Článek
Když se ve vaší čtvrti ozve houkačka sanitky nebo policejní majáky problesknou ulicí, co uděláte? Já se přiznám bez obalu: ptám se, co se stalo. Je to přirozené. A je přirozené, že jdu na Facebook skupinu naší čtvrti, kde se podobné otázky objevují pravidelně. Ale co není přirozené, je reakce některých lidí: „Co je ti do toho?“ „Jsi snad drbna?“ „Proč tě to zajímá, hyeno?“
Je lidská zvědavost hyenismus?
Zastavme se na chvíli u téhle rovnice: kdo se ptá, co se stalo, je hyena. Skutečně? Když někdo v naší blízkosti přijde o život, když vidíme blikající majáky nebo rozmlácené auto, je normální chtít vědět, co se děje. Ne proto, abychom si užili cizí tragédii, ale abychom pochopili, co se v našem okolí odehrává.
Nevoláme po fotkách mrtvých těl ani po detailním popisu cizího utrpení. Chceme informaci: „Na tom a tom místě došlo k nehodě.“ Proč? Protože tyhle informace jsou důležité. Učí nás opatrnosti, upozorňují na nebezpečí, dávají nám kontext. A ano, taky nás někdy prostě uklidní.
Příběh jednoho „přechodu smrti“
Nedávno v naší čtvrti na přechodu srazili chodce. Dva dny po sobě tam houkaly sanitky. Lidé se ptali: „Co se tam stalo?“ A co slyšeli? „Co je vám do toho?“ Jenže kdyby ta otázka nebyla takhle systematicky potlačována, možná by někdo upozornil, že ten přechod je nebezpečný. Že tam řidiči nedávají přednost. A možná by se začalo něco dít – zrcadla, zpomalovací pruhy, osvícení. Možná by se tam přestalo umírat. Ale otázky se utopily ve výsměchu.
Proč vás to vůbec zajímá?
Protože jsme lidé. Protože nám záleží na tom, co se děje kolem nás. Protože když slyšíte houkačky, automaticky přemýšlíte: „Není to někdo, koho znám?“ Protože vás možná napadne, jestli není dobré se danému místu nějakou dobu vyhnout. A ano, protože chceme vědět, co nás obklopuje.
Zvědavost není hyenismus. Je to instinkt přežití. Je to signál, že vám na vašem okolí záleží.
Kdo jsou skutečné hyeny?
Skutečná hyena je ten, kdo nemá empatii. Kdo zavírá oči před tím, co se kolem děje. Ten, kdo považuje každého za zvědavou „pavlačovou drbnu“, místo aby přiznal, že informace jsou nástrojem, jak dělat naše prostředí bezpečnější.
Až příště někdo v naší skupině položí otázku „Co se stalo?“, nebudu mlčet. Nepovažuji se za hyenu. Jsem člověk, který chce vědět, co se v jeho čtvrti děje. A věřím, že byste měli chtít taky.
