Není to lebka, ale geniální obrana maskováním: Vědci odhalili největší tajemství lišaje smrtihlava

Ať už se nám smrtihlav líbí, nebo ne, není tu s námi stále – v České republice se objevuje nepravidelně od konce května, přičemž nejčastěji ho lze spatřit v červnu a v letních měsících. Jinak podniká migrační cesty dlouhé až 4 500 kilometrů, což je vzdálenost srovnatelná s letem z Prahy do Dubaje. Proto se s ním můžete setkat i v Africe nebo v Asii, kde žijí další dva druhy:

Aby byl schopen urazit takovou vzdálenost, dokáže letět rychlostí až 54 kilometrů za hodinu, takže je zároveň jedním z nejrychlejších motýlů na světě.

Než je smrtihlav schopný vyrazit na cestu, začíná svůj život jako housenka. V této podobě zůstává po dobu 40 až 60 dnů a živí se až 36 druhy hostitelských rostlin.

Housenka smrtihlava je buď žlutá, zelená nebo hnědá, s šikmými pruhy po bocích a na hřbetu. Na posledním článku má malý růžek připomínající ocásek. Poznáte ji i podle velikosti – ty největší dorůstají do délky 15 centimetrů a jsou tlusté jako lidský palec.

Ani dospělý motýl není žádný drobeček – s rozpětím křídel až 13 centimetrů patří mezi největší evropské motýly, ale jeho schopnost maskování je ještě impozantnější. Když odpočívá, jeho přední křídla dokonale napodobují kůru stromů, čímž se pro predátory stává prakticky neviditelným.

Důležitou roli hraje i často diskutovaná kresba lebky – zatímco lidem připomíná umrlce, vědci zjistili, že ptákům se jeví jako hlava obrovského sršně. Tuto iluzi smrtihlav ještě dotváří odhalením žlutých zadních křídel a pruhovaného zadečku. Pokud se cítí ohrožený, vydává také pisklavé zvuky:

Jakkoli jsou tyto obranné mechanismy účinné vůči přirozeným predátorům, na lidi mívají opačný účinek – rychle poletující noční motýl je vyděsí tak, že ho raději zabijí. Antipatie spojené s jeho vzhledem jsou v nás zakořeněné už z dob našich předků, kteří věřili, že přináší smrt a neštěstí.

Aby se zlé znamení odvrátilo, doporučovalo se smrtihlava chytit a přibít na dveře. Sílu pověrčivosti dokládá i historka spojená s anglickým králem Jiřím III., jehož duševní chorobu doprovázenou záchvaty údajně zhoršili dva smrtihlavové nalezení roku 1801 v jeho pokoji. Celá záležitost se pak dostala až k soudu, jenž prověřoval, zda někdo nepustil můry do králova pokoje úmyslně.

Zajímavostí je také samotný původ slova „smrtihlav“ – spojení se smrtí totiž vychází už z latinského pojmenování tohoto hmyzu. Rodové jméno Acherontia je odvozeno od řeky Acheron, jež podle řecké mytologie protékala podsvětím (podobně jako Styx). Druhová jména Atropos a Lachesis pak odkazují na řecké bohyně osudu, které určují délku života smrtelníků.

Pokud se chcete smrtihlavovi vyhnout, doporučuje se v noci nesvítit při otevřeném okně. Podobně jako jiné můry ho světlo přitahuje, neboť mate jeho navigační smysly.

Přestože se živí nektarem z květin, občas se u něj projeví i jeho láska k medu – pak se k této pochoutce snaží nenápadně dostat, ačkoli se tvrdilo, že vniknutí do úlu nemá šanci přežít. Nyní však entomologové zjistili, že dokáže včely zmást napodobením jejich pachu a vydáváním zvuků imitujících včelí královnu.

Lišaj smrtihlav je fascinující motýl, který si zaslouží náš obdiv i ochranu. Jeho unikátní vzhled s kresbou připomínající lidskou lebku z něj činí jednoho z nejpozoruhodnějších motýlů v Evropě. Ačkoliv může být jeho noční aktivita a schopnost vydávat zvuky pro některé lidi znepokojivá, ve skutečnosti je zcela neškodný a hraje v našem ekosystému důležitou roli opylovače.

Zdroje: