Článek
Vždy jsem chtěla děti a když jsem byla konečně v očekávání, těšila jsem se, až se naše malá holčička narodí a obohatí náš rodinný život o nové zážitky, radosti a třeba i menší, nezbytné strasti. Věděla jsem, že to nebude vždy lehké a počítala jsem s tím, že se nám život na nějakou dobu obrátí vzhůru nohama. Postupem času se ale život s dcerou začal obracet víc a na delší dobu, než bych si přála.
Takto jsem si rodičovství nepředstavovala
Asi jsem byla naivní, když jsem si myslela, že nejhoršími chvilkami budou chvíle nevyspání po příchodu z porodnice, a že po prvním roce života dítěte bude vše zalito sluncem.
Někdy si říkám, že by bylo fajn, kdybychom dopředu věděli, s jakými vlastnostmi se naše dítě narodí. Protože to ale nejde, můžeme si maximálně udělat menší sondu do hlubin povahových rysů členů rodiny. Jací jsme byli my jako děti? Jaké vlastnosti mají prarodiče? Právě podle toho by se možná dalo s malou pravděpodobností odtušit, jaké negativní rysy by se teoreticky mohly promítnout u budoucího potomka a na základě toho se rozhodnout, zda jsme ochotni riskovat. Ovšem, je to pouze nejistá teorie a takto přemýšlí málokdo.
Kdybychom této teorii přikládali větší váhu, s velkou pravděpodobností rodičovství rovnou zavrhneme. Je dobře, že my jsme si ho vizualizovali pozitivně a i když se u výchovy dcery ještě zapotíme, věřím, že nakonec vše zvládneme.
Oproti tomu, co přišlo později, bylo nevyspání s miminkem procházka růžovou zahradou. Na povrch se pomalu klubala její tvrdohlavá povaha, svéhlavost a urputnost. Nejdříve jsme si mysleli, že jde jen o období, které překleneme a na konci tohoto období se vše obrátí k lepšímu. To se ale nestalo. Naopak.
Dcera je často v opozici
Dceři bude osm let, tvrdohlavost přetrvává a čím je větší, je to horší, protože má na všechno odpověď, musí mít poslední slovo a má pro nás nepochopitelnou potřebu mít pocit, že nad námi zvítězila. Chování, jakým se snaží tohoto vítězství docílit, je nepříjemné až nenávistné. Efekt přitom bývá přesně opačný a vyústěním bývá často hysterická hádka, která graduje a končí lítostí. Když se emoce uklidní, probereme, co se stalo a zdá se, že všichni víme, co příště udělat lépe, aby se nepříjemná situace neopakovala. K této fázi ale bohužel zatím nedošlo a ke zbytečným a na můj vkus častým hádkám dochází stále.
Svádíme nekonečné a neskutečně únavné boje, ve kterých nám není dobře, ale nedaří se nám z nich vyskočit. Snažíme se řídit různými radami, ale bez kýženého výsledku.
Správně bychom měli zachovávat klid, určovat jasné hranice, dostatečně komunikovat, být důslední a nad věcí. Když se rozčilujeme, dítě to může brát jako provokaci a tvrdohlavost jen sílí. I když se o vše výše uvedené snažíme, musím přiznat, že ne vždy se nám vše s ohledem na nastálou situaci daří dodržet.
Hádky rodinnému klidu nepřidávají
Opakující se spory ovlivňují celou domácnost. Na mladším synovi, který je kliďas, jde vidět, že mu tyto hádky vadí, ale snaží se v nich být klidnější než obvykle. S manželem jsme frustrovaní, zažíváme beznaděj a aktuálně se chystáme probrat vše s odborníkem. Ve finále není spokojená ani dcera a v případě, že dojdeme až do hádky, se nikdo, včetně ní, necítí komfortně.
Pokud někde děláme chybu, chceme zjistit kde, a hlavně pracovat na celkovém zlepšení situace. Chceme se naučit, jak s tvrdohlavou povahou pracovat lépe, protože dceru přes všechny trable milujeme. Nechceme věčné hádky a toužíme po harmonii. Samozřejmě se budeme muset naučit pracovat i sami se sebou.
Tvrdohlavé dítě je prý v dospělosti úspěšný člověk
To je asi jediná věc, kterou se můžeme uklidňovat. Říká se, že jsou-li děti v dětství tvrdohlavé a urputné, časem budou úspěšnými dospěláky. Tito jedinci prý bývají úspěšnými pracovníky na vedoucích pozicích, dokážou si trvat na svém a často potřebného cíle skutečně dosáhnou. A co si budeme povídat, každý rodič svému dítěti přeje, aby bylo v životě úspěšné a spokojené. Zatneme proto zuby a vše se pokusíme zvládnout s nadhledem. Nebo spíš se skřípěním zubů? To se teprve uvidí.
Myslím si, že různé situace nás mohou naučit novým dovednostem, a to je teď náš případ. Příště třeba napíšu o tom, co nového jsme se naučili, jak jsme to vzali za správný konec a kam jsme se posunuli. V posun správným směrem totiž stále věřím a rozhodně nad celou situací nehodlám lámat hůl.
