Článek
Každý rok je to stejné. Sotva dojíme poslední kousek vánočky, vyrážíme do obchodů s taškami plnými „omylů“. Nejsme nevděčníci. Jen se snažíme chovat racionálně. Proč mít ve skříni věc za dva tisíce, na kterou bude jen sedat prach, když ji můžeme vyměnit za něco, co skutečně potřebujeme?
Jenže letos jsem si v té frontě u pultu „Informace a reklamace“ připadala jako zločinec, který přišel vyloupit banku, ne jako zákaznice, která u nich v prosinci nechala polovinu výplaty.
Úsměv zmizel, nastoupila byrokracie
Všimli jste si té změny? Když nakupujete, prodavači se mohou přetrhnout. Nabízejí pomoc, usmívají se, ujišťují vás, že „výměna po Vánocích je samozřejmost“. Ale zkuste tam přijít 28. prosince s krabicí v ruce.
Atmosféra zhoustne. Najednou obtěžujete. Prodavačka vezme krabici do ruky, jako by byla toxická, a začne hledat sebemenší důvod, proč to nejde.
- „Tady je natržený růžek obalu.“
- „A visačku jste odstřihl? Tak to bohužel.“
- „Tohle zboží bylo v akci, na to se garance výměny nevztahuje.“
Stojíte tam, za vámi fronta dalších nešťastníků, potíte se v zimní bundě a cítíte se trapně. Jako byste žebrali o vlastní peníze.
Fenomén „Poukázka“: Past na peníze
Největší trik, který na nás kamenné obchody zkoušejí, je poukázka na další nákup. Ze zákona totiž v kamenné prodejně (na rozdíl od e-shopu) nemáte nárok na vrácení peněz, pokud zboží není vadné. Výměna nevhodného dárku je pouze „dobrá vůle“ obchodníka. A oni tu vůli zneužívají.
„Peníze nevracíme, nabijeme vám to na kartu,“ oznámili mi suše v obchodě s elektrem. Výsledek? Místo abych měla zpátky své 3 000 Kč, které mohu použít na jídlo nebo energie, mám v ruce plastovou kartičku, která mě nutí utratit ty peníze ZNOVU u nich. A často s omezenou platností. Je to geniální způsob, jak si udržet tržbu, ale pro zákazníka je to sprosté vydírání. Nutí nás kupovat věci, které nepotřebujeme, jen abychom „nepřišli o peníze“.
E-shopy a hra na 14 dní
„Nakupujte online, tam můžete vrátit všechno do 14 dnů!“ To je pravda, zákon stojí na naší straně. Ale nikdo už nemluví o té logistické noční můře kolem.
Vrátit tři dárky do tří různých e-shopů dnes znamená:
- Vyplnit tři různé online formuláře (z nichž jeden určitě nebude fungovat).
- Třikrát zaplatit poštovné (protože vrácení zdarma zdaleka není standard).
- Vystát frontu na poště nebo Zásilkovně.
- Čekat měsíc, jestli peníze přijdou.
Když jsem vracela nevhodný dárek za 400 korun a zjistila jsem, že poštovné zpět mě vyjde na 120 korun a strávím tím hodinu času, prostě jsem to vzdala. Dárek letěl do koše. A e-shop si mnul ruce. Spoléhají na naši lenost a na to, že se nám nevyplatí bojovat.
Emoční vydírání v rodině
A pak je tu ten lidský rozměr. Vrátit dárek je stále společenské tabu. Musíte si od dárce vyžádat účtenku. „Tobě se nelíbí? Já jsem to vybírala tak dlouho…“ Tato věta bolí víc než fronta v obchodě. Často si tak raději necháme ošklivý svetr nebo nepotřebnou vázu, jen abychom neurazili babičku nebo partnera.
Měníme se ve skladiště nevyžádaných předmětů jen kvůli zachování „vánočního klidu“. Není to absurdní? Vánoce by měly být o setkávání, ne o povinném vyměňování hmoty, která nám pak komplikuje život.
Rada pro příští rok: Peníze nejsou ostuda
Tento každoroční cirkus s vracením mě naučil jediné. Přestaňme si hrát na překvapení za každou cenu. Obálka s penězi pod stromečkem možná nevypadá tak romanticky jako velká krabice s mašlí, ale dává obdarovanému to nejcennější – svobodu. Svobodu koupit si to, co chce, nebo ty peníze ušetřit.
A hlavně – ušetří nám to tu potupnou lednovou cestu do obchodu, kde se musíme dohadovat, jestli jsme ten mixér opravdu jen vybalili, nebo už v něm zkusili umixovat jeden banán.
Jaké máte zkušenosti s vracením dárků vy? Setkali jste se s arogancí, nebo vám vyšli vstříc? Napište mi do diskuze.
