Článek
Životopis Ivana Pilipa má všechny ingredience hollywoodského thrilleru. Mladý ministr ve vládě Václava Klause, který se postavil proti svému šéfovi a týden poté mu vybuchla před domem bomba. Politik uvězněný v Castrově žaláři, jehož příběh s napětím sledovala celá republika. Podnikatel s úspěchy i krachy. Nyní šedesátník, který se loni v září oženil s mladou manželkou a očekává čtvrté dítě. Zatímco jiní v jeho věku doplácejí hypotéku, on bude znovu řešit plenky.
Od normalizace k ministerským křeslům za deset let
Narodil se v roce 1963 v Praze do rodiny, která komunistický režim považovala za „totální anomálii“. Vystudoval ekonomii, udělal postgraduál v Madridu, pracoval na akademii věd. Politice se před rokem 1989 vyhýbal.
Pak přišel listopad. „Byla to šance účastnit se ohromných změn,“ vzpomínal. V devětadvaceti byl náměstkem ministra školství. O dva roky později už byl ministr. V roce 1997, v pouhých třiatřiceti, se stal ministrem financí.
Kariéra jako z učebnice. Ambiciózní, sebevědomý, s pověstí možného nástupce Václava Klause. Jenže právě Klaus se mu stal osudem.
Sarajevo, bomba a konec v ODS
Podzim roku 1997 přinesl drama. ODS čelí finančním skandálům, Klaus je pod palbou. Když je premiér na pracovní cestě v Sarajevu, udeří. Pilip spolu s ministrem vnitra Janem Rumlem vyzvou Klause k rezignaci. Takzvaný sarajevský atentát.
Klaus skutečně odstoupí. Ale stranické vedení si udrží. Týden po sarajevském atentátu vybuchne před Pilipovým domem bomba. Nikoho nezraní, ale vzkaz je jasný.
„S tím, co vím teď, bych to udělal znovu. Akorát lépe připravený,“ říká dnes Pilip. V ODS ale není pro rebely místo. Odchází třicet poslanců a zakládají Unii svobody. Ve volbách 1998 však čeká Unii svobody debakl. Místo očekávaných desítek mandátů jen devatenáct. Pilip končí jako ministr financí.
25 dní v Castrově cele
V lednu 2001 je Pilip už dva roky v opozici, když se rozhodne vyrazit na Kubu s Janem Bubeníkem. Jejich cílem je setkání s kubánskými disidenty. Není to jejich první mise na ostrově.
Jenže tentokrát je všechno jinak. 12. ledna je státní bezpečnost zatýká v provinčním městě. Po pár dnech v běžném vězení přijde přesun do nechvalně známé věznice Villa Marista. Obvinění: podvratná činnost. Hrozba: až dvacet let za mřížemi.
„Až v kubánském vězení jsem naplno pocítil, jakou moc má totalitní systém,“ vzpomíná. Spánková deprivace, psychologický nátlak, neustálé výslechy. „Voda tekla dvakrát denně,“ doplňuje Bubeník. „Říkali nám, že můžeme zůstat i dvacet let.“
Celé Česko bez dechu sledovalo tento příběh. Mezinárodní komunita volala po propuštění. Na Kubu nakonec přijel předseda Senátu Petr Pithart. Po šestihodinovém jednání s Fidelem Castrem byli den poté Češi na svobodě.
Museli přiznat, že „neznalostí porušili kubánské zákony“ a omluvit se. Po pětadvaceti dnech věznění odletěli domů. Na Kubě od té doby už nikdy nebyl. Když v roce 2016 Castro zemřel, Pilip se netajil radostí.
Kapitalismus bez příkras
Po neúspěchu ve volbách 2002 opouští politiku. Od roku 2004 do 2007 působí jako viceprezident Evropské investiční banky. Pak se vrhá do byznysu.
Nejdřív reality. „Napřed to šlo skvěle, pak přišla krize,“ shrnuje stručně. S tehdejší manželkou Lucií koupil zámek Trnová, chtěl z něj udělat společenské centrum. Nevyšlo to. V roce 2017 přišla insolvence, dlouhé boje s bankou. „Poznal jsem kapitalismus ze všech stránek.“
Mnohem šťastnější je příběh s nakladatelstvím. Tady vstupuje do hry zajímavá rodinná konstelace. Jeho první manželka Lucie je sestrou spisovatele Patrika Hartla. I po rozvodu zůstali muži v kontaktu.
„Mluvili jsme, že by rád vydal knihu a já že bych ji rád vydával. Tak jsem šel do knihkupectví a koupil si publikaci ‚Jak vydat knihu‘,“ usmívá se. Založil nakladatelství Bourdon a Hartl začal psát bestsellery. Nejlepší víkend, Prvok Šampón Tečka a Karel, Gazely a nejnovější Manželství. Úspěch za úspěchem.
Politiku vyměnil za knihy, ale schůzek se stejně nezbavil. Jen místo ministrů potkává spisovatele.
Šedesátka s miminkem
Osud má smysl pro humor. V roce 2023 se Pilip poprvé ukázal ve společnosti s půvabnou brunetkou Dominikou. Bylo to na křtu Hartlovy knihy a všichni si ji spletli s jeho dcerou.
V září 2024 se vzali v katedrále svatého Vavřince na Petříně, hostina ve Ville Richter s výhledem na Pražský hrad. A pak přišla další zpráva: čekají dítě.
„Jsme moc rádi a těšíme se,“ řekl šťastný otec. Bude to jeho čtvrtý potomek. Z prvního manželství má dcery Terezu a Sylvii a syna Štěpána. „Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se naše rodina ještě rozrostla.“
Po šedesátce začíná novou kapitolu. Muž, který přežil politické bitvy, kubánský žalář i podnikatelské krachy, našel klid mezi knihami a v rodině.
Co zůstalo z politika
Úplně z politiky se ale nestáhl. Radí vedení KDU-ČSL v ekonomických otázkách. Návrat do aktivní politiky si moc neumí představit. „Zvykl jsem si, že mám svobodu a nemusím absolvovat všechno to schůzování a porady.“ Ale nevylučuje ho úplně. „Kdyby se situace dramatizovala, je to dění, které se mě pořád týká.“
Zůstala mu i láska k Latinské Americe. V nadaci CASLA se věnuje lidským právům, sleduje situaci ve Venezuele, která je dnes v podobném stavu jako Kuba za Castra. „Do Venezuely už ale nikdo z nás z bezpečnostních důvodů nejel.“
Nový začátek
Je rád, že politiku zažil před érou sociálních sítí. „Umí být dobrým sluhou, ale i zlým pánem.“ Po šedesátce už má zkušenosti člověka, který viděl nejlepší i nejhorší časy. Ivan Pilip má za sebou kapitoly, které by vystačily na tři životy. Ministr, vězeň, podnikatel. Dnes se mu ale nejvíc líbí ta poslední: vydavatel a táta. A brzy i s plenkami.
Zdroje:
