Článek
Na jedné z atrakcí na Matějské pouti (údajně šlo o tzv. Break Dance) se stala nepříjemná věc – čtrnáctileté dívce se udělalo nevolno, z atrakce vypadla přesto, že byla řádně zajištěná, a se zraněním hlavy byla následně převezena do nemocnice. Tohle nechce zažít žádný rodič a po přečtení zprávy si rizika uvědomuji víc, než kdy dřív.
Matějská pouť mýma očima
Matějskou pouť jsme s dětmi neváhali navštívit každý rok. Stačilo nám to vždy jednou, ale tuhle událost jsme nevynechávali. Byla to pro nás tradice, ale už loni jsme si řekli, že od ní začneme upouštět hlavně kvůli přemrštěným cenám atrakcí i občerstvení. A šílené atrakce, které ráda vyhledává dcera, byly dalším důvodem.
Musím říct, že když dcera vlezla na tzv. Snow Jet nebo na lavici, za níž byl nápis Avengers, trnula jsem hrůzou, a dokonce na to odmítala koukat. Bála jsem se, protože pro mě samotnou jsou tyhle atrakce za hranou a strach o děti si určitě připouštím víc než někdo, kdo s těmito šílenostmi problém nemá.
Nad dcerou jsem jako dozor nechávala vždy benevolentnějšího manžela a teprve až atrakce skončila svou jízdu, jsem přišla za nimi, s úlevou, že všechno dobře dopadlo. Je fakt, že dcera byla po jízdě neskutečně šťastná a já asi nikdy nepochopím, jak je možné, že jí z toho točení, volných pádů a odstředivé síly nikdy není špatně.
Samozřejmě je mi jasné, že lidí, kteří tento typ zábavy vyhledávají, je spousta a prostě se musím smířit s tím, že zrovna moje dcera je jedním z těchhle „šílenců“, kteří po jedné adrenalinové jízdě vzápětí vyhledávají další.
Dole pod atrakcemi
Když stojíte dole pod atrakcí, na které zrovna sedí vaše dítě, jen se snažíte věřit, že atrakce je dobře zabezpečená a že se nic nestane. Jenže jak je vidět, občas se něco stát může. Stačí chvíle slabosti, ztráta rovnováhy nebo trocha smůly a z obyčejného odpoledne se stane něco, co si nikdo nepřeje zažít.
Pouť už dávno není jen řetízkáč
Extrémnější atrakce jsou dnes pro děti a mladistvé velkým lákadlem. Řetízkový kolotoč, labutě, lochneska, strašidelný hrad nebo houpací klec už dnes obvykle nestačí. Já je naopak vyhledávám hlavně kvůli bezpečí.
Věřím, že nejsem sama, kdo si při pohledu na sedadla točící se vysoko ve vzduchu a rychle měnící směr, v duchu klade otázku, jestli je to ještě zábava nebo už trochu hazard se zdravím. A jestli to za to riziko vůbec stojí.
Když si pak člověk přečte zprávu o dívce, která z pouti odjela se zraněním hlavy, uvědomí si, že jeho obavy nejsou zas tak bezdůvodné. Že někdy opravdu stačí jen jedna jízda a neštěstí je na světě.
Všem rodičům mohu jen popřát, aby se jejich děti z atrakcí vrátily stejně šťastné, jako na ně nastupovaly.
