Žralok grónský: Extrémně dlouhověký predátor arktických vod

Ačkoli na naší planetě žije okolo 500 známých druhů žraloků, rekordmanem v délce dožití je žralok grónský. V dlouhověkosti dokonce předčí i želvu obrovskou (nejstarší dosud zdokumentovaná želva se dožila 255 let).

Radiokarbonovou metodou datování oční tkáně vědci zjistili, že se žralok grónský dožívá 272–392 let. U této metody se však počítá s odchylkou 120 let – to znamená, že maximální hranice dožití může činit až 512 let. Je tedy možné, že oceány dosud obývají žraloci z roku 1632 (nebo 1512, pokud se potvrdí délka dožití 512 let).

Co je příčinou takové dlouhověkosti? Vědci se domnívají, že za to může pomalý metabolismus, pomalý růst i pomalé pohyby, kterými žralok šetří svou energii. Za rok totiž vyroste o pouhý 1 cm a plave rychlostí maximálně 2,7 km/h. Pomalý způsob života mu vysloužil i příznačné druhové označení Somniosus microcephalus neboli „malohlavý spáč“.

Tito prastaří obři dorůstají přibližně do délky 7 metrů a váží zhruba 1200 kilogramů. Vyskytují se zejména v chladných vodách severního Atlantiku a Arktidy (v hloubce okolo 2200 m), ale k překvapení vědců byl tento druh vyloven a zdokumentován i ve vodách západního Karibiku.

Válcovité tělo mají pokryté ostrými a tvrdými šupinami (nazývanými jako kožní dentikuly či plakoidní šupiny), které usnadňují pohyb pod vodou a poskytují ochranu proti vnějším zraněním a parazitům. Bohužel méně jsou pak chráněny jejich oči: 90 % žraloků přichází o zrak kvůli parazitům zvaným Ommatokoita elongata.

Kvůli časté ztrátě zraku se tito žraloci naučili spoléhat na zbývající smysly. Potenciální kořist hledají pomocí jemného čichu a pórů na hlavě. Živí se rybami, chobotnicemi a mršinami. Příležitostně loví tuleně a v žaludku některých jedinců se našly i ostatky losů a ledních medvědů.

Vzhled a základní charakteristiky tohoto žraloka zábavně představila ve svém videu Danielle Dufault. Je však třeba zdůraznit, že některé údaje se mohou mírně lišit – žralok grónský totiž stále patří mezi málo prozkoumané druhy a zdroje se občas rozcházejí:

Pomalý metabolismus a dlouhý věk si vybírají svou daň v podobě neuvěřitelně pomalého rozmnožovacího cyklu. Žraloci grónští se totiž stávají pohlavně dospělými až ve 150 letech. Délka březosti samic se odhaduje na 8–18 let a v rámci jednoho vrhu se může narodit 200–324 mláďat.

Ačkoli se žralok může stát kořistí vorvaně obrovského, jeho největší hrozbou je člověk. Žralok grónský totiž často uvízne v rybářských sítích jako vedlejší úlovek. Až do konce 20. století byl navíc loven kvůli jaternímu oleji do lamp a na Islandu se z jeho masa připravuje tradiční pokrm zvaný hákarl.

Maso žraloka je však toxické – obsahuje velké množství močoviny a trimethylaminoxidu, které působí jako nemrznoucí směs pro přežití v ledové vodě. Aby maso bylo pro člověka poživatelné, musí se 4 až 5 měsíců fermentovat a sušit. I tak ale výrazně zapáchá a jeho chuť uznávají pouze rodilí Islanďané (pokrm nedokázal sníst ani slavný kuchař Gordon Ramsay).

V současnosti je žralok grónský klasifikován jako téměř ohrožený. Nezbývá tedy než doufat, že si lidé osvojí úctu k tomuto jedinečnému druhu dřív, než se ocitne na pokraji vyhynutí.

Zdroje: