Článek
Tímto článkem reaguji na zajímavou a pěkně napsanou úvahu, která má sice něco do sebe, ale osobně si, při vší úctě k autorce, myslím, že většina babiček své touhy takto nastavené vůbec nemá. Nemyslím si, že chtějí mít vnouče jen pro sebe a že by vám chtěly jakkoliv ublížit. Naopak! Většinou chtějí jen pomoct, i když se nám v rámci pomoci dostávají také rady, o které vůbec nestojíme. Napadlo vás, že chyba nemusí být vždy pouze na straně babiček? Neměly bychom být tolerantnější? Nejsme příliš nevděčné?
Šestinedělí a nesoudné babičky?
Prý s babičkami o své dítě musíme bojovat, protože by o vnoučátka chtěly pečovat už v šestinedělí, navíc, aby u toho maminka nebyla a dítě by tak konečně mohly mít jen pro sebe. A proč nám to ty babičky dělají? Možná proto, že některým babičkám nedojde, že období šestinedělí pro tuto rádoby pomoc není zrovna vhodné. Možná už zapomněly, jak se ony samy cítily po porodu a možná sice nezapomněly, ale společnost rodiny tehdy vítaly s otevřenou náručí.
Anketa
Některá novopečená maminka je za přítomnost a podporu babiček ráda, jiná s miminkem a hormonální bouří pro změnu ocení, když má klid. Pokud se vás týká právě druhý případ, prostě to babičkám řekněte a poproste, aby vás respektovaly! Postěžovat si na své útrapy s babičkou kamarádce je možná úleva, ale rozhodně vám to váš problém nevyřeší.
Když jsem porodila své první dítě, nepřála jsem si nic jiného než mít klid. Tím posledním, co jsem chtěla, byla velká návštěva celé famílie krátce po dlouhém a náročném porodu, ale neměla jsem sílu na to, abych udělila tvrdý zákaz. O návštěvě v porodnici mluvili všichni už tři měsíce před porodem.
Některé maminky jsou za návštěvy v porodnici rády a na druhé straně chápu, že i rodina chce vidět čerstvě narozené miminko, takže jsem tu návštěvu prostě vydržela. Adélka stejně celou návštěvu prospala, měla novorozeneckou žloutenku a navíc mě trápilo, že nechtěla jíst a místo toho, aby přibrala, na váze ztrácela. Nechtěli nás pustit domů, což jsem pod vlivem hormonů obrečela. Brány nemocnice jme opustili po nekonečných devíti dnech od porodu.
Kromě manžela jsem doma strpěla jen svou mámu, která je zároveň laktační poradkyně a byla mi v začátcích s miminkem velkou oporou. Ačkoliv bydlí daleko, na pár dnů za námi přijela a do dneška jsem jí za to vděčná.
Věřím, že pokud o pomoc v začátcích s miminkem nestojíte a babičkám řeknete, že se na návštěvu zatím necítíte, pochopí to. Nebo je můžete zkusit požádat, ať na chvíli přijdou a třeba přinesou oběd. Pokud ani to nepřichází v úvahu, jednoduše je poproste o trpělivost a ozvěte se, až samy budete chtít.
Nevyžádané rady? Nic neobvyklého
Nevyžádaných rad jsem už dostala nepočítaně a často jsem je přešla mlčením, i když kdesi uvnitř to ve mně vřelo. Už jsem si vyslechla, že já s bráchou jsme se nikdy takhle nevztekali a že to, co předvádí naše děti, není normální. Nebo že máme moc volnou výchovu a že nechápou, proč už děti ve 20:00 nespí, protože to za nich… A takových rad bych našla spousty.
Nedivte se, babičky žily v jiné době a snaží se nám dávat dobře míněné rady přesto, že o ně vůbec nestojíme. Samozřejmě je to dost individuální a rozhodně to není pravidlem všech babiček.
Tak se tomu všemu prostě zkuste zasmát a buďte nad věcí. Neberte to tak vážně, protože na světě jsou mnohem horší věci a zrovna tohle za špatný vztah s maminkou nebo tchyní nestojí. Pravděpodobně s babičkami nežijete, netrávíte spolu 24 hodin 7 dnů v týdnu, takže byste některé věci mohly skousnout, ne?n
A tím bych to celé uzavřela, protože jsem napsala vše, co jsem chtěla. Buďme tolerantní, místo hejtů zkuste babičky pochválit a všem bude lépe. Vždyť rozumné ženy se určitě dokážou na všem domluvit. Važte si toho, že babičky ještě máte a neřešte prkotiny.
