Cyklistická legenda a dobrodruh Heinz Stücke: Na kole ujel 648 000 kilometrů a procestoval celý svět

Heinz Stücke se narodil 11. ledna 1940 v německé obci Hövelhof. Jeho otec se živil jako truhlář a Heinz mu v dílně musel od malička pomáhat. Jenže zdlouhavá práce, která se někdy protáhla až do půlnoci, se mu od té doby znechutila.

Otec mu ale studium na vysoké škole nedovolil, a proto si nakonec musel vybrat jeden ze tří oborů: zámečník, soustružník nebo nástrojař. Vybral si nástrojaře, ale už tehdy cítil, že patří jinam. Klíčila v něm touha po dobrodružství inspirovaná romány Karla Maye, které ve volném čase doslova hltal.

Po vyučení se vydal na svou první čtyřměsíční cestu kolem Středomoří. Když se v únoru 1959 vrátil, nastoupil do továrny. Pracoval v ní rok, a když zkrachovala, odcestoval na rok do Asie. Poté začal pracovat na norské nákladní lodi a odplul do Ruska.

V roce 1962 se znovu vrátil do Německa, aby pracoval jako nástrojař. Ale tehdy už věděl, že je to naposledy – v práci dokonce předstíral bolesti břicha, aby mohl na toaletě potají studovat angličtinu. Jakmile byl připravený, vydal se ještě téhož roku na cestu, která měla původně trvat dva nebo tři roky. Nakonec se ale protáhla na 51 let.

Jako dopravní prostředek si zvolil 25kilogramové kolo s třístupňovou převodovkou. Prý proto, že bylo levné a souviselo se sportem (Stücke totiž kromě cyklistiky miloval i fotbal, ale cítil, že by v něm na profesionální úrovni neuspěl).

Časem se však pro něj kolo stalo něčím víc – bylo nástrojem k dosažení svobody, prostředkem pro zajištění obživy a také klíčem pro budování důvěry. Jak zmínil v jednom ze svých rozhovorů:

Na rám kola namaloval mapu světa s vyznačenou trasou a okolo si zapisoval názvy měst a zemí, které navštívil. Není divu, že takto vyzdobené kolo vzbuzovalo pozornost – což bylo někdy také na škodu, protože mu ho během cestování šestkrát ukradli (naštěstí se ho ale vždy podařilo vypátrat).

Stücke chtěl také udělat něco, co ještě nikdo před ním nedokázal. A to se mu povedlo – za svůj život ujel 648 000 kilometrů, navštívil 196 zemí a 86 území, přičemž mnohá z nich tehdy ještě neexistovala ani na mapách.

A každá z těch cest měla svůj příběh – ať už šlo o setkání se zajímavými lidmi, až po život ohrožující nehody a přepadení:

A přesto pokračoval dál. Nikdy se nevzdal.

Přitom cestoval tak levně, jak to jen šlo. Nocoval u lidí, kteří ho pozvali k sobě domů, v levných hostincích, ve stanu, v chrámech, misijních i policejních stanicích – a dokonce i v telefonní budce. Spal také na Velké čínské zdi, v ruinách Machu Picchu nebo u nohou sochy Krista v Riu. Ale bez ohledu na to, kde se právě nacházel, vždy o sebe dbal a před lidmi se ukazoval jen upravený a čistý.

Své výpravy financoval hlavně prodejem ručně psaných brožur, pohlednic a fotografií. Často také přednášel o svých zážitcích. Nejvíce se mu dařilo v Japonsku, kde v 90. letech prodal asi 20 000 cestopisů. To mu pokrylo výdaje na dalších pět let cestování po Asii a Oceánii.

Příležitostně si vydělával také jako sportovní fotograf (např. na Mistrovství světa ve fotbale v Mexiku 1970, kde fotil Pelého a další hráče). Jindy mu zase peníze věnoval někdo, kdo ho chtěl na výpravě podpořit – jako třeba bývalý etiopský císař Haile Selassie, který mu daroval 500 amerických dolarů (cca 10 500 Kč).

Nikdy se však natrvalo neusadil. Jak sám říká, měl několik „domovů“ po celém světě a kvůli založení rodiny by se musel vzdát života, na který byl zvyklý. Prožil sice milostný vztah s běloruskou ženou jménem Zoya, ale setkávali se jen příležitostně, když měl k ní zrovna cestu. Takže Zoya se po osmi letech vdala za někoho jiného a Heinz zůstal věrný své svobodě.

Všechno krásné musí jednou skončit – a Heinze po 51 letech na kole přemohla artróza a bolavá kyčel. To ho přinutilo vrátit se domů do jeho rodné obce Hövelhof, která mu za jeho zásluhy poskytla bezplatné bydlení. Dnes tam žije jako spokojený 85letý stařík.

Podle jeho slov neexistuje nejkrásnější místo na zemi, protože nejkrásnější je celý svět.

Přestože jeho důchod činí pouhých 250 eur (přibližně 6 tisíc korun), státní podporu odmítá, protože si přeje zůstat nezávislý. Jediným přilepšením jsou dobrovolné příspěvky od lidí, kteří ho navštíví. Svůj dům totiž proměnil v soukromé muzeum, kde má více než 100 000 fotografií a 18 000 stránek deníků ze svých cest. Ve sbírce nechybí ani jeho legendární kolo.

V roce 2021 o něm filmař Albert Albacete natočil dokument The Man Who Wanted to See It All („Muž, který chtěl vidět všechno“) a YouTube obsahuje desítky videí a rozhovorů z jeho pozoruhodného života.

A co si myslíte vy? Dokázali byste věnovat celý svůj život jedné velké cestě, tak jako Heinz Stücke?

Hlasujte v anketě pod článkem, napište komentář do diskuze nebo navštivte profil autorky, kde na vás čekají další zajímavé příběhy.

Zdroje: