Článek
Osudná noc
Bylo půl dvanácté večer, když se Herbert Rodgers vloupał do domu své bývalé manželky. V ruce svíral baseballovou pálku a lahvičky od saponátu na nádobí. Do saponátu si nalil průmyslový louh. Chemikálii tak silnou, že dokáže rozpustit lidskou kůži během vteřin.
Čtyřicetiletá zdravotní sestra Carmen Tarletonová a její dvě dcery spaly. Rodgers přišel s úmyslem zabít muže, se kterým podle něj Carmen chodila. Také nebyl spokojen s rozdělením majetku po rozvodu. V domě však našel jen Carmen s dcerami. „Ztratil jsem hlavu,“ popsal později tento moment.
Začal Carmen bít baseballovou pálkou do hlavy, zlomil jí ruku a oční důlek. Pak na ni vylil louh. Carmen křičela. Dcery vše slyšely.
Když přijeli záchranáři, viděli něco, na co se člověk nikdy nepřipraví. Carmen měla popáleniny třetího stupně na více než osmdesáti procentech těla, louh jí pronikl hluboko do tkání. Víčka i uši se působením louhu rozpustily. Z tváře jí zbyla jen surová tkáň.
„Byla to nejhorší zranění, jaká jsem viděl ve své kariéře,“ řekl český chirurg Bohdan Pomahač, když Carmen poprvé spatřil.
Tři měsíce ve tmě
Carmen transportovali vrtulníkem do Bostonu. Lékaři ji uvedli do umělého spánku. Tři a půl měsíce zůstala v kómatu.
Během prvních tří měsíců podstoupila třicet osm operací. Lékaři jí zachránili život, ale nemohli jí zachránit tvář. Když ji probudili, byla slepá na jedno oko, částečně vidící na druhé. Tvář téměř neměla. Jen jizvy a sraženou tkáň.
Následovalo pět let a padesát pět dalších operací. Snažili se ji alespoň trochu navrátit do normálního života. Ale Carmen nemohla jíst normálně. Nemohla ovládat rty, stále jí tekly sliny. Nemohla otočit krkem kvůli jizvám. Cítila neustálou bolest.
„Nežila jsem život,“ řekla později. „Jen jsem existovala.“
Dva roky nosila přes obličej závoj.
Český lékař a naděje na nový život
Pomahač ji znal od června 2007, kdy ji po útoku letecky převezli do nemocnice, kde pracoval. Jako ředitel tamního popáleninového centra a vedoucí týmu specializujícího se na transplantace obličeje vedl její léčbu. V roce 2009 začali lékaři vyhodnocovat, jestli by byla vhodnou kandidátkou na transplantaci obličeje, tehdy jednu z nejnáročnějších operací moderní medicíny. V prosinci 2011 ji schválili. Pak čekala na dárce.
V únoru 2013 přišla zpráva. Našli shodu. Žena jménem Cheryl Denelli Righter zemřela na náhlou mrtvici. Její rodina souhlasila s darováním obličeje.
Patnáctihodinový zázrak
Pátého února 2013 tým více než třiceti lékařů, sester a anesteziologů zahájil operaci, která změnila historii moderní medicíny.
Patnáct hodin trvající zákrok. Pomahač a jeho tým odstranili dárcovský obličej a transplantovali ho Carmen. Každý nerv, každá céva, každý sval musely být precizně spojeny. Transplantovali jí krk, nos, rty, obličejové svaly, tepny, nervy.
„Transplantace obličeje je jako tisíc jiných operací dát dohromady,“ vysvětloval později Pomahač pro Český rozhlas.
Operace byla úspěšná. Ale to nebylo všechno.
Tělo říká ne
Několik týdnů po operaci se začalo dít něco děsivého. Carmenino tělo začalo transplantát odmítat. Silná rejekce – tak silná, že lékaři se obávali, že transplantát ztratí.
Důvod byl jasný. Během léčby popálenin v roce 2007 dostala Carmen masivní transfuze krve a tkáňové štěpy. Její imunitní systém tak byl vystaven mnoha typům cizích tkání a naučil se je rozpoznávat jako nepřátele. Lékaři nevěděli, co dělat. Klasické postupy nefungovaly. Rejekce pokračovala.
Carmen naléhala na lékaře, ať to zkusí ještě jednou. Navzdory rizikům. Nasadili další kombinaci imunosupresiv, tedy léků potlačujících imunitní systém.
Zabralo to.
„Stali jsme se průkopníky v hledání nových hranic možností imunobiologie,“ uvedl Pomahač podle zpráv nemocnice.
První veřejné vystoupení
Prvního května 2013, téměř tři měsíce po operaci, Carmen Tarletonová poprvé vystoupila na veřejnosti na tiskové konference v bostonské nemocnici.
Tam, kde bývala zjizvená tkáň, byly nyní hladké tváře a tvarovaný nos, popsaly The Boston Globe a další média. Carmen se mohla usmát. Mohla ovládat rty. Cítila dotyk na tváři.
„Chci, aby ostatní věděli, že se nemusí vzdávat uzdravení, když je zasáhne tragédie,“ řekla podle CNN. „Zjistila jsem, že máme nad svým životem mnohem větší kontrolu, než si myslíme.“
Na tiskové konferenci byla také Miranda Righterová, dcera dárkyně obličeje Cheryl Denelli Righter.
„Jste krásná,“ řekla Miranda Carmen a objala ji podle záznamu NBC. „Poprvé po dlouhé době jsem cítila máminu kůži. Viděla jsem máminy pihy. A skrze vás vidím, jak máma žije dál.“
Když tělo odmítá podruhé
Sedm let Carmen žila s novým obličejem. Vrátila se do života. Napsala knihu Overcome: Burned, Blinded, and Blessed. Stala se motivační řečnicí. Začala se učit hře na klavír pod vedením svého přítele Sheldona.
„Mým cílem bylo být schopná dát mu pusu,“ řekla v rozhovoru s CNN v roce 2013.
Ale v srpnu 2019 pocítila neobvyklou bolest na obličeji. Během dvou dnů se objevil otok. Pak se objevily puchýře.
Chronická rejekce. Po letech užívání imunosupresiv její tělo začalo znovu útočit na transplantát. Malé cévy, které zásobovaly obličej krví, byly poškozeny, uvedla nemocnice. Začaly se tvořit jizvy a objevila se silná bolest.
„Když mi selhala první transplantace obličeje, v podstatě jsem vypadala zase znetvořeně,“ řekla později v rozhovoru pro NBC. „Neměla jsem zase víčka. Ztratila jsem rty.“
První Američanka s druhou transplantací
Lékaři ji v říjnu 2019 zapsali na seznam čekatelů pro druhou transplantaci obličeje. V červenci 2020 našli shodu.
Dárkyní byla šestatřicetiletá žena jménem Casey Harrington Labrie, která zemřela na předávkování fentanylem. Měla patnáctiletou dceru.
„Měli jsme neuvěřitelné štěstí,“ řekl Pomahač pro CNN. „Našli jsme dárce, který měl s Carmen tolik společných charakteristik, že byste takovou shodu čekali u sourozenců.“
Operace byla úspěšnější než ta první. Tentokrát chirurgové udělali operaci jinak. Po patnácti hodinách zákrok přerušili, aby lépe zvládli krevní ztráty. Dokončili ji další den. Riziko rejekce bylo mnohem nižší. Carmenino tělo ztratilo téměř všechny HLA protilátky díky imunosupresi během první transplantace, vysvětlil člen transplantačního týmu Dr. Anil Chandraker.
„Začínám vnímat svou čelist a bradu,“ řekla po druhé transplantaci. „Mohu pohnout ústy a usmát se. Každým dnem se cítím silnější.“ řekla Carmen pro NBC. „Moje slepota mi brání vidět velké detaily, ale když se podívám do zrcadla, vidím, že mám jiný obličej. Vypadá světleji než první tvář.“
Carmen Tarletonová se tak stala první Američankou a druhou osobou na světě, která podstoupila dvě transplantace obličeje.
Odpuštění a nový začátek
V prosinci 2017 zemřel Herbert Rodgers ve vězení v Pensylvánii. Byl odsouzen k trestu s možností podmínečného propuštění nejdříve po třiceti letech.
„Už dávno jsem mu odpustila,“ řekla Carmen novinářům. „Nemám stejný postoj jako většina lidí k tomu, jak se ke mně choval. Šla jsem dál tak dobře a tolika způsoby. Pro mě to uzavírá velkou kapitolu v mém životě.“
Carmen odpustila. Ale nikdy nezapomněla.
U soudu v roce 2009, kdy se Rodgers přiznal ke zločinu, řekl: „Carmen, nezasloužila sis to. Nemůžu ti říct proč, nebudu to rozebírat, ale nezasloužila sis to. Doufám, že to zvládneš.“
Carmen má dnes dvě dospělé dcery. Žije v New Hampshiru. Je slepá, ale má tvář. Má život.
Pomahačova cesta za hranice možného
Bohdan Pomahač se příběhem Carmen Tarletonové nezastavil. Celkem provedl deset ze čtrnácti transplantací obličeje v USA.
Jeho jméno je dnes synonymem pro doslova zázraky v plastické chirurgii. Od roku 2021 vede plastickou chirurgii na prestižní Yaleově univerzitě. V roce 2017 byl jmenován profesorem chirurgie na Harvard Medical School.
„Je to pravděpodobně nejhlubší zážitek, jaký si může chirurg v životě přát,“ řekl o své práci pro iROZHLAS. „Pro mě asi největší zadostiučinění.“
Pro Carmen znamenal život. „Nová tvář mi dala nový život,“ řekla. „Stala jsem se znovu součástí světa.“
Zdroje:
