Bohatou dědičku Patty Hearst unesli před svatbou. Pak ozbrojená přepadla banku po boku svých únosců

V lednu 1974 plánovala Patty Hearst svatbu. Bylo jí devatenáct, studovala na univerzitě v Berkeley a nesla jméno, které v Americe znamenalo peníze a moc. Byla vnučkou muže, který vybudoval největší novinové impérium v zemi.

O necelé čtyři měsíce později ji celá Amerika znala pod jiným jménem a se samopalem v ruce. Stála uprostřed banky v San Francisku, mířila na lidi ležící na zemi a podepisovala se jako Tania. Mezi dívkou, co plánovala svatbu a ozbrojenou ženou ze záběru bezpečnostní kamery uplynulo jen pár týdnů. Co se za tu dobu stalo, je pro Ameriku dodnes záhadou.

Patty nikdy nemusela řešit, kolik stojí nájem nebo jestli bude mít co jíst. Narodila se do rodiny, která vlastnila noviny, rozhlasové stanice i přepychová sídla. Její dědeček William Randolph Hearst vybudoval největší novinové impérium v Americe a stal se předlohou pro filmového Občana Kanea.

Za tím vším bohatstvím ale nebyla šťastná holka. Hádala se s matkou, vyhodili ji z několika internátních škol a s autoritami narážela všude, kam přišla. V šestnácti si začala se svým o sedm let starším doučujícím matematiky Stevenem Weedem, což rodiče nesli těžce. Vzdor pokračoval i ve volbě školy. Zapsala se na Berkeley, což se rodičům nelíbilo, a nastěhovala se k Weedovi, což snášeli ještě hůř.

V zimě roku 1974 řešila svatbu a barvu ubrusů. Na jaře už ležela na podlaze skříně a čekala, jestli ji únosci nezastřelí.

4. února 1974 někdo zabušil na dveře jejich bytu. Když Weed otevřel, vtrhli dovnitř dva ozbrojení muži a žena. Weeda praštili lahví od vína přes hlavu a omráčili. Po chvíli se probral, vyskočil oknem ven a utekl. Patty nechal v rukou únosců. Ti dívku popadli, svázali a polonahou ji vyvlekli z bytu. Sousedé slyšeli výstřely a křik. „Slyšela jsem, jak prosí: prosím ne, jenom ne mě,“ popsala později jedna ze sousedek pro americkou televizi.

Hodili ji do kufru auta a zmizeli. Únosci se hlásili k Symbionese Liberation Army, malé radikální skupině, která chtěla rozpoutat ozbrojenou revoluci proti americkému státu. Pár měsíců předtím skupina zavraždila černošského ředitele škol v Oaklandu. Teď měla v rukou dceru jedné z nejbohatších rodin Ameriky.

Prvních devětapadesát dní strávila Patty zavřená ve skříni. Skříň měřila něco přes půldruhého metru na délku a necelý metr na šířku. Ležela tam se zavázanýma očima a svázanýma rukama, ven ji pouštěli jen na jídlo a toaletu. Podle její pozdější výpovědi ji bili, vyhrožovali smrtí a sexuálně zneužívali.

Ze tmy slyšela jen hlasy svých věznitelů a jejich ideologii, kterou jí vtloukali do hlavy ve dne v noci. Dostala baterku a revoluční brožury, ať se učí. Když ji převáželi mezi úkryty, schovali ji do popelnice. Sama později řekla, že když jí poprvé sundali pásku z očí, připadala si jako na drogovém tripu.

Únosci nejdřív požadovali výměnu Patty za dva vězněné členy skupiny, kteří čekali na soud za vraždu ředitele školy. Stát to odmítl. Pustit na svobodu dva muže obviněné z politické vraždy nepřipadalo v úvahu. Tak skupina přišla s novým požadavkem. Hearstova rodina měla rozdat jídlo chudým. Otec Patty rozjel program People in Need, který po celé oblasti Sanfranciského zálivu rozdal potraviny za dva miliony dolarů. První rozdávání skončilo chaosem, frontami a desítkami zraněných. Únosci ale ani po této akci dceru nevrátili.

3. dubna 1974 se objevila nahrávka, která Amerikou otřásla. Patty na ní oznámila, že se z vlastní vůle přidala ke svým únoscům. Odmítla rodinu, odmítla snoubence a přijala nové jméno - Tania.

Z unesené dědičky se přes noc stala tvář revoluce. Nikdo nevěděl, jestli mluví pod nátlakem, nebo jestli to myslí vážně. Otázka, kterou si tehdy kladl celý národ, zůstala viset ve vzduchu. Zlomili ji, nebo se rozhodla sama?

Odpověď, která vypadala jednoznačně, přišla o dvanáct dní později. 15. dubna 1974 v 9:50 ráno vtrhlo pět ozbrojených lidí do pobočky Hibernia Bank v sanfranciské čtvrti Sunset. Mezi nimi i Patty s puškou v rukou. Bezpečnostní kamera zachytila, jak hlídá zákazníky ležící na zemi. Skupina odešla s 10 660 dolary. Jeden ze strážců v bance později vypověděl, že dívka nepůsobila vyděšeně. Naopak prý vypadala, že přesně ví, co dělá, a že je připravená zbraň použít.

Pár dní po loupeži vydala skupina další nahrávku. Patty na ní mluvila chladně a věcně.„Moje zbraň byla nabitá a v žádném okamžiku na mě moji soudruzi nemířili," prohlásila.Tím se z oběti stala podle FBI hledaná pachatelka. Její tvář visela na plakátech po celé Americe.

17. května 1974 vystopovala policie úkryt skupiny v Los Angeles. Následovala největší přestřelka v dějinách města. Dům začal hořet a šest členů SLA uvnitř zemřelo, včetně vůdce Donalda DeFreezeho. Patty u toho nebyla. Přežila, protože zrovna byla jinde.

S hrstkou zbylých členů pak unikala po celé zemi. Skrývali se, měnili města a vyhýbali se zatčení déle než rok. Policie ji dopadla až 18. září 1975 v San Francisku, devatenáct měsíců po únosu. V bytě, kde ji našli, byly součástky na výrobu bomb a označené bankovky z další loupeže.

Při zatčení zvedla zaťatou pěst. Když ji na stanici vyslýchali a ptali se na povolání, odpověděla, že je „městská guerilla.“ Svému advokátovi vzkázala, ať všem vyřídí, že se usmívá, cítí se volná a silná a posílá pozdrav všem sestrám a bratrům. Z bohaté dědičky, kterou unesli o devatenáct měsíců dřív, jako by nezbylo skoro nic.

Proces začal 4. února 1976, přesně dva roky po únosu. Obhajobu vedl slavný advokát F. Lee Bailey a postavil ji na jediné věci. Patty prý nejednala dobrovolně, byla obětí vymytí mozku a bála se o život. Pokud by se pokusila utéct zpátky k rodině, zabili by ji.

Žaloba měla ale silný trumf. Pustila u soudu nahrávku z vězeňské cely, na které Patty mluví se svou kamarádkou. Byla na ní sebejistá, sprostá a podle prokuratury si plně uvědomovala svou roli ve skupině.

Druhý trumf žalobce měl podobu malého kamenného přívěšku. Patty u soudu vypověděla, že když byla vězněná ve skříni, měl jí znásilnit William Wolfe, mladík přezdívaný Cujo a nejmladší člen skupiny. Řekla porotě, že ho nenáviděla. Žaloba pak ale předložila přívěšek ve tvaru olmécké opičí tváře, který našli v její kabelce při zatčení. Dárek od Wolfa. Prokurátor se zeptal, proč by si žena schovávala dárek od muže, kterého prý nenáviděla. Přeživší členové skupiny navíc tvrdili pravý opak její výpovědi. Že se do Wolfa zamilovala a vztah byl dobrovolný. Wolfe svou verzi říct nemohl. Zemřel při přestřelce v Los Angeles.

Porota obhajobě a její verzi o praní mozku neuvěřila a soud ji v březnu 1976 uznal vinnou z ozbrojené loupeže a z použití zbraně při trestném činu. Dostala sedm let.

V listopadu 1976 ji pustili na kauci, zatímco se její advokáti pokoušeli zvrátit rozsudek. Skoro dva roky strávila na svobodě. V té době jí rodina kvůli ochraně najala skoro dvacet osobních strážců. Jedním z nich byl Bernard Shaw, policista ze San Franciska. Seznámili se den po jejím propuštění na kauci. Volnost ale neměla mít dlouhého trvání. V listopadu 1978 soud zamítl všechna odvolání a Patty se vrátila do cely.

Za mřížemi nakonec strávila jen 22 měsíců. Trest jí zmírnil prezident Jimmy Carter a ona vyšla definitivně na svobodu. Na čisté jméno si ale počkala ještě dlouho. Doživotní záznam o odsouzení jí zůstal a s ním i ztracená občanská práva. Plnou milost, která ten záznam smazala, jí udělil až Bill Clinton v roce 2001, doslova v posledních hodinách svého úřadu, sedmadvacet let po únosu.

Když vyšla v roce 1979 z vězení definitivně na svobodu, vzala si Bernarda Shawa, s nímž se sblížila při propuštění na kauci. Z muže, kterého najali, aby ji hlídal, se stal manžel a později šéf bezpečnosti rodinné firmy Hearst.

Rodina jejich vztahu zpočátku nevěřila. Patty pocházela z jednoho z nejbohatších rodů Ameriky, on byl policajt z dělnické rodiny. Rodiče byli pesimističtí, jestli jim to vydrží a svůj postoj dali najevo i svatebním darem. Patty později vyprávěla, že dostali vysavač značky Sears. Manželství vydrželo nakonec čtyřiatřicet let, až do Shawovy smrti v roce 2013, kdy podlehl rakovině.

Měli spolu dvě dcery, Gillian a Lydii. Mladší Lydia se narodila v roce 1984 a vydala se cestou, která byla od matčiny minulosti na hony vzdálená. Stala se modelkou, z dcery hledané teroristky se stala tvář módních kampaní.

Patty se snažila žít co nejnormálnější život. Pod jménem Patricia Hearst Shaw napsala v roce 1982 knihu o svém příběhu, věnovala se charitě a zahrála si v několika filmech kultovního režiséra Johna Waterse, mezi nimi Cry-Baby a Serial Mom. Sama o sobě dokázala vtipkovat, což jí pomohlo otupit ostří vlastní pověsti.

Největší slávu jí v novém životě ale přinesli psi. Roky chovala francouzské buldočky a plemeno ši-cu a sbírala s nimi ceny na prestižních výstavách. Žena, kterou Amerika znala se samopalem v ruce, se na sklonku života vracela do zpráv jako hrdá majitelka oceněných psů.

Když se jí v roce 2015 na výstavě psů ptali, jak žije se svou minulostí, odpověděla stručně.„Lidé jdou dál," řekla s úsměvem. „Nějak si představují, že se v životě nevyvíjíte. Přitom mám dospělé dcery a vnučky a další věci, co mají normální lidé.“

Pro jedny je dodnes obětí, dívkou, kterou zlomili ve skříni a donutili držet zbraň. Pro druhé bohatou holkou, která se ze strachu nebo z nudy stala spolupachatelkou a na trauma si vzpomněla, až když ho potřebovala u soudu.

Dnes je Patty Hearst přes sedmdesát let. Většina lidí už dávno zapomněla, kolik peněz její rodina vlastnila i jak se jmenovala skupina, která ji unesla. Pamatují si jedinou fotografii. Mladou ženu se samopalem v ruce, uprostřed banky. Spolu s ní zůstala otázka, na kterou nikdo nikdy nenašel jistou odpověď. Byla to pořád Patty, nebo už dávno někdo úplně jiný?

Zdroje: britannica.com | fbi.gov | pbs.org | famous-trials.com | cbsnews.com