Článek
Jak na hudbu reaguje náš mozek
V první řadě na hudbu reaguje náš mozek. Je fascinující, kolik mozkových center je do přijímání zvukových vjemů zapojeno. Zatímco text písně zpracovává temporální mozkový lalok v levé hemisféře, pravá hemisféra se stará o analýzu melodie. Odlišně na hudbu reagují také mozky hudebních interpretů – při hře na hudební nástroj je u nich aktivní tzv. okcipitální kůra, která jim pomáhá vizualizovat si hudební partituru. Oproti tomu lidé, kteří na hudební nástroj nehrají, používají ke zpracování vjemů spánkový lalok, který slouží jako sluchové a jazykové centrum.
Aktivita dalších mozkových center pak přináší to, co na hudbě nejvíce milujeme – prožívání emocí a pocitu štěstí. O emoce se stará amygdala, která zodpovídá za reakce na různé hudební žánry a tempo melodie. Díky ní nás některé songy rozveselí, jiné roztančí nebo naopak rozpláčou. Dokonce přináší i pověstný pocit husí kůže, která nám u některých písní naběhne. Pocit radosti má pak na svědomí část mozku zvaná nucleus accumbens. V této oblasti dochází k produkci dopaminu, což vytváří pocit euforie srovnatelný s opojením při užívání drog.
Hudba zlepšuje paměť a pomáhá pacientům s Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou
Tím, že hudba podněcuje mozková centra k činnosti, se mozek trénuje. To naší mysli přináší další benefity: zlepšuje se funkce čelního laloku (největší části mozku) a zvyšuje se neurogeneze v hippocampu. Dochází tedy k produkci nových neuronů a zlepšení paměti. Od roku 2006 zkoumají vliv hudby na mozkové funkce profesor a neurovědec Kiminobu Sugaya a světově uznávaná houslistka Ayako Yonetani. Svůj výzkum zaměřují zejména na pacienty s Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou:
Pacienti s Alzheimerovou chorobou obvykle v pozdních stádiích nereagují. Ale jakmile jim pustíte jejich oblíbenou hudbu, rozzáří se jim oči. Začnou se pohybovat a zpívat. Účinky působí ještě i 10 minut potom, co hudba skončí.
Hudba tedy nepůsobí pouze na naši mysl, ale hýbe i naším tělem. O síle tohoto vlivu svědčí výsledky dosažené u pacientů trpících Parkinsonovou chorobou:
Hudba dokáže dočasně zmírnit příznaky Parkinsonovy choroby. Rytmická hudba podporuje pacienty při vstávání i chůzi, je pro ně něco jako opora. Bohužel, jakmile hudba ustane, patologie se vrátí.
Hudba tlumí bolest a zvyšuje vytrvalost při sportu
Aktivita v mozku vyvolaná poslechem hudby má pozitivní vliv i na koordinaci pohybů. Vědci se domnívají, že se v lidském mozku v průběhu evoluce vyvinul instinkt, který nám říká, že všude, kde je hudba, je i pohyb. Postarali se o to naši předkové, kteří se v dávné minulosti věnovali zpěvu, hudbě a tanci současně.
Hudba se tak stala jakýmsi prodloužením lidského těla. Proto máme při poslechu rytmické hudby chuť si přinejmenším podupávat nohou nebo poklepávat prsty. Tento jev lze výborně využít při sportu – poslech hudby nejenže snižuje vnímanou námahu, ale zároveň zvyšuje vytrvalost a efektivitu.
Profesor Costas Karageorghis, který je odborníkem na psychologii sportu a cvičení, uvádí, že poslech hudby vedl k nárůstu potěšení z fyzické aktivity o 28 %. Hladina serotoninu je totiž při poslechu hudby vyšší, což vede ke sníženému vnímání bolesti a vyčerpání:
Libovolně zvolená hudba sníží vnímanou námahu asi o 8 % při nízké až střední intenzitě cvičení. Za anaerobním prahem pak může vhodně zvolená hudba snížit vnímanou námahu až o 12 %.
Profesor Karageorghis zároveň dodává, že v případě, kdy už únavu pociťujeme, může hudba také ovlivnit, jak na tuto únavu reagujeme – může nás totiž motivovat, abychom ve cvičení pokračovali.
Jakou hudbu si zvolit
Vědci se shodují na tom, že pokud chceme z poslechu hudby vytěžit maximum, musí se nám zvolená muzika především líbit. Nejpřínosnější je ta, která nejvíce působí na naše emoce a kterou máme spojenou s pozitivními vzpomínkami. Proto je hudba rovněž skvělým nástrojem pro léčbu deprese a pocitů úzkosti.
Jestliže chceme hudbu využít při sportu, je vhodné zvolit melodie s tempem, které odpovídá požadované rychlosti pohybu. Když se nám podaří synchronizovat frekvenci pohybu s hudbou, můžeme zvýšit sportovní výkon o 10 až 15 %.
Musíme si však dávat pozor na hlasitost, která by neměla překročit 70 dB. U většiny přehrávačů či sluchátek bychom měli mít úroveň hlasitosti nastavenou maximálně na 60 %, jinak si v dlouhodobém horizontu koledujeme o poškození sluchu.
Zvláštní pozornost si pak zasluhuje poslech hudby za volantem – v takovém případě poslech příliš hlasité hudby zpomaluje reakce řidiče a zároveň tlumí důležité zvuky zvenčí. Příliš svižná melodie zase může povzbuzovat k překročení maximální rychlosti. Měli bychom tedy hlasitost autorádia nastavit tak, abychom předešli zbytečným dopravním nehodám.
