Článek
Tím ale vůbec nechci říct, že bych měla silný odpor k prázdninám. Naše rodinné společně strávené chvilky s dětmi jsem si dokonce užila. Přesto s upřímností, ale také trochou studu přiznávám, že po dvou měsících, kdy jsem kromě svých pracovních povinností plnila roli animátorky, uklízečky, kuchařky a také soudce, který denně řeší spory mezi sourozenci, se už nemůžu dočkat, až naše dvě zlatíčka po dvou měsících konečně odvedu do školky a do školy. Právě na tento den čekám jako na smilování.
Kam s nimi?
Jste-li rodiče, možná to znáte taky. Rok co rok jste před koncem školního roku postaveni před stejnou otázku: „Jak ty prázdniny tentokrát skloubíme s prací?“ Každý prázdninový týden je potřeba naplánovat do posledních detailů a pokud se plány z nějakého důvodu zbortí, nezbývá nic jiného než řešení tady a teď. O tom, že to není vždy snadné, ví své spousta rodičů. Obzvlášť pokud jsou děti menší a zatím nesamostatné, babičky nejsou hlídací nebo nehlídají, protože chodí stále do práce.
Jedním z řešení jsou příměstské tábory, pokud stihnete zapsat své ratolesti včas a zbyde na vás místo. Jistým úskalím příměstských táborů je cena. Pokud máte dvě děti, stejně jako my, a chtěli byste tímto způsobem pokrýt celé prázdniny, vyjde vás to asi na 80 000 Kč. Vím, že každá sranda něco stojí a vedoucí táborů se nám koneckonců starají o naše nejdražší zlatíčka. Ale kolik z nás na to má? Jasně… Uvědomuji si, že to je trochu přitažené za vlasy, protože drtivá většina z nás si nepořídila děti proto, aby je nechávala celé prázdniny na táborech. Určitě jim chceme dopřát společně strávený čas s rodiči a obohacení o pěkné zážitky, protože dalších deset měsíců budou mít hlavně školní povinnosti. Ale prázdniny jsou dlouhé.
Letos se mi podařilo zajistit jen jeden týden příměšťáku a zbytek prázdnin jsme nějak zvládli společnými, někdy vypjatými silami. Příští rok musím lépe ohlídat termíny táborů, abychom jimi měli pokryté ideálně dva týdny.
Část dovolené jsme si s manželem vzali na střídačku, dvakrát se nám podařilo vyrazit na společnou dovolenou a pár týdnů bylo náročnějších, ale zvládlo se to. Ono se to vlastně zvládne vždy, protože jiná možnost není.
Za chvíli by nám děti začaly skákat po hlavě
Do konce prázdnin už moc času nezbývá a já se nemůžu dočkat až se náš život vrátí zpět do zajetých kolejí ve školním a školkovém režimu. Dětem jsem se během dvou měsíců volna snažila zajistit pestrý program, ale i tak už na nich jde vidět, že potřebují změnu.
Dceru čeká návrat do školní lavice ve druhé třídě a těší se jen na tělocvik a na kamarádky. Učení bere spíš jako nutné zlo a nebaví ji celý den sedět v lavici. Pětiletý syn půjde do školky a na rozdíl od dcery se nemůže dočkat. Já budu mít volnější ruce a větší klid na práci.
Odvrácená stránka školního roku
Školní rok nemá samozřejmě pouze výhody, ačkoliv pro mě osobně mají jasnou převahu nad nevýhodami. Chápu, že spousta rodičů to vidí jinak.
Máte doma spáče, kterého je obtížné brzy ráno vytáhnout z postele, nejde to na poprvé a pak horko těžko stíháte včasný odchod z domu, který se neobejde bez stresu? U nás se s tímto problémem naštěstí často nepotýkáme. Naše děti plní spíš funkci spolehlivého budíku, a to včetně víkendů. V tomto ohledu si nemůžu stěžovat, aspoň nezaspíme.
Naším každodenním úkolem bude také chystání svačinek, ale říkala jsem si, že do toho už zkusím alespoň občas zapojit samotnou dceru.
Po odvedení dětí do školních zařízení spěcháte do práce, po práci rychle na nákup, abyste stihli vyzvednout děti, případně je ještě rozvézt na kroužky. Večer vás pak čeká dohlédnutí na úkoly, spánek a ráno vše nanovo.
Jako stinnou stránku zmíním také nezbytné nemalé výdaje spojené se začátkem školního roku. Musíte pořídit školní pomůcky, zaplatit kroužky a během září se určitě vyvrbí i další výdaje.
Na náladě nám nepřidá sychravý podzim a s ním i příchod viróz. Pamatuji si, že poslední roky byly první školní dny deštivé a to se nám opravdu nikam nechtělo. A co teprve až bude na teploměru mínus patnáct?
Nevýhod školního roku není málo, ale věřím, že v průběhu prvních měsíců si vše sedne. Tedy pokud děti nebudou celou zimu nemocné.
A víte co? Myslím si, že za deset měsíců budeme zase rádi, že můžeme řešit harmonogram prázdnin.
