Život bez dětí byl hřích, dnes je to volba. Proč kdysi lidé měli deset dětí a teď nechtějí žádné?

Pravěké a starověké kultury přikládaly plodnosti mimořádný význam. Zpočátku na ni pohlížely jako na přirozenou součást života – stejně samozřejmou jako rozmnožování u zvířat. Jenže postupem času se něco, co bylo původně jen pudovým chováním, proměnilo v posvátný symbol.

Lidé začali plodnost uctívat, protože ji spojovali s hojností. Důkazem jsou nesčetné figurky pravěkých venuší, jejichž zaoblené tvary ztělesňují nejen těhotenství, ale i dostatek potravy. Ten ostatně s pořízením potomků úzce souvisel – úspěšně se mohli rozmnožovat jen ti, kteří dokázali všechny své členy uživit.

Plodnost však neznamenala jen schopnost přežít. Jakmile spolu lidé začali soupeřit, stala se také symbolem moci, síly a prestiže. Čím více potomků, tím více potenciálních válečníků. Ačkoli se tento okamžik nedá v historii přesně vymezit, šlo o období, kdy plodnost přestala být výsadou žen a stala se i záležitostí mužů. Význam ženy jako dárkyně života sice přetrvával, ale pomalu se do něj začaly vkrádat patriarchální prvky.

Mužská potence vystoupila do popředí zejména v období starověku, kde se společně se schopností bojovat stala důležitým atributem panovníka (ostatně samotné slovo potence vychází z latinského potestas, tedy „moc“ nebo „vláda“). V Mezopotámii se král musel každoročně zúčastnit posvátného erotického rituálu známého jako „svatá svatba“. Spočíval v tom, že měl veřejně, před očima svého lidu, pohlavní styk s velekněžkou bohyně Ištar.

Ejakulací do jejího lůna symbolicky zajistil přízeň bohů a dobrou úrodu. Pokud by rituál nezvládl, riskoval by tím nejen své postavení, ale i život. Pověrčivost a náboženská víra byla tak silná, že by se někdo dříve či později pokusil neschopného panovníka odstranit.

Víra ovlivňovala význam sexu a plodnosti po celá další tisíciletí. Jenže zatímco polyteistická náboženství připouštěla, že pohlavní styk může být i zdrojem rozkoše, křesťanství se pokusilo tuto rovinu potlačit a degradovalo sex na činnost určenou primárně (a téměř výhradně) k rozmnožování.

Už v knize Genesis Bůh lidstvo vyzývá: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ Bible tak vštěpovala věřícím, že zplodit potomky je jejich svatá povinnost. Kombinace náboženského přesvědčení, společenského očekávání, nedostatečné antikoncepce, vysoké dětské úmrtnosti a snahy udržet majetek v rámci rodu vedla k tomu, že lidé mívali mnohonásobně více dětí než dnes.

Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že si lidé pořizovali deset nebo i dvacet dětí také proto, že je měli rádi. Nicméně s láskou to podle mínění některých psychohistoriků příliš nesouvisí. Vysoká dětská úmrtnost totiž vedla rodiče k tomu, aby se ke svým potomkům citově příliš neupínali. Z toho důvodu je ti majetnější svěřovali do péče kojných a věnovali jim pozornost až ve vyšším věku.

V tomto ohledu nelze opomenout ani nezáviděníhodné osudy šlechtičen a královen, jejichž jediným posláním bylo rodit až do posledního dechu – sice přivedly na svět desítky dětí, ale také to mnohé z nich zaplatily životem. Bez vymožeností moderní medicíny byl porod jako ruská ruleta a bez anestezie představoval pro rodičku hotové peklo.

Snadné to však neměli ani muži. I od nich se očekávalo, že zajistí pokračování rodu. Pokud šlo o panovníka, mohla absence dědice uvrhnout celé království do války. V této souvislosti působí zvlášť absurdně touha po mužském potomkovi – dědit totiž mohl zpravidla jen on. Dcery byly většinou dobré jen k uzavírání sňatkových spojenectví a na oblibě jim nepřidávalo ani to, že pro ně bylo nutné zajistit věno.

Posedlost plodností vedla v některých případech až k pohrdání či nenávisti vůči těm, kteří děti z nějakého důvodu neměli. Tyto postoje přiživovala hlavně církev, jež na neplodnost pohlížela jako na Boží trest, v horším případě jako na důkaz spolčení s ďáblem. V 15. století proto mohly bezdětné ženy skončit až na hranici.

Vedle náboženského tlaku se ale objevoval i jiný pohled – a to, že neplodnost může být projevem nemoci, nikoli prokletím. V tomto ohledu spolu pak církev a medicína dlouho soupeřily. Nicméně dobrovolná bezdětnost, tedy situace, kdy člověk děti prostě nechce, se v historických pramenech prakticky nevyskytuje.

Přesto se však takoví lidé našli a zejména u žen je to snadno pochopitelné. V dokumentu z dílny History Channel se dívka jménem Mevia stane gladiátorkou poté, co vidí svou matku zemřít při porodu. Podobná zkušenost mohla k rozhodnutí nemít děti přimět mnoho žen, které pak našly útočiště například v klášterech.

Tisíce let dlouhá historie, po kterou nám zplození dítěte bylo diktováno jako povinnost a společenská či náboženská norma, v nás zanechala takřka nesmazatelnou stopu. Ačkoli se může zdát, že jde o záležitost dávno minulou, důvody pro pořízení potomka (neznalost či nedostupnost antikoncepce, náboženské přesvědčení apod.) byly aktuální ještě ve 20. století – a jejich ozvěny přetrvávají dodnes.

Ať už se jedná o zákaz nebo omezení interrupce, stigmatizace bezdětných nebo vyzdvihování tématu klesající porodnosti, to vše souvisí s normami, které si lidstvo v průběhu tisíciletí vytvořilo. Nicméně je na čase připustit, že 21. století s sebou přineslo zásadní společenský obrat – dostatek základních životních potřeb, lékařská péče, antikoncepce, úpadek náboženství, ale i dostupnost vzdělání učinily z rozmnožování možnost, a nikoli povinnost.

Jestliže si dnes pořizujeme děti, činíme tak proto, že je chceme, a ne proto, že je musíme mít. A s každou další generací roste počet lidí, kteří po nich netouží vůbec. S tím se do popředí dostává také problematika přelidnění planety a hrozby, jež přináší. Ostatně už etolog John B. Calhoun ve svém kontroverzním experimentu s hlodavci poukázal na skutečnost, že přelidnění může být příčinou klesající míry reprodukce, úpadku společnosti, a nakonec i jejího definitivního zániku.

A co si myslíte vy? Považujete přechod od uctívání plodnosti až k dobrovolné bezdětnosti za symbol pokroku, za nevyhnutelnou změnu, nebo za projev úpadku lidských hodnot?

Hlasujte v anketě pod článkem, napište komentář do diskuze nebo navštivte profil autorky, kde na vás čekají další zajímavé příběhy.

Zdroje: