Článek
Když jsem letos zaplatila všechny tábory pro dvě děti a sečetla náklady, vyšlo mi to na padesát šest tisíc korun. A ne, v téhle částce opravdu není započítaná rodinná dovolená ani běžné výdaje. Došlo mi, jak velkou finanční zátěží mohou být letní prázdniny pro rodiče s dětmi.
Zatímco děti se těší na dva měsíce volna, rodiče (i ti, kteří na prázdniny čekají jako na smilování) si každoročně lámou hlavu s tím, jak skloubit péči o potomky se zaměstnáním. Kdo děti pohlídá, když jsou oba rodiče v práci? A kolik budou stát příměstské nebo výjezdní tábory, pokud se na ně vůbec podaří děti kvůli omezené kapacitě přihlásit?
Přihlašování na některé tábory totiž občas připomíná spíš boj o lístky na koncert světoznámé kapely než organizaci letních prázdnin. Stačí zmeškat pár minut zápisu a člověk má pocit, že místo pro dítě zmizelo rychleji než máslo v akci.
Nám se letos podařilo prázdniny pokrýt přesně tak, jak jsme potřebovali. Děti jsme přihlásili na tábory, které si samy vybraly. Zároveň jsme se domluvili s rodiči jejich kamarádů, takže část léta stráví ve známé partě. Právě při plánování celého léta jsem si uvědomila, jak vysoké částky dnes rodiče platí za prázdninový program.
Padesát šest tisíc jen za tábory
Jsem ráda, že máme možnost vybírat z pestré nabídky táborů a že dětem můžeme dopřát program, který je baví. Ale má to také jednu stinnou stránku.
Tak jen pro zajímavost: čtyři příměstské tábory vyšly pro jedno dítě na 20 000 korun, výjezdní tábor pak na 8 000 korun. Suma sumárum, vynásobeno dvěma, jsme na již zmiňované částce 56 000 korun. Jednotlivé platby samy o sobě nepůsobily tak dramaticky, navíc se platily postupně, ale když je člověk sečte, hned vidí, jak rychle se dokážou vyšplhat do desítek tisíc, což už je citelný zásah na peněženku.
Co mají dělat rodiny s nižšími příjmy?
Při dnešních cenách si upřímně nedokážu představit, jak si s dvouměsíčními prázdninami dokážou poradit třeba samoživitelé nebo rodiny s třemi a více dětmi, které počítají každou korunu a nemohou strávit větší část prázdnin doma s dětmi. Jsou pak i menší děti doma samotné?
Organizátory táborů přesto chápu. Je mi jasné, že ceny nejsou nijak přemrštěné a mají svůj důvod s ohledem na to, že se musí zaplatit vedoucí, pronájmy, doprava, vstupy, jídlo a další. Na mysl mi ale vyvstává jedna otázka.
Potřebujeme dva měsíce prázdnin v kuse?
Sama se na prázdniny těším, protože konečně odpadne ranní vstávání do školy, domácí úkoly i každodenní honička mezi kroužky. Na druhé straně si ale uvědomuji, že právě letní prázdniny představují pro spoustu rodin největší organizační a finanční výzvu celého roku.
A tak mě napadá následující otázka. Potřebujeme opravdu dva měsíce letních prázdnin v kuse?
Možná by řada rodičů uvítala, kdyby byly letní prázdniny kratší a část volna se přesunula do průběhu školního roku. Delší podzimní nebo jarní prázdniny nebo pár prodloužených víkendů během roku by odbouraly tlak na rodiče, kteří musí zajistit program pro děti na celé dva měsíce.
Když si představím rodinu, která nemá dva nadprůměrné platy ani babičku po ruce, nedivím se, že letní prázdniny jsou pro některé rodiče synonymem stresu, a ne radosti. Není na místě začít se ptát, jestli model dvouměsíčního volna stále odpovídá době, ve které žijeme?
Třeba vám moje úvaha přijde zcestná a dva měsíce jsou přesně tak dlouhé, jak mají být. Když jsem ale letos sečetla náklady na tábory, napadlo mě, že podobné otázky si nekladu sama.
