Článek
Krev v Česku dlouhodobě chybí, aktuální počet dárců nestačí a podle odhadů jich je potřeba dalších téměř 80 000. Přestože tuzemské nemocnice hlásí velký nedostatek, celé roky tu docházelo k odmítání krve stovek tisíc gayů, kteří ji mohli darovat jen v případě, kdy neměli více než 6 měsíců sex. Vyloučením z možnosti dárcovství sice nebyla přímo menšinová sexuální orientace, ale předpoklad, že sex mezi muži spadá do rizikového chování, během kterého se prý zvyšuje možnost získání krví přenosných nemocí, zejména HIV.
Promiskuitní heterosexuálové ano, věrní homosexuálové ne
Znám celou řadu gayů, kteří žijí v dlouhodobých vztazích, kde jsou si oba věrní a nevystavují se žádnému riziku přenosu pohlavních nemocí, přesto celé roky nesměli svou krev darovat - leda by oba žili v celibátu nebo kdyby v lékařském dotazníku vědomě lhali. A rovněž znám některé heterosexuály, kteří měli desítky sexuálních partnerek a kteří - oproti většině gayů - nikdy nebyli na jediném preventivním testování pohlavních nemocí, přesto je nikdo za rizikové nepovažoval a nepovažuje, krev tedy mohou darovat ostošest. Tento nesoulad dobře ilustruje, jakému dvojímu metru byli a jsou gayové v naší společnosti vystaveni a jak nespravedlivé to je.
Bez ohledu na jakoukoliv rizikovost dárců, která se stejně těžko prokazuje - např. pokud člověk v dotazníku „mlží“ - bych stejně očekával, že než v nemocnici komukoliv dají něčí krev, dojde vždy k jejímu přísnému a podrobnému otestování na veškeré choroby, takže by se stejně nemělo stát, že by byl pacient jakkoliv ohrožen. Pokud to tak skutečně funguje, nabízí se potom otázka, proč doposud bylo (a částečně ještě bude) nutné vědět - s kým který dárce spí.
Upírání práv gayů po mnoha letech končí
Ministerstvo zdravotnictví k 1. červenci 2024 konečně upravilo podmínky a vypustilo z nich zákaz dárcovství krve mužů, kteří měli v posledních šesti měsících pohlavní styk s mužem. Nově tak dojde k tomu, že budou z možnosti dárcovství dočasně vyloučeni lidé, kteří měli v posledních čtyřech měsících chráněný nebo nechráněný anální styk s novým sexuálním partnerem či partnerkou, bez ohledu na pohlaví či sexuální orientaci. Konečně se tak přidáme mezi většinu států EU, kde podmínky pro gaye už dávno narovnali. Největší zásluhu na tom má zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a několik vládních poslanců.
Chtělo by se říct - pozdě, ale přece. Gayové mají odjakživa stejné povinnosti jako kdokoliv jiný, měli by mít tedy i stejná práva. To, že konečně přestaneme lidi rozlišovat na dvě kategorie i v této oblasti, je proto velmi dobrá zpráva. Možná vás napadá, že jde o banalitu, protože možnost nebo nemožnost darovat krev přece není nic tragického. Vždyť většina lidí darovat může, ale stejně to nedělá. Jde však o princip a velmi důležitou symboliku. Zkuste si totiž sami představit, že by vám (nebo vašim dětem) stát oproti drtivé většině ostatních lidí cokoliv trvale upíral - a to navíc jen kvůli něčemu, co jste sami nemohli ovlivnit, protože jste se tak narodili. Třeba kvůli zrzavým vlasům nebo zeleným očím. Jak byste se v tu chvíli cítili? A nechávalo by vás to chladnými?
Nejde jen o krev
A nejde jen o darování krve nebo kostní dřeně, které mohou zachraňovat lidské životy. Jde například i o nedávno „vylepšené“ registrované partnerství, které bude stejnopohlavním párům nadále upírat některá práva, včetně adopce dětí. A to za situace, kdy v dětských domovech po celém Česku přežívá téměř 5 000 dětí.
Jinými slovy - upíráním práv ubližujeme nejen samotným gayům a jejich rodinám, ale i sami sobě, protože si tím podřezáváme pod sebou větev i my. A zdaleka nejde jen o chybějící krev a kostní dřeň nebo nedostatek náhradních rodičů.
