Proč videohry způsobují závislost a jak se jí zbavit? Herní vývojář prozradil, jaká jsou rizika

Pravda je taková, že videohry jsou bohužel vyvíjeny tak, aby byly návykové – musí totiž přinášet svým vývojářům zisk. Proto je nezbytné vzbudit zájem hráčů a udržet je ve hře co nejdéle.

K tomu se využívá široká škála mechanismů založených na behaviorální psychologii. Cílem je podnítit u hráče vysokou produkci dopaminu, který v mozku vyvolává pocity štěstí a rychlého uspokojení. Princip je tedy podobný jako u jiných typů závislostního chování.

O tajemství fungování závislostních prvků se podělil herní vývojář na kanálu VAV. Za hlavní lákadla označil systém pokroku a zdolávání úrovní, soutěživost, objevování a průzkum herních světů, propracovaný systém odměn, učení a výzev. Video také doplnil o měřidlo dopaminu, které znázorňuje sílu těchto mechanismů:

Jelikož lidský mozek nemá rád bolest a námahu, jsou počáteční úrovně koncipovány tak, aby byly jednoduché. Rychlý úspěch totiž motivuje hráče pokračovat. A to až do doby, kdy už by to mohla být nuda. Proto se obtížnost postupně zvyšuje a za větší námahu slibuje lepší odměny.

Odměny jsou velmi silným stimulem. A to nejen ty, které hráč ve hře získává plněním úkolů. Ještě větší sílu mají náhodné odměny, které se starají o průběžnou dávku dopaminu. Vše umocňuje také podoba truhel s poklady (tzv. loot boxy), které se zpravidla pomalu otevírají, aby v hráči vzbudily ještě větší napětí a očekávání.

S tím souvisí také soutěživost, možnost být stále lepší a silnější než ostatní. Hráč může soupeřit s ostatními nebo sám se sebou a těší ho, že se posouvá v žebříčku výsledků stále výš. Pocit dokonalého ovládnutí herní mechaniky pak přidává další dopamin, stejně jako objevování a průzkum rozsáhlých herních světů, které jsou navíc úchvatně vizuálně zpracované.

Doktor Alok Kanojia, psychiatr a zakladatel institutu Healthy Gamer, rozděluje vývoj závislosti na videohrách do tří fází:

Ve třetí fázi mohou hráče udržet také časově omezené akce či soutěže, odměny za věrnost (např. za denní připojení do hry) nebo možnost zakoupení speciálních odměn (tzv. mikrotransakce).

Způsob řešení se odvíjí od toho, jak dlouho už závislost trvá. Pokud už se projevuje déle, bude patrně těžké s hraním videoher přestat ze dne na den. Řešením může být postupný přechod z vysoce návykových her na méně rizikové.

Je tedy možné přejít na starší offline hry se zastaralejší grafikou, jejichž děj je stále stejný a mají jasně stanovený konec. Každá další hra, na kterou přejdete, by měla být méně chytlavá než ta předchozí.

Kromě toho je žádoucí odvádět pozornost směrem od her. Je vhodné začít s novými koníčky (nebo se vrátit k těm, se kterými jste kvůli hraní přestali), sportovat, trávit čas ve společnosti, v přírodě apod.

Důležitá je také podpora přátel a rodiny. Pokud snaha zbavit se závislosti opakovaně selhává, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Své služby nabízí řada terapeutů či psychologů, ale i různých dobrovolných organizací a poraden.

Velice inspirativní mohou být také skutečné příběhy závislých hráčů. Jeden takový sdílel Tomáš na kanálu Tomáš Hravě. Ve videu vypráví, jak extrémní dopady může herní závislost mít a co mu nakonec pomohlo se jí zbavit:

Závěrem nezbývá než dodat, že pokud už se vám podařilo závislost překonat, je vhodné ji už nikdy znovu nepodněcovat. V opačném případě vám hrozí obdobná recidiva, jako když si bývalý kuřák znovu zapálí cigaretu.

Zdroje: