Článek
Každé ráno chodím běhat do oblíbeného parku, který máme za domem. A každé ráno potkávám známou dvojici - drobnou paní s obří dogou. Znáte takový ten typ vztahu mezi paničkou a pejskem, kdy není úplně jasné, kdo koho venčí? No, tak tohle je přesně on! Holky na dálku vypadají docela neškodně, ale platí to jen do chvíle, než panička pustí Fifinku z vodítka. Vlastně si ani nepamatuju, kdy jsem ji naposledy viděla jinak, než na volno. A protože dogy na volno obvykle nepotkáváte denně, je přirozené, že jste z takového setkání trochu v rozpacích - tím spíš, měříte-li pouhých 150 cm.
Dokážete si představit, jaké to bylo, když se proti mně Fifinka rozběhla poprvé a naše pohledy se střetly? Já měla smrt v očích, zatímco ona působila vyrovnaně. Přesto mi připomínala malého koně a strach se mě zmocnil dřív, než stačily zareagovat moje nohy. Ztratila jsem řeč, vnitřně jsem zůstala jako zmražená a jediné, na co jsem se zmohla, byl úhybný manévr do strany, což Fifinka samozřejmě pochopila jako výzvu ke hře, před kterou si mě přišla pořádně očuchat. Ještě nikdy jsem dogu neviděla takhle zblízka a vážně jsem se bála přesto, že jsem věděla, že tahle rasa patří ke klidným a přátelským. Dokonce se prý hodí i k malým dětem. No nevím - já bych si, když už, raději pořídila milého mopsíčka, který se při pohybu zadýchá dřív než já.
Panička se zpovzdálí vynořila až později a s ledovým klidem mi říká.
Nebojte, Fifinka má ženský ráda. Ženský jo!
Hmm, tak ještě, že nejsem chlap, pomyslela jsem si. Srdce mi pořád bušilo jako o závod a cítila jsem ho až v krku. Přátelský ani jiný vztah s Fifinkou navazovat nechci, jedno setkání mi bohatě stačilo.
Nakonec se mi podařilo přeci jen utéct rychlostí blesku. Zůstala jsem bez újmy na zdraví, ale ten zážitek už mi nikdo nevezme. Bohužel je ve mně zakořeněný, a pokaždé když jdu běhat a zahlédnu Fifinku, otočím se, pro jistotu nasadím tempo a pádím jinudy. I když má ženský ráda, člověk nikdy neví. Ne, že bych snad nevěřila v psí lásku, ale myslím si, že některá zvířata je lepší svou přítomností neprovokovat.
A tak jsem se stala běžkyní na útěku. Stejně jako Forrest Gump. Běhám pravidelně a svižně. Trénuji pro případ, že se naše cesty s dogou nebo jiným psem velikostí malého slona opět střetnou. Trhám rekordy v rychlosti - a kdo ví? Možná o mně jednou uslyšíte jako o slavné vítězce maratonu.
A za to všechno vděčím hlavně Tobě, Fifinko!
