Článek
Autorce, která je hrdou mileniálkou, lidem ráda nastavuje zrcadlo a poukazuje na lidskou hloupost a omezenost, dávám v mnohém za pravdu, ale ne vždy je vše černobílé.
Změně je třeba jít naproti
Je jasné, že pokud v životě toužíte po změně, je potřeba na ní zapracovat, protože věci se do pohybu nedají tím, že si stěžujete.
Původní článek byl zaměřený na profesi prodavaček. Já znám jen málo prodavaček, které si stěžují a závidí těm chytřejším v kanceláři (mimochodem, není pravidlem, že ti v kanceláři jsou chytřejší), čímž nechci tvrdit, že takové neexistují. Většina tu práci dělá, protože chce, vyhovuje jim místo pracoviště, jinou práci zrovna nesehnali, vzhledem k vyššímu věku mají s hledáním práce problém, práci mohou mít pouze jako přivýdělek nebo k tomu mají jiné důvody. Až na výjimky jsou často navíc milé.
Vím, že článek byl zaměřený hlavně na ty, které si stěžují a autorka výše uvedené bere pouze jako výmluvy. Já jsem se jen jednou setkala s prodavačkou, která si u samoobslužné pokladny pustila pusu na špacír.
No za ty peníze… Jsme tu od nevidím do nevidím, a víte co? Bude hůř a může za to Fialova vláda!
Přišlo mi to až úsměvné a v tomto případě jsem si říkala, proč tam tedy je. Navíc přeci není úplně košer plivat do talíře, ze kterého jíme. Alespoň ne před zákazníky.
Chcete-li změnu, můžete se dál vzdělávat, učit se nové věci, hledat jinou práci, která by vás naplňovala. Potřebné vzdělání už možná máte. Pokud změnu ve skutečnosti dělat nechcete, pak byste si asi neměli stěžovat. Možná jste ve finále spokojení s tím, co máte, a jen si prostě potřebujete postesknout. Někdo to tak má.
Myslím si, že nikdo si ale nezaslouží kartáč doplněný nadřazeností a slovy, že se lidi měli lépe učit, pracovat na sobě a že každý má život ve svých rukou. Na místě, kde jsou nespokojení, je drží jen lenost. Málokdy se prý chtějí zlepšovat, a proto sedí raději na zadku, chodí do podřadné práce a kazí náladu všem okolo.
Nelze házet všechny do jednoho pytle a s ohledem na nejrůznější faktory změna zaměstnání není vždy snadná a kromě toho, lépe placená práce nemusí vždy automaticky přinést šťastnější život.
Z mého pohledu článek vyzněl docela nadřazeně, ale možná ho tak vnímám jen proto, že jsem zbytečně přecitlivělá, omezená a líná matka dvou dětí, která si vlastně taky neustále stěžuje a lépe bych udělala, kdybych na sobě pracovala a skoncovala s výmluvami.
Někdo tu „podřadnou“ práci dělat musí
Ve skutečnosti jde prý o to, že na lepší práci nemáte schopnosti, ale nechcete si to přiznat.
Přesto, že ve finále se spoustou věcí v článku souhlasím, označení některých profesí za podřadné mě dost pohoršuje a považuji ho za přehnané.
Nezlobte se na mě, ale žádná práce není podřadná. Každá práce má svůj smysl, ale člověk to možná docení až ve chvíli, kdy se mu doma něco porouchá a potřebuje využít například služeb instalatéra či elektrikáře.
Závěrem článku bych Antee ráda vysekla pochvalu a poděkování za slova, která najdete na konci jejího článku a jimiž si získala mé sympatie.
Autorka píše, že má slušné vychování, k prodavačkám se chová hezky, dokonce se na ně i usměje, neponižuje je, protože každý má svých starostí už tak dost.
