Velbloudí dívka Ella Harper v cirkusu pohádkově zbohatla. Její život však připomínal noční můru

Ella se narodila 5. ledna 1870 v Sumner County ve státě Tennessee jako dcera farmáře Williama Harpera a jeho ženy Minervy. Pocházela z pěti sourozenců, z nichž její dvojče, bratr Everett, zemřel ve věku necelých tří měsíců. Když bylo Elle sedm let, rodina se ujala ještě odloženého chlapce jménem Earl, kterého někdo zanechal v košíku před domem.

Tělesné postižení však postihlo pouze Ellu. Trpěla vzácnou vadou zvanou genu recurvatum (česky „pokřivené koleno“), kvůli níž se jí kolena ohýbala dozadu. To jí znemožnilo chodit vzpřímeně, a tak se pohybovala po čtyřech jako zvíře. Pro půvabnou a inteligentní dívku to muselo být ponižující – přesto se nevzdala. Rozhodla se, že udělá vše pro to, aby si mohla splnit své sny.

V 19. století zažívaly cirkusy a takzvané „freak shows“ obrovský rozmach. Pro lidi s neobvyklými fyzickými rysy představovaly způsob, jak si vydělat na živobytí – a při dobré propagaci se z nich mohly stát i celebrity.

Ella Harper tuto příležitost využila už ve čtrnácti letech. V roce 1884 nastoupila k Nickel Plate Circus W. H. Harrise, kde získala umělecké jméno „Velbloudí dívka“. Její neobvyklá chůze totiž připomínala velblouda, který s ní vystupoval v manéži. Diváci si ji tak mohli se zvířetem snadno porovnat.

Podle některých zdrojů vystupovala Ella v kostýmu velblouda s falešnými kopyty a plakáty ji prezentovaly jako křížence člověka s velbloudem. Dnes bychom to nazvali klamavou reklamou – a dobový tisk na to později také upozornil. V jednom z dochovaných článků označil Ellu za podvodnici:

Právě tato veřejná kritika mohla být důvodem, proč Ella po třech letech pověsila svou kariéru na hřebík. Její honorář byl přitom více než štědrý – v manéži si vydělávala úctyhodných 200 dolarů týdně, takže v přepočtu na dnešní hodnotu musela být milionářkou.

Navzdory svému postižení i cirkusové kariéře byla Ella stále jen obyčejnou dívkou. Peněz měla více než dost a cítila, že nastal čas prožít „normální“ život. I to může být jedním z důvodů, proč se rozhodla s vystupováním skončit a začala si postupně plnit své sny.

Nejprve toužila po vzdělání. Jakou školu si nakonec zvolila, se bohužel nepodařilo zjistit. Dochovaly se však listiny o jejím sňatku s Robertem L. Savelym, který pracoval jako učitel na veřejné škole. Je tedy pravděpodobné, že se seznámili během studia.

Vzali se 28. června 1905, když bylo Elle 35 let. Necelý rok po svatbě přišla na svět dcera Mabel, která však zemřela ještě v kojeneckém věku. Tato ztráta Ellu hluboce zasáhla a o další dítě se už nepokusila. Až v roce 1918 se manželé rozhodli adoptovat holčičku jménem Jewel. Jenže ani tentokrát jejich štěstí netrvalo dlouho, protože děvčátko zemřelo ve věku necelých tří měsíců.

Ella Harper zemřela 19. prosince 1921 ve věku 51 let na rakovinu tlustého střeva. Přestože jí osud nedopřál vlastní děti, o pokračování rodu se postarali její sourozenci. Po mnoha letech objevil jejich potomky americký genealog Ray M. z Newfoundlandu, kterého Ellin příběh natolik uchvátil, že o něm napsal rozsáhlý článek.

Společně se svou manželkou vypátrali hroby celé rodiny, prošli historické záznamy a nakonec se jim podařilo získat i svědectví dosud žijících příbuzných. Moderní testy DNA navíc odhalily překvapivý detail: chlapec Earl, kterého Harperovi kdysi našli odloženého v košíku, byl ve skutečnosti Ellin nevlastní bratr. Její otec ho pravděpodobně zplodil s jinou ženou, která mu ho poté nechala na starost.

Ray se však nezajímal jen o to – dlouho uvažoval také nad tím, jak se Ella cítila ve svém těle. Jistou představu mu nakonec poskytl čtenář z Francie, který mu poslal video ženy se stejným typem postižení.

Záběry ukazují, že se lidé s tímto handicapem musí vypořádat tvrdostí povrchu, polstrovat si ruce a nohy, a pravděpodobně si nemohou ani pohodlně sednout. O překážkách, jako jsou schody nebo jiné nerovnosti, pak ani nemluvě.

Když k tomu připočteme ještě životní podmínky 19. a 20. století, nezbývá než uznat, že Ella Harper musela být na svou dobu neuvěřitelně statečná.

A jaký dojem zanechal její příběh ve vás?

Hlasujte v anketě pod článkem, napište komentář do diskuze nebo navštivte profil autorky, kde na vás čekají další zajímavé příběhy.

Zdroje: