Sarah Biffin: Statečná umělkyně bez končetin, která malovala portrét i pro královnu Viktorii

Sarah Biffin se narodila 25. října roku 1784 do chudé rodiny v anglickém hrabství Somerset. Nízké společenské postavení však nebylo to jediné, co jí sudičky přichystaly – mnohem horší byla fokomelie, choroba, která způsobila, že se Sarah narodila bez rukou a s nevyvinutýma nohama.

Žít jako lidské torzo je něco, co si většina z nás nedovede představit ani v nejtemnějších snech. Pro Sarah byl však takový život realitou. Je pozoruhodné, že přestože se narodila v době, kdy bylo fyzické postižení považováno za něco stigmatizujícího, její rodiče se jí nevzdali. Vychovávali ji společně se čtyřmi sourozenci a Sarah se i přes svůj handicap rychle učila samostatnosti.

Aby nezůstala rodině na obtíž, naučila se číst, psát a šít (uměla si dokonce ušít i vlastní šaty). Když jí bylo 13 let, stala se součástí putovní show Emmanuela Dukese – muže, který zpozoroval její talent a vystavoval ji za dva šilinky jako kuriozitu. Kromě toho se staral o to, aby měla náležitou reklamu. Na plakátech ji prezentoval jako „Osmý div“ (Eight Wonder) nebo „Zázrak bez končetin“ (The Limbless Wonder).

Později se dívka naučila také malovat. Vytvářela miniaturní portréty, jež na poutích prodávala v ceně od 3 do 10 guinejí za kus. Při práci ji obvykle sledovalo početné publikum. Každý divák navíc dostal zdarma lístek s textem, který napsala – fungovalo to jako účinná forma propagace a je podivuhodné, že se některé z nich (byť přeložené a pomačkané) zachovaly dodnes.

Práci vykonávala převážně ústy, nebo si nástroj zachytila mezi rameno a tvář. Nicméně na některých jejích autoportrétech je vidět, že štětec mívala připevněný také k rukávu. Kromě miniatur malovala i krajinky nebo jednoduchá zátiší a někdy na svá díla připsala poznámku, že je malovala sama a bez rukou.

Peníze, které vydělala, ale nezůstávaly jí. Musela je předat panu Dukesovi, jenž jí z nich ponechal pouhých 5 guinejí ročně.

Sarah vystupovala jako pouťová atrakce až do svých 30 let. Tehdy si ji na jednom z trhů všiml George Douglas, hrabě z Mortonu, který jejímu nadání zpočátku odmítal uvěřit. Proto se rozhodl, že si od ní nechá namalovat portrét, ale po každé návštěvě si ho odnese s sebou, aby ho za ni nemohl dokončit nikdo jiný.

Zkušená malířka ve zkoušce obstála a portrét dokončila k Douglasově spokojenosti. Ten ji na oplátku zaplatil studium na Královské akademii umění u Williama Marshalla Craiga, jenž byl oblíbeným umělcem královské šlechty.

Díky tomu Sarah získala přízeň bohatých mecenášů, s jejichž pomocí si mohla dovolit otevřít vlastní ateliér v Londýně. Mezi její zakázky patřily i miniaturní portréty členů britské královské rodiny: Jiřího III., Jiřího IV. a Viléma IV. Bylo to období její největší slávy. Vlnu úspěchu ještě umocnila stříbrná medaile, kterou jí roku 1821 udělila Královská společnost umění, řemesel a obchodu.

Štěstí bohužel netrvalo věčně. V roce 1824 se Sarah ve svých 40 letech provdala za Stephena Wrighta a svá díla od té doby podepisovala pod jeho příjmením. Manželství však dlouho nevydrželo (některé zdroje uvádějí jeden rok), takže se později opět vrátila k příjmení Biffin. K tomu navíc v roce 1827 zemřel hrabě z Mortonu, jenž byl jejím největším patronem. Dostala se tak do finančních potíží, jež částečně zmírnila penze přidělená královnou Viktorií ve výši 12 liber ročně.

Nakonec ji ale podpořilo ještě několik zbývajících příznivců, kteří jí zajistili rentu, za niž si mohla dovolit skromné živobytí v Liverpoolu. V té době už se Sarah cítila unavená a měla špatný zrak – přesto ale nepřestala malovat.

Portrét mladé královny Viktorie dokončila v roce 1848, přičemž o dva roky později, ve věku 66 let, zemřela. Na pomníku, jenž kdysi označoval její hrob, stálo:

Jen málokdo prošel životem jako dítě nešťastného osudu, a přitom měl talent takového druhu. Byla obdařena výjimečným uměleckým nadáním a tisíce lidí se těšilo z její tvorby. Uměla vést všestranné konverzace a její příjemné vystupování vzbuzovalo obdiv všech.

Sarah Biffin to v životě rozhodně neměla jednoduché. Kromě postižení musela čelit i tvrdým podmínkám života ve viktoriánské Anglii, kde ženy měly nižší postavení než muži a byly na nich do značné míry závislé. Občas čelila také posměškům, například z pera anglického básníka Thomase Hooda, který se jí vysmíval za působení v putovní show.

Po smrti začala vzpomínka na její věhlas postupně uvadat, až se téměř ocitla mezi zapomenutými umělci. Nyní však její příběh znovu ožívá a sběratelé po celém světě touží po jejích dílech. V prosinci 2019 se jeden z autoportrétů prodal v aukci za neuvěřitelných 137 500 liber, což dokazuje, že Sarah Biffin si své místo mezi slavnými mistry rozhodně zaslouží.

Pokud vás téma zaujalo, neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: