Článek
Dva bratři, dvě cesty
Dvojčata Karel a Jan Saudkovi se narodili do rodiny židovského bankovního prokuristy Gustava a jeho české manželky Pavlíny. Válku přežili jako děti míšenců, otec byl deportován do Terezína v únoru 1945, ale všichni přežili.
Jan Saudek v řadě rozhovorů tvrdil, že jako dítě prošel terezínským ghettem nebo dokonce koncentračním táborem v Osvětimi. Říkal to v televizi, v rozhovorech, v knize.
Archivní záznamy to nepotvrzují. Ani on, ani Kája nebyli nikdy vedeni jako vězni ghetta. Otec byl deportován do Terezína, ale chlapci ne.
Když ho na to upozornili, řekl: „Samozřejmě jsem nebyl v koncentračním táboře. Nikdy jsem to ani neřekl a nikde to není zaznamenané. Je pravda, že několikrát to v televizi třeba řekli a já jsem na to nějak pokyvoval.“
Přesto tento příběh opakoval celá desetiletí. Stal se součástí jeho legendy.
Po válce se vydali úplně jinými směry. Jan k fotografii, Kája ke komiksu. A také k ženám, které je obklopovaly celý život, ale úplně odlišným způsobem.
Kája: muž jedné ženy, který miloval příběhy
Kája Saudek poznal Johanu na plovárně u Vltavy v létě 1964. Bylo jí patnáct, jemu devětadvacet. Sedl si k ní na lavičku a řekl: „Milostivá slečno, mohu vás pozvat na drink?“ Ona odpověděla: „Ježiš, já ještě nesmím pít.“
Vzali se a zůstali spolu padesát let, až do jeho smrti.
Jenže Kája měl rád obdařené ženy a měl rád, když byla nějaká ženská do něj zamilovaná. „To bylo koření jeho života,“ řekla o něm Johana. „On to třeba nevyužíval úplně do krajnosti, ale mnohdy jistě též. Líbil se mu jen ten pocit, že ty ženský mají o něj zájem. Zvláště když byly krásné.“
Johana to věděla a akceptovala to. Musela. „On si mě vycvičil, znal mě od patnácti,“ řekla později. „Na všechno jsem odpověděla – ano, Kájo.“
Kája Saudek vedl bohémský život, měl četné ženské známosti, ale jedinou skutečnou oporu pro něj představovala Johana. Platila složenky, zabezpečovala chod rodiny, vydělávala jako zdravotní sestra. On tvořil.
Měli spolu dvě děti, syna Patrika a dceru Bereniku.
Kája Saudek se svými obrazy
Jan: muž stovek žen
Jan Saudek šel trošku jinou cestou. Ženil se čtyřikrát, má patnáct nebo šestnáct dětí, sám to přesně neví. „Nemůžu se dopočítat svých dětí,“ řekl v jednom z rozhovorů. „Mám třeba pravnuka, který je o třináct let starší než moje nejmladší dítě.“
Jeho postelí prošly stovky žen. Štíhlé, plnoštíhlé, nadměrné váhy. „Já mám velký úspěch u žen, protože mně se každá líbí,“ vysvětloval.
Ke každé ženě přistupoval jinak než Kája. U něj nešlo o příběhy a city. Šlo o konzumaci. O přítomnost. O tělo. A pak přišla Karolína.
Otec a dcera: vztah, který nebyl vztahem
Vztah Jana Saudka s dcerou Karolínou se odehrál v osmdesátých letech. Bylo jí devatenáct, když jejich poměr začal.
„Čekali jsme spolu dokonce dítě,“ přiznal otevřeně. „Dcera šla na potrat. Přítel lékař mi přitom řekl, že dítě by bylo úplně v pořádku. Já jsem Karolínu velice miloval.“
Karolína to viděla jinak. Popisovala, že byla emocionálně zranitelná a ovlivnitelná. Podle jejích slov vztah vnímala jako manipulativní a následky si nese celý život. Později propadla drogám.
Jan to označoval za „čistou lásku“. Dcera to nazývala zničením.
Jan Saudek
Bratrský vztah: žárlivost, peníze a ticho
Zatímco veřejnost viděla dvojčata jako nerozlučnou dvojici, realita byla jiná.
Jan na Johanu žárlil. „Byl taková moje zlá tchyně,“ řekla o něm. „Byl až neuvěřitelně žárlivý. V dobách, kdy se mu nedařilo v manželství a vztazích, měl vztek, že jsem mu vzala bratříčka.“
Johana vzpomíná, že Jan Kájovi opakovaně nabízel peníze, sto tisíc korun, když se s ní rozvede. „To bylo u nás na denním pořádku,“ řekla. „Kája to ale nikdy neudělal, a to ani tehdy, když nám chyběly peníze na auto.“
Přesto Johana říká, že jejich vztah byl kdysi skvělý. „Chodili spolu na dlouhé procházky až na letiště a neustále spolu debatovali. Třeba o ženských.“
Jan to potvrzoval: „Kdysi bych pro něj skočil z okna. Já jsem svého bratra kdysi velice miloval. Nejvíc, to musím přiznat.“ A pak dodal: „Ale pak se změnil.“
Velikonoční pátek 2006
Když v dubnu 2006 Kája Saudek v noci vyjídal ledničku, zaskočilo mu v krku sousto. Johana ho našla a zavolala záchranku. Zachránili mu život, ale upadl do kómatu.
Devět let ležel v nemocnici. Měl otevřené oči, přijímal potravu, ale nevnímal. Johana za ním chodila obden. Mluvila k němu, vyprávěla mu o dětech, věřila v zázrak.
Jan ho nenavštívil. Ani jednou. Za celých devět let.
„Bratra miluju, ale nechtěl jsem ho vidět umírat, chtěl jsem si ho uchovat v paměti v plné síle,“ vysvětloval. „Přišli jsme na svět společně a měli bychom spolu i odejít. Mně se ale na světě líbí.“
Když Kája v roce 2015 zemřel, Jan řekl: „Z odchodu bratra jsem šťastný, protože může konečně klidně spát.“
A dodal ještě něco: „Je to velmi smutný pohled, už jen kostra potažená kůží. Bohužel si to zavinil sám. Byla to neuvědomělá sebevražda, obtíž mnoha opilců, udušení zvratky.“
Johana tvrdí, že se Kája zadusil soustem jídla. Jan říká, že zvratky. Nikdo to neví jistě. Ale jedna věc je jasná – ti dva byli už dávno každý ve svém světě.
Bratrský odkaz
Jan vytvořil světově známé fotografie, ale i skandály a kontroverze. Čtyři manželství, patnáct nebo šestnáct dětí, stovky žen. Vztah s vlastní dcerou. Příběhy, které měnil podle toho, jak se mu hodily. V devadesáti letech stále žije a tvoří.
Po Kájovi zůstaly komiksy, které předběhly dobu. Muriel a andělé, Lips Tullian, kultovní práce pro filmy Kdo chce zabít Jessii? a Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Manželka Johana, která ho milovala celý život a dvě děti, syn Patrik a dcera Berenika.
Jejich vztah je paradoxem sám o sobě. Dvojčata s výjimečnými kariérami, jejichž osobní životy se postupně úplně rozešly. Ukazuje se, že ani společný původ a celoživotní sláva nezaručují vzájemnou blízkost.
Použité zdroje:
