Článek
Pokud si někdo myslel, že se emoce kolem summitu NATO jeho skončením uklidní, zdá se, že se trochu přepočítal. Andrej Babiš si totiž ve svém nedělním videosouhrnu týdne opět nebral servítky a účast prezidenta Petra Pavla na summitu označil za ostudu. Prý to bylo neuvěřitelné, trapné a ostatní se styděli. Babišova slova směrem k hlavě státu byla nevybíravá a různorodé reakce na sebe nenechaly dlouho čekat.
Nechápu, že si pan premiér nedá pokoj - trocha úcty, obzvlášť jde-li o prezidenta, by neškodila, a to ani v tom případě, kdy se obě strany na spoustě věcí neshodnou. Řekla bych, že ostuda nebyla Pavlova účast v Ankaře, ale to, co se děje okolo.
Veřejná debata se znovu rozvířila a zanedlouho jsme se v jednom článku dočetli, že podle prezidentova mluvčího chce Petr Pavel pravidelná a nekonfliktní jednání s premiérem. No, po tom, čeho jsme v poslední době svědky, zní takové přání jako sci-fi. Přesto je to možná právě to, co teď česká politika potřebuje nejvíc. Jenže na klidné a věcné jednání musí být dva a právě zde vidím kámen úrazu.
Pohádat se umí skoro každý, opravdové umění spočívá v hledání společné řeči
A právě to bývá mnohdy to nejtěžší. Udržet křivdy a nervy na uzdě nezvládne každý. Často mám pocit, že dokonce i děti v mateřské škole se dokáží usmířit rychleji než někteří dospělí. Chvíli trucují, za deset minut už si zase hrají. My dospělí si umíme své křivdy v hlavě nosit bohužel mnohem déle. Taky vám to přijde smutné?
Jakmile převezmou vládu emoce, věcná debata bývá téměř nemožná. Místo rozumných argumentů přicházejí nálepky či nadávky, místo snahy pochopit druhého touha vyhrát. Čím déle spor zatížený křivdami trvá, tím víc už nejde o původní problém, ale o to, kdo z koho.
Problém se netýká jen politiky
Podobné situace zná většina z nás - stačí rodinná hádka, sousedský spor nebo konflikt v práci. Někdy stačí jediná nešťastně zvolená věta a z debaty se stane soutěž o poslední slovo.
Když jsem si přečetla vyjádření Hradu, že prezident chce s premiérem pravidelně a nekonfliktně jednat, pousmála jsem se s tím, že právě na to musí být dva. Pravdou ale je, že minimalizaci konfliktů bychom nejen v politice potřebovali jako sůl.
Tak hodně štěstí, pane prezidente!
Zdá se, že najít společnou řeč nebude snadný úkol.
A štěstí bychom možná neměli přát jen panu prezidentovi. Při hledání společné řeči by se občas hodilo každému z nás.
Zdroje: Youtube, Novinky.cz.
