Článek
Bylo to v červnu 1999 v předsálí Poslanecké sněmovny. Miloš Zeman, tehdejší premiér, stál před novináři a zvolil taktiku, která se v české politice osvědčila vždy: útok.
Když si přejete neustále nějaké konkrétní důkazy o korupci novinářů, dovolte, abych vám jeden dal. Existuje novinář, který se jmenuje Ivan Brezina. Tento novinář psal pro časopis Reflex a možná ještě píše. Tento Ivan Brezina psal články na podporu dostavby jaderné elektrárny Temelín. Na tom není samozřejmě nic špatného. Já, jak dobře víte, jsem rovněž zastáncem dostavby této elektrárny. Ale tento Ivan Brezina měl důvěrnou smlouvu s Českými energetickými závody, to znamená, že psal na objednávku Českých energetických závodů, a to už pokládám za formu korupce.
Byl to výrok bez jediného důkazu. ČEZ ještě téhož dne vydal tiskovou zprávu, že Brezina pro ně nikdy nepracoval. Hloubkový audit firmy v srpnu 1999 smlouvu s Brezinou vyloučil. Etická komise Syndikátu novinářů vydala prohlášení: obvinění bylo nepodložené. Zeman svá slova přesto zopakoval ještě čtyřikrát.
Proč to Zeman udělal?
Zeman a Brezina měli nevyřízené účty. V roce 1998 o něm novinář napsal v Reflexu portrét, který se nepříjemně dotkl jeho soukromého života. Mimo jiné se tam objevila vzpomínka z rozvedeného manželství: „Nejmírnější vzpomínky paní Blanky vyprávěly o tom, jak prý Miloš Zeman kdysi rád postával před zrcadlem, recitoval Nietzsche a snil, že bude mít jednou státní pohřeb.“
Zeman nezapomíná. Když pak zaslechl, že ekologičtí aktivisté v televizi obviňují Brezinu z placené spolupráce s ČEZ, zeptal se šéfa firmy Milana Černého, jak to doopravdy je. Černý nejprve naznačil, že smlouva existuje. Důkaz ale nepředložil nikdy, pozdější audity ČEZ ji vyloučily. Zeman přesto vsadil na tento zdroj a Brezinovo jméno vyslovil veřejně jako „konkrétní důkaz korupce.“
Novinář, který přišel o práci, protože bránil svou čest
Ivan Brezina podal na podzim 1999 žalobu na ochranu osobnosti. Krátce nato, v lednu 2000, přišel o místo v redakci Lidových novin. Obvinění z korupce ho profesně diskreditovalo zvlášť bolestně, protože patřil k výrazným kritikům ekologických aktivistů. Výtka, že psal na objednávku „neekologické“ firmy, zasáhla přímo do středu jeho novinářské identity.
Soudní anabáze, která následovala, trvala osm let a prošla čtyřmi instancemi. Hned v roce 1999 dal Brezinovi za pravdu Městský soud v Praze s jasným verdiktem: žalovaný neprokázal pravdivost svých tvrzení a dopustil se zvlášť závažného zásahu do osobnostních práv novináře. Pak přišel Vrchní soud a celé to otočil. Zeman prý jen zopakoval, co mu sdělil tehdejší generální ředitel ČEZ Milan Černý, který byl podle soudu „relevantním zdrojem“. Odpovědný je ten, kdo premiéra špatně informoval. Brezina nejenže prohrál, ale dostal příkaz uhradit Zemanovi soudní výlohy.Nejvyšší soud toto rozhodnutí v roce 2003 potvrdil.
Skupina novinářů tehdy zareagovala jako málokdy v dějinách české žurnalistiky: spojila se. Ondřej Neff, Ivan Lamper, Marek Švehla a Radko Kubičko vydali prohlášení, v němž rozsudek označili za skandální, a založili sbírkové konto nazvané příznačně „Premiér“. Přispělo několik desítek dárců a sešlo se přes 37 tisíc korun. Na tehdejší dobu nevelká suma, ale gesto, které česká novinářská obec příliš neopakuje.
Ústavní soud změnil pravidla
Zlom přišel až s rozhodnutím Ústavního soudu, na němž se podílela především soudkyně Eliška Wagnerová. Nález obsahoval větu, která by si zasloužila být vytesána nad vchodem na každou tiskovou konferenci: „Představitelé státní moci jsou povinni zveřejňovat jen skutkově důkladně prověřené informace.“ Nestačí říct, že jsem to slyšel od ředitele firmy. Nestačí mít „relevantní zdroj“. Pokud jste premiér a obviňujete někoho veřejně, nesete za ta slova odpovědnost celou.
Na základě tohoto nálezu Vrchní soud v Praze v dubnu 2007 nařídil Zemanovi se omluvit a zaplatit Brezinovi padesát tisíc korun odškodného plus soudní výlohy. V červnu 2007, tedy osm let po prvním výroku, si Miloš Zeman koupil inzerát v MF DNES. Stálo v něm: „Omlouvám se novináři Ivanu Brezinovi za nepravdivé výroky o tom, že psal na objednávku Českých energetických závodů, se kterými měl důvěrnou smlouvu, a za to, že jsem ho nařkl z korupce.“
Osm let. Čtyři soudy. Jedna věta omluvy v inzerátu.
Rok 2026
Andrej Babiš stojí na tiskové konferenci a opakuje od listopadu 2025 totéž tvrzení v různých obměnách: majitel Seznamu Ivo Lukačovič si vyplatil šest miliard na Kypr, nezaplatil srážkovou daň, dluží státu 900 milionů. Novináři Novinek a Seznam Zpráv lžou a manipulují. Redakce jsou zaujatá média, nikoli objektivní zpravodajství. Na tiskové konferenci vlády 23. února 2026 odmítl odpovídat na otázky novinářů z Novinek. Na konci roku 2025 byl Babiš Seznamem vyzván, aby svých útoků zanechal. Nepřestal.
Seznam proto podal žalobu. Požaduje smazání nepravdivých příspěvků na sociálních sítích, zákaz jejich dalšího šíření a omluvu. Daňové povinnosti přitom nejsou věcí sporu: Seznam.cz sídlí v České republice, stejně jako obě redakce, a patří k největším plátcům daní v zemi. Lukačovič je daňovým rezidentem v ČR a žádnou daň nedluží.
Paralela se Zemanovým případem se nabízí sama. Premiér obviňuje mediální subjekt z finančního přečinu bez důkazů, opakovaně a veřejně. Mechanismus je totožný, motiv stejný: zdiskreditovat kritický hlas tím, že ho označíte za nepoctivý.
Co je stejné. A co je jiné
Jeden podstatný rozdíl tu ale je. Ivan Brezina byl soukromá osoba, novinář bez velkého zázemí, bez právního týmu, bez institucionální podpory. Bojoval sám a trvalo mu to osm let, přičemž dvakrát málem prohrál definitivně. Seznam je jiný protivník: firma s právním oddělením, s veřejnými záznamy tiskových konferencí, kde Babiš svá tvrzení opakoval doložitelně a opakovaně, a s kapacitou vést spor bez existenční újmy.
V Zemanově kauze rozhodl nakonec Ústavní soud větou o povinnosti moci prověřovat fakta dřív, než je vysloví nahlas. Ta věta je stále platná.
Brezina dnes píše do víkendové přílohy MF DNES. Píše o přírodě a ekologii, o věcech, které mu byly vždy blízké. Jeho případ se cituje pokaždé, když se v Česku začne mluvit o tom, co smí a co nesmí říct politik o novináři. Teď se o něm bude mluvit znovu, ne proto, že byl slavný, ale proto, že byl první. A protože česká politika má ve zvyku opakovat svoje lekce, dokud je někdo konečně neposlechne.
Zdroje:
