Zdenek Rykr: stvořil hvězdu Orionu i obal Kofily. Život ukončil tragicky kvůli strachu z gestapa

Tolik sdělují policejní záznamy. Suché věty, žádné jméno, žádný příběh. Přitom muž, jehož iniciály se skrývají za zkratkou Z. R., byl jedním z nejoriginálnějších výtvarných duchů celé první republiky.

Malíř, grafik, scénograf Národního divadla, žurnalista, vizionář. Člověk, jehož dílo vidíme dodnes v regálech supermarketů, a přesto si většina z nás jeho jméno nedokáže vybavit.

Pohřeb se konal pět dní po smrti, 20. ledna 1940, ve strašnickém krematoriu. Urna s popelem spočinula na Vinohradském hřbitově, oddělení XLIII, hrob číslo 252.

Pohřbem příběh Zdenka Rykra na dlouhá desetiletí skončil, ale jaký byl jeho začátek?

Začalo to zase doslova na kolejích. Zdenek Rykr se narodil 26. října 1900 v nádražní budově v Chotěboři. Jeho otec byl úředníkem severozápadní dráhy. Když bylo malému Zdenkovi sedm let, přeložili otce do Kolína a rodina se opět nastěhovala do nádražní budovy. Tentokrát kolínské. Vlaky, koleje, pohyb, odjezdy. To byl jeho svět od dětství.

V Kolíně odmaturoval na reálném gymnáziu a s odhodláním odjel do Prahy. Chtěl studovat na Akademii výtvarných umění. Nevzali ho. Důvod: nedostatek talentu. Totéž akademické prostředí, které ho odmítlo, mu pak o dvě dekády později závidělo jeho úspěchy.

Místo Akademie zvolil filozofickou fakultu, konkrétně dějiny umění a klasickou archeologii. Doktorát obhájil v roce 1924. Malovat se učil sám a učil se dobře. Lépe než mnozí, kteří prošli těmi nejprestižnějšími ateliéry.

Byl rok 1921. Rykrovi bylo jednadvacet let. Firma s těžkopádným názvem První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu na Královských Vinohradech hledala výtvarníka. Mladého, odvážného, s citem pro moderní grafiku.

Podmínky spolupráce nebyly pohodlné: zadání v pátek večer, hotovo v pondělí ráno. Právě při jednom takovém víkendovém sprintu vznikla čtyřcípá hvězda, která přežila vše. Republiku, protektorát, znárodnění, komunismus, sametovou revoluci i privatizaci. Dodnes zdobí obaly čokolád pod názvem, který se teprve o sedm let později stal oficiálním jménem firmy: Orion.

Co hvězda znamená? Rykr ji odvodil ze čtyř kornoutů. Kornout byl starý symbol hokynářského prodeje cukrovinek a on je složil do sebe. Moderní tvar ze starého gesta. Skica se poprvé objevuje na kopii smlouvy z roku 1921, dnes uložené v archivu Ústavu dějin umění Akademie věd. Logo psané psacím písmem s hvězdou se pak s drobnými úpravami používá dodnes. Je to jedna z nejdéle žijících průmyslových značek v Česku.

O dva roky později, v roce 1923, přidal Rykr k hvězdě ještě jednu postavu. Sedící muž s turbanem, v ruce šálek vonící kávy. Pod obrázkem heslo: „Pochoutka paní a dívek.“ Čokoládová tyčinka s kávovou příchutí dostala jméno Kofila a mouřenín na obale se stal ikonou.

Kdo byl ten muž? Pravděpodobně nebyl vymyšlený. Historici se domnívají, že silueta odkazuje na Turka Ahmeda, který na začátku 18. století v Čechách zakládal první kavárny. Rykr tak zakonzervoval kousek skutečné historie do obalu čokolády.

Obal vydržel přes šedesát let prakticky beze změny. Turban měnil barvu, pozadí se proměňovalo, ale silueta mouřenína přetrvala režimy i desetiletí. Pak přišel podzim 2021. Společnost Nestlé, majitel značky Orion, nechala mouřenína tiše zmodrat a udělala další úpravy obalu. Teď je mouřenín bez jazyka, bez očí, bez výrazu. Oficiální zdůvodnění znělo, že jde o nové složení Kofily z udržitelně získávaného kakaa a o globální firemní politiku férovosti ke všem skupinám lidí. Modrá prý odkazuje na barvu hvězdy Orion.

Novinky.cz v roce 2023 uspořádaly anketu. Otázka zněla: která barva postavičky se vám líbí víc? Původní, nebo modrá? Původní vyhrála drtivě, hlasovalo pro ni plných 95 procent ze všech zúčastněných.Muž, který zemřel v devětatřiceti, vyhrál svůj první průzkum veřejného mínění čtyřiaosmdesát let po smrti.

Z postu výtvarného poradce se Rykr v Orionu postupně vypracoval na šéfa reklamního oddělení. Brzy se jeho jméno stalo zárukou kvality i pro jiné firmy: Baťa, Čedok, Škoda, Kolínská rafinérie petroleje, Káva Kulík, německá automobilka Horch, ministerstvo obchodu. Rykr byl všude.

Na Světové výstavě v Barceloně v roce 1929 získaly výrobky Orionu a jeho obaly prestižní ocenění. O šest let později v Bruselu přibyla zlatá cena za Kofilu. V Paříži roku 1936 další triumf.

Byl jedním z nejbohatších tvůrců své doby. Historik umění Vojtěch Lahoda o něm řekl: byl to člověk kreativní, odvážný, chtěl dobýt svět. Přesto, nebo možná právě proto, byl ve vlastních kruzích spíše trpěný než milovaný. Kolegové z avantgardy ho označili za rozštípaného eklektika a přezdívali mu černé svědomí avantgardy. Závist je starý příběh.

Ve třicátých letech začal Rykr dělat něco, pro co tehdy neexistoval ani název. Sestavoval obrazy z odpadových materiálů. Z věcí sebraných ze země, vyhozených, nepotřebných. Způsob práce, který svět pojmenoval a ocenil až v šedesátých letech u jiných umělců. Inspiroval se orientální kaligrafií tehdy, kdy to v Čechách nikdo nedělal. Maloval způsobem, který kritici pochopili až dvacet let po jeho smrti.

Historik umění Jindřich Chalupecký napsal v roce 1965 studii s příznačným názvem Zapomenutý Rykr. Shrnul to do věty, která platí dodnes: Rykr dožil se pouhých devětatřiceti let a jeho dílo zůstalo torsem.

V červnu 1930 se Rykr oženil u Nejsvětější Trojice v Podskalí. Jeho manželkou se stala Milada Součková. Prozaička, publicistka, pozdější harvardská vědecká pracovnice, jedna z nejvýraznějších českých literátek 20. století. Poznali se ve Švýcarsku, v Lausanne. Bydleli spolu na Novém Městě v Gorazdově ulici. Ilustroval její básnické sbírky. Ona psala, zatímco on maloval.

Po jeho smrti v roce 1940 pracovala Součková jako kulturní atašé československého konzulátu v New Yorku. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se nevrátila. Přednášela na Harvardu, v Chicagu, Berkley. Zemřela v roce 1983 v USA. Stejně jako on, upadla v Čechách na dlouhou dobu v zapomnění.

Nacistická vojska vstoupila do Prahy v březnu 1939. Rykr reagoval způsobem sobě vlastním - štětcem. Namaloval sérii obrazů s elegickými, symbolickými a náboženskými motivy. Poslední z nich: prázdná Kalvárie. Kříž bez těla. Místo bez naděje.

Zároveň se dělo něco jiného, konkrétnějšího. Rykr byl ředitelem firmy PIRAS – Propagační, Insertní, Reklamní a Nakladatelské Akciové Společnosti. V této roli se pokoušel zachránit své židovské kolegy před deportací do koncentračních táborů. Gestapo záměr odhalilo a chystalo se jeho zatčení.

15. ledna 1940 ráno vstal, jako každý den. Nevíme, co si myslel. Nevíme, zda se rozloučil s Miladou. Žádný dopis, žádný vzkaz. Žádné doklady, které by jeho rozhodnutí vysvětlovaly, nebyly nikdy nalezeny.

Víme jen, že ve čtvrt na dvanáct ukončil život na železniční trati pod Barrandovem. Na kolejích, u nichž se narodil, na nichž vyrůstal, které maloval. Bylo mu třicet devět let.

Na nádražní budově v Chotěboři, kde přišel na svět, visí od roku 1960 pamětní deska. Text je krátký a přesný: „PhDr. Zdeněk Rykr, malíř, grafik a publicista, narodil se zde 26. října 1900. Své dílo naplněné hledáním opustil náhle 15. ledna 1940 v Praze pod Barrandovem.“

Rehabilitace přišla pozdě. Teprve výstava v pražském Domě U kamenného zvonu v roce 2000 začala vracet Rykrovi místo, které mu patřilo. V roce 2016 mu Národní galerie věnovala rozsáhlou retrospektivu ve Veletržním paláci nazvanou Zdeněk Rykr a továrna na čokoládu. Historik umění Vojtěch Lahoda k ní vydal stejnojmennou monografii v nakladatelství Kant.

Zájem rostl. Obrazy se začaly prodávat v aukcích, nejvyšší dosažená cena za Rykrovo dílo přesáhla půl milionu korun.

Rykr zůstává stále nedoceněný. Člověk, jehož dílo vidí každý den miliony lidí. Jehož mouřenín přežil sto let, nacisty, komunisty a pak ho v roce 2021 přebarvila korporátní politika na modro.

Zajděte dnes do obchodu. Vezměte do ruky tyčinku Kofila a podívejte se na tu modrou postavičku bez tváře. Zkuste si představit, jak vypadal ten původní – živý, s vyplazeným jazykem, s šálkem kávy. Ten, co ho navrhl samouk z Chotěboře, jehož jméno skoro nikdo nezná.

Zdeněk Rykr. Zapamatujte si ho.

Zdroje:

NašRegion.cz – Před 80 lety spáchal sebevraždu výtvarný solitér Zdenek Rykr

Czechdesign.cz – Zdeněk Rykr a továrna na čokoládu

Novinky.cz – Původní mouřenín z Kofily se letošního jubilea nedožil, na obalech zmodral

Sophisticagallery.cz – Rykr Zdeněk

Artforgood.cz – Zdeněk Rykr, chronologie díla

Wikipedie – Zdeněk Rykr

Kniha Příběhy retro značek, autorka Milada Kůrková, nakladatelství Došel karamel