Článek
Už je to tady zase. Ten tón morální nadřazenosti, který se koncem prosince line z televizních obrazovek a diskuzních fór. Kdo neodpaluje jen tiché prskavky, je barbar. Kdo má připravený ohňostroj pro děti, je vrah zvířat. Společnost se dostala do bodu, kdy pohodlí domácích mazlíčků stavíme nad tradice a svobodu lidí.
Nejsem tyran. Mám rád zvířata a rozhodně neházím petardy pod nohy kolemjdoucím. Ale odmítám přistoupit na hru, že se musím cítit provinile za to, že chci přivítat nový rok se vší parádou, která k tomu patří.
Celý rok trpíme my, jeden večer vy
Podívejme se na to optikou „vzájemné tolerance“, kterou se pejskaři tak rádi ohánějí. Jak vypadá realita zbylých 364 dní v roce?
Když jdu parkem, musím dávat pozor, kam šlapu, protože ne každý majitel psa považuje za nutné po svém miláčkovi uklízet. Když chci v neděli ráno spát, často mě budí štěkot psa od sousedů, který nezvládá samotu. Když jdu běhat, musím se strachovat, jestli ten volně pobíhající „dobrák, co nic neudělá“, nebude mít zrovna špatný den.
Tohle všechno tolerujeme. Bereme to jako daň za soužití ve městě či na vesnici. Nikdo nepíše petice za zákaz chovu psů v bytech, ačkoliv to obtěžuje okolí hlukem a zápachem. Ale jakmile si chceme my, lidé bez psů, užít jeden jediný večer v roce podle svého, najednou je tolerance pryč.
Tradice světla a hluku
Ohňostroje nejsou nějaký moderní výmysl chuligánů. Oslava přelomu roku hlukem a světlem je stará jako lidstvo samo. Má to symboliku – zaháníme zlé duchy, děláme tlustou čáru za starým rokem, ventilujeme emoce.
Žijeme v době, která je plná stresu, zákazů, inflace a špatných zpráv. Lidé potřebují ventil. Potřebují na chvíli vypnout, podívat se na rozzářenou oblohu a cítit tu kolektivní energii. Tichý ohňostroj nebo dronová show vám tenhle viscerální zážitek nikdy nedají. Ten výbuch k tomu prostě patří.
Pes se dá zavřít, tradice se zavírají hůř
Argument, že zvířata trpí, samozřejmě má svou váhu. Ale řešení není zakázat oslavy všem lidem. Řešení je zodpovědnost majitelů.
Pokud vím, že mám doma bázlivého psa, připravím se na to. Zatáhnu žaluzie, pustím nahlas televizi, odjedu na chatu na samotu, nebo si u veterináře vyžádám uklidňující prostředky. Možností je spousta. Je ale mnohem snazší křičet na internetu a vyžadovat, aby se celý svět přizpůsobil mému psovi, než abych se já postaral o jeho komfort.
Je pokrytecké, že ti samí lidé, kteří bojují za klid pro psy, nemají problém s celoročním hlukem z dopravy, sekaček na trávu nebo hudebních festivalů. Vadí jen to, co nedělají oni sami.
O půlnoci to bouchne
Letos to udělám stejně jako loni. O půlnoci vyjdu s rodinou před dům. Odpálíme kompakt, který rozzáří oblohu nad naší ulicí. Děti budou jásat, sousedé si budou připíjet a na pár minut zapomeneme na starosti všedních dnů.
Nebudu se u toho ohlížet, jestli se v bytě o tři ulice dál někdo mračí. Mám na to právo. A pokud to někomu vadí, má celých 365 dní na to, aby trénoval svou toleranci. Přesně tak, jak to děláme my ostatní, když posloucháme vaše psy štěkat po zbytek roku.
Šťastný, veselý a hlučný nový rok všem!
Vyjadřuji svůj osobní názor. Text nenabádá k porušování vyhlášek o používání pyrotechniky v zakázaných zónách
