Muže se lví tváří zavrhla i vlastní matka. Stal se cirkusovou hvězdou a snil o práci zubaře

Stephan přišel na svět v Polsku roku 1890. Kvůli onemocnění zvanému terminální hypertrichóza se však narodil s téměř 2,5 centimetru dlouhými chlupy, které mu pokrývaly celé tělo s výjimkou dlaní a chodidel. Pro jeho matku Benedettu to byl šok – chorobu údajně zdůvodňovala tím, že když byla těhotná, viděla, jak Stephanova otce rozsápal lev (k čemuž se veřejnost pochopitelně stavěla poněkud skepticky).

Bez ohledu na to, zda se její vyprávění zakládalo na pravdě, příčina této nemoci je pro vědce dodnes záhadou. Pro chlapce tedy neexistovala naděje, že by se z onemocnění vyléčil. Matka se proto rozhodla pro radikální řešení – když byly Stephanovi čtyři roky, svěřila ho do péče německého impresária Sedlmayera.

Zda se svého syna štítila nebo to udělala z lásky (s ohledem na jeho postižení), zůstává předmětem spekulací. Jisté je pouze to, že tato choroba nazývaná také jako „vlkodlačí syndrom“ vzbuzovala v lidech strach, a to zvláště v těch pověrčivých (navíc v době, kdy tolerance k různým formám postižení nebyla příliš vysoká, natožpak v nábožensky založeném Polsku).

Stephana tak potkal stejný osud, jako řadu jiných podobně nemocných a na tehdejší poměry „výstředních“ lidí – stal se živoucí kuriozitou určenou k tomu, aby vydělávala svému opatrovníkovi peníze. Sedlmayer chlapce vystavoval pod uměleckým jménem „Lionel, chlapec se lví tváří“ a cestoval s ním napříč Evropou.

Nakonec však opustili evropský kontinent a v roce 1901 se Stephan ocitl v USA, kde byl vystavován na molech a promenádách východního pobřeží. Zde si ho všimli hledači talentů pro cirkus Barnum & Bailey a rychle ho přijali pod svá křídla.

Stephan tak začal vystupovat v putovní cirkusové show, kde hovořil k publiku a předváděl nejrůznější akrobatické kousky. Tehdy už jeho chlupy měřily téměř 10 centimetrů, přičemž na obličeji a na hlavě to bylo až 20 centimetrů. Není divu, že lidem připomínaly lví hřívu.

Ačkoli byl Stephan převážně spojován se svou zvířecí image, uvnitř to byl prý velmi citlivý a vzdělaný muž. Plynně hovořil pěti jazyky (pravděpodobně v důsledku cestování) a snil o tom, že se jednou stane zubařem. K tomuto nápadu ho nejspíš přivedla jeho choroba, jež ho bohužel připravila také o většinu zubů.

Přestože se jeho sen nikdy nesplnil, tvrdí se, že cirkusovou kariéru vnímal pozitivně a vystupování si užíval. S Barnum & Bailey prý zůstal dlouhých 19 let, dokud nezačal vystupovat na Coney Island v New Yorku, kde měli diváci možnost se s ním blíže seznámit a poznat ho i z té „lidské stránky“.

O závěru Stephanova života se toho bohužel dochovalo jen velmi málo. Je známo pouze to, že se rozhodl opustit Ameriku a odejít do Německa, kde zemřel v pouhých 41 letech na infarkt. Za svůj život však stihl přesvědčit publikum o tom, že i pod ošklivým nebo děsivým zevnějškem se může skrývat vzdělaný a slušný člověk.

Zaujalo vás téma? Neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: