Článek
Ten večer jsem byl společně s mým klukem na narozeninové večeři v centru Prahy. Protože jsme byli v restauraci na principu all you can eat (aneb sněz, co můžeš), čehož jsme se po celou dobu dost usilovně drželi, tak jsme po večeři usoudili, že si naše napjaté žaludky nezaslouží svézt domů tramvají a aby nám trochu slehlo - vyrazili jsme domů pěšky.
Byla už tma, ale stále hezké počasí právě končícího léta. Celou cestu domů jsme si povídali, drželi se za ruce a užívali si závěr příjemného sobotního večera. Když už jsme téměř dorazili domů, tak jsme před jednou nedalekou hospodou potkali staršího muže, který před ní kouřil. Ve chvíli, kdy jsme ho už prakticky minuli, jsme uslyšeli ostentativní zvuk plivnutí. Oba jsme se ve stejnou chvíli otočili - zda se nám to nezdálo a jestli to plivnutí na zem mělo vážně směřovat k nám. A v tu chvíli jsme uslyšeli: „Co čumíte, buzeranti…“.
Slovní i fyzické útoky na LGBTI+ lidi se často bagatelizují tím, že si to oběti těchto útoků zasloužili - byli moc hlasití, provokovali, apod. Chtěl bych proto zdůraznit, že jsme rozhodně nebyli hlasití, ani jsme na sebe jakkoliv neupozorňovali. Jediné, co jsme si „dovolili“ udělat bylo to, že jsme se vedli za ruce.
Často čtu v médiích o tom, jak dobře se prý v Česku LGBTI+ lidem žije. Jsem přesvědčen, že ve většině případů to říkají a píší ti, kteří nejenže sami nejsou LGBTI+, ale často ani nikoho takového osobně neznají. Kdyby ano, věděli by totiž, že situace není ani zdaleka tak dobrá, jak může z dálky někdy působit.
Možná si teď říkáte, že z jednoho incidentu, který jsem tu popsal, nelze vyvozovat závěry o tom, jak se v Česku LGBTI+ lidem skutečně žije. Asi bych souhlasil, kdybych ovšem neznal podobné příběhy dalších queer lidí. Kupříkladu moje kamarádka před časem zažila situaci, kdy cestovala tramvají se svou holkou a otočil se na ně nějaký muž, který si sáhl do náprsní kapsy, vytáhl svou ruku s gestem pistole a na obě namířil - jakože by je nejradši odprásknul. Znám i případy gayů, kteří nevycházejí na ulici, aniž by neměli ve sluchátkách hlasitou hudbu, která jim zamezuje slyšet pravidelné nadávky, urážky a homofobní poznámky od některých kolemjdoucí. Nedávno svou zkušenost sdílel i influencer Kovy alias Karel Kovář, který se v pořadu Čestmíra Strakatého svěřil s tím, že byl na ulici v Paříži spolu se svým partnerem popliván.
Proto - až se někdo příště bude chtít opět vyjadřovat k tomu, jak se v Česku či Evropě skutečně žije LGBTI+ lidem, možná by měl nechat mluvit hlavně je, případně jejich rodiny nebo přátele. Jinak je to spíše dojmologie a popírání reálné zkušenosti lidí, kteří tohle musí žít.
