl případ 18leté Roop Kanwar z roku 1987. V reakci na tento incident byla přijata další legislativa proti praktikám satí, nejprve ve státě Rádžasthán, poté celostátní ústřední vládou Indie.

Zdroje:

V článku jsou použity podklady z hesla Sati (practice)Satí (obřad) na Wikipedii.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz