Psí génius Lampo: Znal jízdní řád a vlakem procestoval Itálii. Dnes ho připomíná památník

V srpnu 1953 vystoupil na železniční stanici v italském městečku Campiglia Marittima opuštěný pes. Přednosta stanice Elvio Barlettani ho dlouho pozoroval, a když se ujistil, že opravdu nikomu nepatří, pustil ho do své kanceláře. Nalezenec měl u něj původně pouze přenocovat, protože železniční předpisy mu zakazovaly si ho nechat.

Jeho manželka a dcera Virna si ho ale zamilovaly natolik, že i navzdory přísným nařízením už u rodiny Barlettaniových zůstal.

Nového čtyřnohého přítele pojmenovali Lampo, což v italštině znamená Blesk. K tomuto jménu je inspiroval nejen nečekaný okamžik, v jakém se na nádraží objevil, ale také rychlost, s jakou uměl cestovat – a to jak jinak než po železnici.

Virna dojížděla vlakem do školy ve vzdáleném městě Piombino. Lampo ji doprovázel a lehával ukrytý pod sedadlem, aby si ho průvodčí nevšiml. Následně se pak jiným spojem dokázal sám vrátit zpět do Campiglia Marittima.

Brzy se zjistilo, že si nějakým způsobem dovede zapamatovat jízdní řád. Rád totiž jezdil i do okolních destinací, ze kterých ale vždy našel cestu domů. Dokonce prý pomáhal najít správný vlak i ostatním pasažérům. A když už se náhodou stalo, že se spletl, rychle to poznal a vystoupil, aby si počkal na další spoj.

Jak se Lampův věhlas šířil mezi lidmi, vedení železnice se to přestalo líbit. Dali proto Barlettanimu na vybranou: buď psa bude držet doma, nebo se ho zbaví. Vzhledem k tomu, že Lampo tak rád cestoval, rozhodl se Barlettani pro druhou možnost a poslal ho vlakem do Neapole, aby se ho tam ujal někdo jiný. Vyčerpávající cesta však Lampa neodradila a o pár dní později se nečekaně vrátil.

Následoval tedy druhý pokus, kdy ho Barlettani svěřil do péče sousedního farmáře. Takový život ale Lampovi nevoněl – po pěti měsících se k úžasu všech znovu objevil na svém oblíbeném nádraží, aby zaujal místo mezi železničáři.

To už obměkčilo i zatvrzelé vedení, jež Lampa nakonec jmenovalo oficiálním maskotem železniční stanice Campiglia Marittima. Na obojek dostal také visačku, která mu umožňovala cestovat, kamkoli se mu zlíbí.

Lampo svým neobyčejným charakterem a cestovatelským nadáním okouzlil každého, kdo se s ním setkal. Byl to miláček cestujících i železničářů a zaměstnanci z bufetových vozů mu vždy rádi nechávali něco dobrého na zub.

Jeho sláva rostla tak rychle, že se stal oblíbeným tématem italských i zahraničních médií. Po televizní reportáži se dokonce ozval jeden muž, který tvrdil, že je jeho bývalý majitel. Štěně si prý pořídil roku 1951. Lampo se k němu už nevrátil, ale toto nečekané svědectví pomohlo Barlettaniovým alespoň odhalit, jak starý jejich mazlíček ve skutečnosti je.

Přestože byl Lampo ostříleným cestovatelem, jeho láska k železnici ho nakonec stála život. V létě roku 1961 ho k údivu všech srazil nákladní vlak. Zranění byla smrtelná, a tak jeho tělo s úctou pohřbili do květinového záhonu u úpatí akátu na nádraží v Campiglia Marittima, jež tolik miloval.

Krátce po Lampově smrti se italští železničáři za podpory amerického magazínu This Week zasadili o vytvoření památníku na jeho počest a Elvio Barlettani o něm napsal knihu s názvem Lampo, the Traveling Dog (Lampo, cestující pes), která byla přeložena do několika světových jazyků.

Příběh se stal oblíbeným také v Polsku, kde se ho ujal spisovatel Roman Pisarski. Napsal podle něj knihu O psie, który jeździł koleją (O psovi, který jezdil na železnici). Na základě knižní předlohy pak v roce 2023 vznikl i stejnojmenný film.

Lampův příběh je stále aktuální, protože nám připomíná, jak krásná a hluboká je psí láska. Ta jeho patřila železnici, stanici Campiglia Marittima, lidem kolem sebe a cestování, které mu přinášelo nová dobrodružství.

Ani ve chvílích, kdy byl Barlettani nucen se ho vzdát, Lampo na svůj způsob života nezanevřel. A pravděpodobně nelitoval ani tehdy, když onoho osudného dne nestihl přeběhnout koleje a nákladní vlak ukončil jeho poslední cestu.

Až tedy příště pojedete vlakem, můžete mu věnovat tichou vzpomínku – a pokud někdy navštívíte Toskánsko, nezapomeňte se podívat i na jeho památník ukrytý ve stínu zeleně.

Pokud vás téma zaujalo, neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: