Článek
Týden před vraždou měla Alyssa volný pátek. Strávila ho tím, že za domem v lese vykopala dvě jámy. Obě měly posloužit jako hrob. Jednu nakonec použila pro Elizabeth. Proč vykopala i druhou, se u soudu nikdy nevysvětlilo, sama tvrdila, že díry kope jen tak pro zábavu.
Pak chodila celý další týden normálně do školy a čekala na správnou chvíli. Ta přišla 21. října 2009. Devítiletá Elizabeth Olten bydlela jen pár domů od Alyssy, ve stejné ulici v městečku St. Martins ve státě Missouri. Chodila do čtvrté třídy a kamarádila se s Alyssinou mladší sestrou Emmou.
Překvapení v lese
Alyssa použila svou mladší sestru jako návnadu. Šestiletá Emma zaťukala u Elizabeth a zeptala se, jestli si nepůjde hrát ven. Malá Emma přitom netušila, k čemu se schyluje. Jen poslechla starší sestru a těšila se na obyčejné odpoledne. Elizabeth se nejdřív zeptala mámy. Matka souhlasila s jedinou podmínkou: dcera musí být doma do šesti večer a vzít si s sebou mobil.
Když Elizabeth dorazila, vyrazily všechny tři společně směrem k zalesněné oblasti. Cestou si ale malá Emma píchla do ruky trn, rozplakala se a chtěla domů. Alyssa toho okamžitě využila, poslala plačící sestru zpátky a s devítiletou Elizabeth pokračovala dál sama. Řekla jí, že na ni v lese čeká překvapení a vedla ji hlouběji mezi stromy.
Tam ji začala škrtit. Když se Elizabeth bránila, vytáhla nůž schovaný v batohu. Podřízla jí hrdlo a osmkrát ji bodla do hrudi. Pitva později ukázala, že škrcení bylo tak silné, že samo o sobě mohlo způsobit smrt mozku. Řezné rány na krku podle vyšetřovatelů nasvědčovaly mučení.
Tělo zahrabala do připravené mělké jámy. Hrob zakryla listím. Pak odešla na taneční zábavu, kterou pořádal její kostelní sbor.
Dva dny marného hledání
Když Elizabeth nepřišla domů ani po setmění, začala její mám obvolávat kamarády a sousedy. Nikdo ji neviděl. Kolem sedmé večer zavolala policii.
V půl osmé se sešly pátrací týmy a s baterkami prohledávaly zalesněné okolí. Pátraly i v noci. První stopu nakonec dal mobil, který Elizabeth měla podle pokynu matky. Policie z něj zaměřila přibližnou polohu a zúžila prostor hledání. Tělo holčičky ale v té chvíli stále chybělo. Hrob byl v hustém porostu tak dokonale maskovaný listím a větvemi, že kolem něj záchranáři prošli bez povšimnutí hned několikrát.
Deník, který ji prozradil
Podezření na Alyssu padlo rychle. Matka vypověděla, že si Elizabeth šla hrát s malou Emmou. Když se vyšetřovatelé Emmy zeptali, šestiletá holčička bezděčně popsala, co zažila. Že spolu zamířily do lesa, že si v lese zapíchla trní do ruky, rozplakala se a volala na starší sestru Alyssu, ať jí pomůže.
Jenže Alyssa při prvním výslechu chladnokrevně lhala. Tvrdila, že Elizabeth jen doprovodila kus cesty k domovu a pak ji nechala jít samotnou. Policie sice dívce nevěřila a na šerifství navíc dorazil anonymní lístek, který na ni ukazoval, chyběly jim však přímé důkazy. Celý další den tak vyšetřovatelé strávili marným pátráním v terénu a čekáním na soudní povolení k prohlídce domu.
To získali následující den a domovní prohlídka v Alyssině pokoji konečně přinesla klíčový průlom. Našli v něm její deník. Zápis z 21. října se Alyssa snažila přemazat modrým inkoustem, ale forenzní vyšetřovatelé pod ním přečetli původní text.
„Právě jsem někoho zabila. Uškrtila jsem ji, podřízla jí hrdlo a probodla ji, teď je mrtvá. Nevím, jak se teď mám cítit. Bylo to úžasný.“
O pár řádků dál pokračovala:
„Jakmile překonáš ten pocit ‚bože, tohle nedokážu‘, je to docela příjemný. Teď jsem ale trochu nervózní a klepu se. Tak jo, musím už jít do kostela… lol.“
To „lol“ je zkratka anglického laughing out loud, tedy „směju se nahlas“. Patnáctiletá vražedkyně tak svůj zápis o zabití malé holky zakončila slovem, kterým teenageři dávají najevo, že je něco pobavilo.
Následoval další výslech, kde Alyssu doprovázela její babička Karen. Když se starší žena pod tíhou důkazů rozplakala a zdrcená krutou pravdou opustila místnost, patnáctiletá dívka se definitivně zlomila a přiznala se. Ještě ten večer se zvedla a detektivy zavedla do lesa k mělkému hrobu, který policie do té doby marně míjela. Na místě jim chladnokrevně ukázala, jak Elizabeth nejdřív škrtila, a když se holčička bránila, jak ji ubodala.
Na otázku proč to udělala, odpověděla prostou větou, ze které mrazí dodnes. Chtěla vědět, jaké to je někoho zabít. Elizabeth si nevybrala kvůli něčemu, co provedla. Vybrala si ji proto, že byla po ruce a důvěřovala dívce odvedle.
Premiantka, básnířka, členka sboru
Navenek Alyssa nezapadala do žádné škatulky o tom, jak vypadá vražedkyně. Ve škole patřila do lepší třetiny třídy, psala básně, doučovala spolužáky. Učitelé i kamarádi ji popisovali jako normální patnáctiletou holku, navíc byla aktivní členku místního sboru Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Pod povrchem to vypadalo jinak. Otec Cesar si od roku 2002 odpykával desetiletý trest za napadení. Matka Michelle bojovala se závislostí, byla několikrát zatčená a nakonec děti opustila. Výchovu Alyssy a jejích tří mladších sourozenců převzali prarodiče Gary a Karen Brookovi.
Na Den práce roku 2007, na začátku osmé třídy, se Alyssa pokusila o sebevraždu. Spolykala velkou lahvičku prášků a udělala si stovky řezů na pažích. Do jednoho z nich si vyryla slovo „hate“, tedy nenávist. Strávila deset dní na psychiatrii a začala brát antidepresiva.
Na svůj profil na internetu napsala mezi koníčky „řezání a zabíjení lidí“. Jinde sdílela větu:„Jediné, co v životě chci, je důvod pro všechnu tu bolest.“ Na večírku se kamarádovi svěřila, že přemýšlí, jaké to je někoho zabít. Bral to jako snahu na sebe upozornit. V deníku se objevila i pasáž o touze zapálit dům s lidmi uvnitř. Znaky, které dávají smysl až zpětně. V té době je nikdo nespojil s nebezpečím pro malé dítě o pár domů dál.
Soudní síň plná slz a nenávisti
U soudu Alyssa nejdřív vinu odmítla. Obžaloba ji vinila z vraždy prvního stupně a navíc z ozbrojeného trestného činu, protože použila nůž. V USA se použití zbraně při útoku stíhá jako samostatný delikt a trest za něj se připočítává k trestu za vraždu. Proto Alysse hrozily rovnou dva tresty, jeden za to, že Elizabeth zabila, druhý za to, že k tomu vzala do ruky nůž. V lednu 2012 přijala dohodu o vině a přiznala vraždu druhého stupně.
Dvoudenní slyšení o trestu bylo plné emocí. Obhajoba volala po mírnosti a předvedla rodinné svědky i psychiatry. Z vězení svědčil i Alyssin otec a popisoval rodinnou historii plnou drog, depresí a sebevražedných pokusů. Obhajoba také tvrdila, že dva týdny před vraždou Alysse zvýšili dávku antidepresiv, což mohlo zhoršit její výkyvy nálad a sklony k násilí. Prokuratura to odmítla s tím, že prášky nejsou omluva pro vraždu.
Když prokurátor nahlas citoval starší zápis z deníku, ve kterém Alyssa týdny před činem hrozila, že někoho zabije, pokud jí prarodiče nevrátí zabavený mobil, atmosféra v soudní síni by se dala krájet. Babička zavražděné Elizabeth, tehdy neudržela emoce a zoufalstvím vykřikla, že Alyssa by měla z vězení vyjít až v den, kdy Elizabeth vyjde z hrobu. Matka Elizabeth nazvala první den Alyssu zlým monstrem a řekla, že ji nenávidí.
Těsně před vynesením trestu Alyssa poprvé promluvila. Vstala se spoutanýma rukama i nohama a otočila se k rodině Elizabeth. „Opravdu mě to všechno nesmírně mrzí. Vím, že slova nikdy nemůžou stačit a nikdy nedokážou popsat, jak hrozně se kvůli tomu všemu cítím.“ Po chvíli dodala: „Kdybych mohla dát svůj život za to, abych ji vrátila, udělala bych to. Promiňte.“ Plakala, když ji odváděli zpět do cely. Elizabethina matka seděla bez hnutí a dívala se před sebe.
Doživotí plus třicet let
Soudkyně uložila Alysse maximální možný trest za vraždu druhého stupně - doživotí s možností podmínečného propuštění a k tomu dalších třicet let, které si musí odpykat navíc, za ozbrojený trestný čin.
Matka Elizabeth podala občanskoprávní žalobu a v roce 2017 soud rozhodl, že jí Alyssa dluží pět milionů dolarů plus devět procent úroku ročně, dokud nebude dluh splacen. Není jasné, z čeho by tak vysokou částku mohla zaplatit. Dohoda jí navíc ukládá, že každou korunu vydělanou na medializaci případu musí odevzdat matce.
V červenci 2024 stanula Alyssa poprvé před komisí pro podmínečné propuštění. Slyšení jí umožnila změna zákona o mladistvých delikventech. Rodina Elizabeth sice tvrdě lobbovala za novou právní úpravu, která by možnost propuštění u takto brutálních činů zcela zablokovala, jenže guvernér ji podepsal až ve chvíli, kdy už Alysse právo na slyšení nešlo vzít. Komise však i pod vlivem veřejného tlaku a protestů pozůstalých podmínku nekompromisně zamítla. Další slyšení má Alyssa naplánované na rok 2029.
Závěr
Elizabeth Olten se nedožila deseti let. Zemřela rukou dívky ze sousedství, které důvěřovala natolik, že za ní bez obav šla do lesa za příslibem překvapení.
Zůstala otázka, na kterou nikdo nezná odpověď. Kolik varování bylo přehlédnuto, než se z dívky, co psala básně a chodila do kostela, stala dívka, která dokázala lidskou smrt v deníku uzavřít jediným mrazivým slovem: lol.
Zdroje:
