Článek
Nákup jsem si objednala den předem s doručením mezi devátou a desátou dopoledne. Ráno jsem vypravila děti do školy, a protože do práce jsem se chystala až později, volný čas jsem se rozhodla využít aktivně. Nazula jsem tenisky a vyrazila si zaběhat do parku.
Běžela jsem na jistotu
Zvolila jsem okruh tak akorát, abych doma byla před devátou a zároveň se držela poblíž domu pro případ, že by kurýr přijel dříve. Když jsem v 8:50 doběhla domů, v mobilu na mě vykoukla notifikace s časem příjezdu 9:08.
„Dobře, tak sprchu ještě odložím,“ řekla jsem si.
Jenže za chvíli se čas příjezdu změnil na 9:48, a to už vypadalo na dostatečnou časovou rezervu. V 9:11 jsem tedy konečně zamířila do koupelny. Netušila jsem, že právě tím odstartuju několik minut čistého stresu.
Půl hodiny se smrsklo na pár vteřin
Pro jistotu jsem si do koupelny vzala mobil. Protože ten, kdo mi veze nákup, obvykle telefonuje ještě před tím, než nákup vyloží z auta. Uvažovala jsem tak, že kdyby mizivou náhodou zavolal, mám ještě nějaký čas – než vyloží nákup, donese ho k domu a zazvoní, abych mu otevřela.
Mobil si v klidu odpočíval na pračce a já si do mokrých vlasů zrovna rozprostírala šampon. Do příjezdu kurýra podle aplikace zbývalo ještě půl hodiny, takže jsem neměla sebemenší důvod k obavám.
Jenže člověk míní, kurýr zvoní.
Jakmile slyším zvonek, zmocňuje se mě panika. Měla bych mu jít otevřít a pustit ho do domu zmáčknutím tlačítka s obrázkem klíče na domácím telefonu. Mám pěnu ve vlasech, jsem mokrá, ale pokud chci nákup, je jasné, že musím jednat okamžitě. A taky, že jednám.
Není čas umýt pěnu z vlasů. Beru ručník, modlím se, abych neuklouzla, letím otevřít a než kurýr dojede výtahem nahoru, je potřeba se obléknout. Fakt mu nebudu otevírat jen v ručníku. Nestíhám se ani pořádně osušit, vše dělám jen tak halabala – výtah totiž jezdí rychle a zrovna dnes bohužel není porouchaný.
Hledám župan, abych to měla rychlé. Nenacházím! Fajn, nakonec na polomokré nohy natahuju legíny – mimochodem, už jste to taky někdy zkoušeli?
Natahovat legíny na mokré nohy je disciplína, která by si zasloužila vlastní olympijskou kategorii. Člověk poskočí na jedné noze, zakymácí se na druhé a celou dobu doufá, že neskončí hlavou v botníku.
Nakonec jsem tuhle disciplínu zvládla bez újmy na zdraví. Kdyby se ale udělovaly medaile za oblékání mokrých legín pod časovým tlakem, měla jsem našlápnuto minimálně na bronz.
Tak jo, spodek by byl, teď už zbývá jenom něco na horní část těla. V tu chvíli jsem neřešila, jestli k sobě oblečení ladí.
Mým cílem bylo dosáhnout zákonem požadovaného minima textilu.
Raději něco volného. Přemýšlela jsem o kabátu, který jsem ještě nestihla zazimovat, nakonec jsem se ale rozhodla pro mikinu, abych nebyla za úplného exota (což bych s pěnou ve vlasech a v zimním kabátu byla).
Sprint mezi koupelnou a výtahem
Jakmile slyším, že výtah je na našem patře, otevírám dveře a dělám, že je všechno v pohodě. A kdybych neměla vlasy plné pěny, snad by si ani kurýr nevšiml ničeho nestandardního.
„V aplikaci bylo napsané, že dorazíte v 9:48.“ sděluji překvapeně.
„No jo, ta aplikace… Tak si to vyskládejte.“ zamumlá a kouká na mě, jako bych spadla z višně.
Z višně jsem nespadla. Jen jsem před třemi minutami stála ve sprše se šamponem ve vlasech a od té doby jsem absolvovala výkon hodný krizového manažera.
Když jsem vyskládala nákup a za kurýrem se konečně zavřely dveře, vrátila jsem se do koupelny, abych dokončila to, co jsem ještě před chvílí nestihla.
Ponaučení na závěr
Od té doby mám ale novou životní zásadu. Jakmile si objednám nákup s doručením mezi devátou a desátou, sprchu po sportu si zásadně dávám až v jedenáct. Není to ideální, ale zato mě už nikdy nikdo nepřistihne se šamponem ve vlasech a jednou nohavicí na půl žerdi.
No a kurýři? Tak ti se asi občas setkávají s opravdu kuriózními situacemi. A mám podezření, že jsem se právě stala jednou z nich.
Jen doufám, že až příště přijede jiný kolega, neuslyším:
„Aha, tak vy jste ta paní, která otevírá se šamponem ve vlasech. Už jsme o vás slyšeli na školení nováčků.“
