Článek
Clara Ganttová a Joseph Enoch Gantt se poznali v roce 1946 ve vlaku z Texasu do Kalifornie. On se vracel z druhé světové války, ona hledala nový začátek. Dva roky si dopisovali. Clara nejdřív odmítla Josephovu nabídku k sňatku, dokud nenapsala americké vládě a neověřila si, že není ženatý. Vzali se v červnu 1948.
Joseph byl voják tělem i duší. V roce 1950 byl vyslán jako polní zdravotník do Koreje. V prosinci 1950 byla jeho jednotka napadena čínskými silami poblíž vesnice Kunu-ri. Joseph byl zajat. Zemřel jako válečný zajatec 27. března 1951 v severokorejském zajateckém táboře na podvýživu a nedostatek lékařské péče. Jeho tělo však nebylo vráceno. V roce 1953, po skončení války, se vrátili američtí zajatci, kteří potvrdili, že Joseph v táboře zemřel. Clara tak dostala oficiální zprávu o jeho smrti, ale bez možnosti ho pohřbít.
Než odešel, řekl Claře, aby se v případě jeho smrti znovu vdala. „Řekla jsem mu ne, ne,“ vzpomínala o třiašedesát let později na letišti. „A tady jsem, stále jeho manželka.“ Clara nikdy nesplnila jeho přání. Za celých šest desetiletí ji nikdy nezaujal jiný muž. Pracovala jako pečovatelka, v ložnici měla svatostánek s vojenskými certifikáty a fotografiemi. Několikrát letěla do Washingtonu na setkání rodin pohřešovaných veteránů. Rodina jí říkala, že je blázen.
26. listopadu 2013 byly Josephovy ostatky oficiálně identifikovány pomocí DNA analýzy. Clara tak dostala po více než šedesáti letech odpověď. Rakev přiletěla do Los Angeles 20. prosince v ranních hodinách. Clara vstala ze svého invalidního vozíku a plakala. „Modlila jsem se a prosila Pána, aby mě nechal žít, dokud ho nenajdou,“ řekla s fotografií Josepha v přívěsku na krku. Byl pohřben s vojenskými poctami o osm dní později.
Příběh Clary a Josepha Ganttových obletěl svět. Stal se symbolem něčeho, co válka nemůže zničit: věrnosti, která přečká desetiletí nejistoty.
Zapomenutá válka a tisíce pohřešovaných
Korejská válka, která trvala od června 1950 do července 1953, bývá v západním světě často nazývána „zapomenutou válkou“ – zastiňována druhou světovou válkou před ní a vietnamskou válkou po ní. Přesto si vyžádala ohromné oběti. Za tři roky bojů zahynulo přibližně 36 500 amerických vojáků. Dalších téměř 8 000 se stále pohřešuje. Jejich ostatky se nikdy nenašly nebo zůstaly nerozpoznané, jako v případě Josepha Gantta. Celková bilance je mnohem děsivější: odhaduje se, že válka stála život až tři miliony lidí, včetně vojáků obou stran i civilistů.
Konflikt začal 25. června 1950, když severokorejské jednotky překročily 38. rovnoběžku a zaútočily na Jižní Koreu. Spojené národy, především Spojené státy, přispěchaly na pomoc Jihu. Když se americké a jihokorejské síly dostaly až k čínským hranicím, do války vstoupila i Čína s masivními vojenskými silami. Právě čínský útok během brutální zimy v listopadu a prosinci 1950 změnil průběh války. Tisíce amerických vojáků byly obklíčeny, zajaty nebo zabity. Joseph Gantt byl jedním z nich. Oblast kolem Kunu-ri se stala místem jedné z nejkrvavějších bitev.
Peklo válečných zajatců
Podmínky v severokorejských a čínských zajateckých táborech byly hrůzné. Z přibližně 7 100 amerických vojáků zajatých během korejské války se v roce 1953 při výměně zajatců vrátilo domů 3 746, téměř polovina zemřela v zajetí. Zajatci umírali na podvýživu, nemoci, podchlazení a špatné zacházení. Tábor č. 5 v Pjoktongu, kde zemřel Joseph Gantt, byl jedním z největších a umíralo tam nejvíce zajatců. Nacházel se v severní části Severní Koreje, nedaleko čínských hranic. Zimní teploty tam klesaly hluboko pod bod mrazu, zajatci měli nedostatečné oblečení a jídlo se skládalo většinou pouze z prosné kaše.
Výměna zajatců alias operace s kódovým názvem „Big Switch“ proběhla v srpnu až září 1953, krátce po podpisu příměří. Mezi navrátivšími však nebyl Joseph Gantt ani tisíce dalších, kteří zemřeli v zajetí.
Americký voják pěchoty, zničený žalem nad smrtí svého kamaráda padlého v boji, je utěšován jiným vojákem. V pozadí zdravotník systematicky vyplňuje štítky pro evidenci obětí.
Pátrání, které nikdy neskončilo
Defense POW/MIA Accounting Agency (DPAA) má za úkol najít a identifikovat ostatky pohřešovaných vojáků ze všech amerických konfliktů. Severní Korea předala USA ostatky stovek vojáků v několika vlnách – nejvýznamněji v roce 1993 a 2018. Tyto ostatky často přicházely smíchané a bez dokumentace.
Josephovy ostatky byly repatriovány v roce 1993, ale trvalo dvacet let, než je forenzní experti identifikovali pomocí DNA analýzy. Od konce korejské války bylo identifikováno přes 1 000 amerických vojáků. Stále se však pohřešuje téměř 7 900 mužů a žen.
DPAA zaměstnává přes 500 specialistů – forenzní antropology, archeology a odborníky na DNA analýzu. Mají databázi DNA od více než 92 000 příbuzných pohřešovaných vojáků. Právě díky vzorkům od Josephových příbuzných mohla být jeho identita potvrzena. Agentura identifikuje v průměru 200 vojáků ročně ze všech konfliktů.
Láska, která překonala čas
Během šesti desetiletí čekání udržovala Clara naději způsobem, který mnozí považovali za marný. Koupila dům a připravovala se na Josephův návrat. „Chci, aby mohl lovit ryby nebo dělat cokoliv, co by ho udělalo šťastným,“ říkala. V době, kdy většina jejích vrstevníků z války ztratila naději a pohřbila své mrtvé alespoň symbolicky, Clara setrvala v nejistotě. V bolestnějším stavu než stavu definitivní ztráty. Psychologové to nazývají „nejednoznačná ztráta“. Stav, kdy člověk neví, zda je jeho blízký naživu nebo mrtvý. Pro tisíce rodin z korejské války to byl každodenní život po celá desetiletí.
Clara však z této nejistoty vytvořila zvláštní formu věrnosti. Nebyla to pouze absence jiného vztahu. Byla to volba čekat, doufat a připomínat světu, že Joseph nebyl zapomenut. Clara Ganttová zemřela v roce 2015 ve věku 96 let. Byla pohřbena vedle svého manžela na hřbitově v Inglewoodu. Strávili spolu pouze dva roky manželství, ale její věrnost trvala 65 let.
Její příběh se stal symbolem tisíců rodin, které po desetiletí žily v nejistotě. Nevěděly, zda jejich milovaní jsou naživu, kde zemřeli, nebo zda se jejich ostatky někdy vrátí domů. Korejská válka skončila před více než sedmi desetiletími. Pro rodiny pohřešovaných nikdy úplně neskončila. Pátrání pokračuje dál a s ním pokračuje i naděje, že další rodiny najdou svůj konec příběhu, stejně jako Clara Ganttová.
Zdroje:
