Článek
Zní to neuvěřitelně? Bohužel, tuto událost napsal sám život. Jako obvykle jsem si i tentokrát zašla o polední pauze na oběd do nedaleké italské restaurace, ve které vaří vynikající risotto. Byla jsem slušně oblečená, nalíčená i učesaná, a proto mě překvapilo, že jsem u jiných lidí mohla vzbudit dojem pochybné existence.
Když chybí takt
Ve chvíli, kdy si to zvesela štráduju k volnému stolu za rohem, si jiná žena objednává pití na baru. Jak záhy zjišťuji, u vedlejšího stolu si nechala tašku, které bych si vůbec nevšimla, kdyby ta žena nezpůsobila poprask, o kterém vám povím v následujících řádcích.
Sundávám si zimní kabát a ta ženská zničehonic přiletí jako tornádo. Když do mě neomaleně vrazí, leknu se a nechápu, co se to děje. Narušuje můj osobní prostor, je neohrabaná a mě napadne, že je buď pod vlivem návykových látek, nebo trpí nějakou psychickou poruchou, která by ji asi jako jediná omlouvala.
„Au, co to děláte?“
Ptám se a žena rychle bere nákupní tašku, jako by v ní měla něco tajného. Ještě se přede mnou zastaví, zdá se, že má strach a jen ze sebe vysouká pár slov.
„Já jsem se bála, že mi tu tašku ukradnete.“
Nevěřícně koukám s otevřenou pusou, div mi do ní nevlítne moucha. Restaurace je plná lidí a mně je vážně trapně, i když jsem nic špatného neprovedla. Provinila jsem se asi jen tím, že jsem se chtěla najíst. Když už ta žena měla takovou lichou obavu, nemohla být alespoň diskrétnější? Asi nemohla, ale řeknu vám, pořádně mě urazila.
Zastání číšníka
Snažím se očistit následujícími slovy, ale nevím, jestli mi to vůbec k něčemu je.
„Já že bych měla krást cizí tašky? Vzpamatujte se! Vaše taška mě vůbec nezajímá.“
Do restaurace se chodím najíst
S hanbou jsem neodešla jen díky číšníkovi, který se do tohoto bizarního konfliktu vložil a zachránil mou čest.
„Tahle paní vás určitě nechtěla okrást. Chodí sem pravidelně na oběd a vždy se chová slušně.“
Číšník tu ženskou, která se bála, že jí seberu tašku, vyprovodil ke dveřím a mně se za ni omluvil. Poděkovala jsem mu a objednala si risotto, které mělo tentokrát hořkou pachuť způsobenou mým negativním zážitkem.
Přesto, že se mi takové bizarnosti dějí jen výjimečně, musím zopakovat, že do restaurace se chodím najíst, ne krást.
