Článek
Na začátku prosince, stejně jako každý rok, jsem svým dvěma dětem (4, 7) koupila adventní kalendáře, aby si mohly s radostí každý den otevřít jedno okénko a těšit se z toho, že jsme zase o krůček blíže k příchodu dlouho očekávaného Ježíška. Díky přičinění sourozence jeden z kalendářů do 24. prosince nevydržel.
Sedmiletá dcera si adventní kalendář položila na poličku nad psacím stolem a přesto, že byl na dosah všem, nikoho nenapadlo, že by jí čokoládu mohl sníst někdo jiný, obzvlášť když obě děti mají vlastní kalendář.
Proč by jedl tvůj kalendář?
Minulý týden jsem uklízela, všimla jsem si roztrhaného obalu adventního kalendáře a při bližším zkoumání jsem zjistila, že v něm nezůstala ani jedna jediná čokoláda s vánočním motivem.
„Adélo? Ty sis snědla celý adventní kalendář?“
Automaticky podezírám dceru, protože je větší milovník sladkostí než mladší Jakub a párkrát jsem ji viděla nakukovat do mikulášské tašky mladšího sourozence.
„Ne, já jsem ho nesnědla. Chtěla jsem si vzít čokoládu, ale v kalendáři už žádná nebyla. To musel udělat Kubináč.“
Dcera se rozčiluje, že ji podezírám, já se jejímu vzteku s odstupem času vůbec nedivím a přiznávám, že se za svou podezíravost stydím.
„Vždyť má svůj. Proč by vyjídal tvůj?“
Stále podezírám dceru. Sourozenecké půtky, škodolibosti a naschvály jsou takřka na denním pořádku a hledání pravdy je někdy vážně těžké. Pokud děti zapírají a vy jste u incidentu zrovna nebyli, nemáte šanci je spravedlivě rozsoudit. Pátrání proto ukončuji a v duchu si říkám, že s takovou příští rok žádné kalendáře nekoupím.
Přiznání a lítost
Za tři dny po nepříjemném zjištění Adéla udeřila na Jakuba a začala se s klidným hlasem domáhat pravdy. Přesto, že od začátku zapíral, tentokrát se přiznal, lítostivě plakal, a dokonce jí nabízel svůj kalendář. Ten Adéla odmítala, aby Jakubovi nebylo líto, že je ochuzen o každodenní otevření papírového okénka, a nakonec se mezi sebou domluvili, že každý den si čokoládu rozpůlí a nikdo tak nepřijde zkrátka. Dcera synovi odpustila, objali se a zase bylo vše zalito sluncem.
Malý adventní zázrak
Domluva dětí, které se neustále o něco dohadují, je pro mě malým adventním zázrakem. Jsem mile překvapená, že dcera nastalou situaci řešila s ledovým klidem, protože často vyletí jako čertík z krabičky. Ale kdo by nevyletěl, když mu sourozenec sní celý adventní kalendář… O to víc její klid oceňuji a za svou podezíravost se jí dodatečně omlouvám.
Potěšilo mě, že syn se nakonec přeci jen přiznal a chtěl jí darovat svůj kalendář, aniž by mu to někdo radil. Sourozeneckým půtkám se asi nelze vyhnout, ale vždy si užívám hřejivý pocit, kdy jsou děti v souladu a právem na ně mohu být pyšná.
Bylo to poprvé, kdy si děti dokázaly větší problém vyříkat mezi sebou a obešlo se to bez nadávek. Věřím, že se blýská na lepší časy, díky naší zkušenosti jsme došli k ponaučení a příští rok na začátku prosince, až budou mít děti opět adventní kalendáře, si budou všímat jen čokolády, která jim patří.
Užijte si klidný zbytek adventu a radujte se z maličkostí.
