Článek
Pečení k Vánocům patří
Jakmile odbije první adventní neděle, začínám přemýšlet o tom, jaké vánoční cukroví letos upeču. Dokud nezačnu péct, mám v tom jasno. Připravím těsto na perníčky, s dětmi ho vykrájíme, upečeme a nazdobíme. To nám postačí, udělá to parádu, pochutnáme si a zároveň se nebudeme přejídat kvanty sladkého. Jenže pokaždé je to stejné. Střídmého plánu se nikdy nedržím a po Vánocích jsem za to odměněna dvěma kily navíc.
Perníčky jsou jen začátek
Nejpozději v polovině prosince už mívám napečené perníčky a v hlavě mi začíná šrotovat, že bych přeci jen měla upéct ještě něco dalšího. Vždyť co by to bylo za Vánoce bez vanilkových rohlíčků a lineckého? Dlouho neotálím, těsta na linecké a rohlíčky brzy odpočívají v lednici a já už přemýšlím nad tím, že něco budu muset vyrobit i z bílků, které zbyly. A právě v této chvíli se mi to začíná vymykat z rukou. Na řadu přichází sněhové pusinky a kokosky a nakonec přidám i marokánky, vosí hnízda, zázvorky, sádlové a Masarykovo cukroví.
Nemůžu si pomoct
Cukroví si ode mě nikdo neobjednal, nikdo ho nechce, ale já přesto peču, jako by to bylo snad na zakázku. Od hlavy až k patě jsem celá od mouky a zděšeně koukám na hromady krabiček s cukrovím. Kdo to teď jako bude jíst?
A tak opět slibuji sama sobě, že za rok na Vánoce upeču doopravdy pouze jeden druh. A co vy? Také vás předvánoční atmosféra dokáže strhnout k velkému pečení cukroví, které budete dojídat ještě v únoru?
Na závěr bych vám ráda popřála, aby vaše Vánoce byly krásné a vypečené, stejně jako moje cukroví!
