Alí Chameneí ji skrýval 60 let: Kdo byla jeho neviditelná žena, která mu porodila šest dětí?

V roce 2011 skončila v teheránské nemocnici žena středního věku. Personál ji přijal jako každého jiného pacienta. Nebyla na ní nic nápadného, žádný doprovod, žádná ochranka, žádný rozruch.

Až když přišla návštěva, celé oddělení ztuhlo. Přišel sám Alí Chameneí, nejvyšší vůdce Íránu. Muž, jehož jménem bylo uvězněno, zmrzačeno a zabito tisíce lidí. Přišel navštívit manželku. Teprve tehdy nemocniční personál pochopil, kdo na jejich lůžku leží.

Mansúre Chódžaste Bagherzáde. Žena, která šedesát let nesdílela manželovo jméno ani jeho moc. Žena bez tváře.

Narodila se v roce 1947 v Mašhadu, posvátném poutním městě na severovýchodě Íránu, kde se nachází hrob imáma Rezy (potomka proroka Muhammada) a kde se prolíná zbožnost s obchodem stejně přirozeně jako kdekoli jinde na Blízkém východě. Její otec byl uznávaný obchodník ve městě a rodina se pohybovala v náboženských a kupeckých kruzích, jaké tehdy tvořily páteř íránské střední třídy.

Mansúre vyrůstala v prostředí, kde role ženy nebyla předmětem diskuse. Byla daná, pevná, jasná a nečekaně úzká. O tom, co ji čeká, neměla ani tušení.

Bylo jí sedmnáct, když ke dveřím jejich domu přišla cizí žena, matka mladého klerika, který studoval náboženství a angažoval se v politice mnohem víc, než bylo tehdy pro kleriky bezpečné. Přišla požádat o ruku Mansúre. Tak to tehdy fungovalo, sňatky se domlouvaly mezi rodinami, ne mezi zamilovanými. Byl rok 1964. Mansúre se vdala. Ženich se jmenoval Alí Hosejní Chameneí.

Ambiciózní mladý klerik z Mašhadu, tedy islámský duchovní vzdělaný v náboženském právu a teologii. Záhy se rodina přestěhovala do Qomu a Chameneí vstoupil do okruhu stoupenců ajatolláha Chomejního. Írán tehdy ovládal šáh Rezá Pahlaví, autoritářský panovník nakloněný Západu, a Chomejní byl přesvědčen, že země se odklonila od islámu. Volal proto po revoluci, a to z exilu z Íráku a pak z Francie. Chameneí ale zůstával doma a budoval hnutí zevnitř. Šáhův režim ho za to sledoval a opakovaně zatkl, celkem šestkrát skončil za mřížemi.

V jediném rozhovoru, který kdy Mansúre poskytla, publikovaném v roce 1993 v íránském časopise určeném zahraničním čtenářům a od té doby kolujícím jako vzácná relikvie, popsala tuto část svého života s odzbrojující jednoduchostí: „Navštěvovala jsem ho ve vězení, ale neříkala mu o svých problémech. Snažila jsem se mu přinášet jen dobré zprávy.“

Podle některých zdrojů šla tehdy Mansúre ještě dál. Schovávala pod oblečením zakázané revoluční letáky a brožury, které propašovávala do vězení i ven. Zda je to pravda, nelze s jistotou ověřit, ale dokresluje to obraz ženy, která svou loajalitu vyjadřovala činem, ne slovy.

Mezitím rodila děti. Šest jich bylo dohromady, čtyři synové a dvě dcery: Mostafa, Modžtabá, Masúd, Mejsam, Bošra, Hoda. Vychovávala je v době, kdy byl jejich otec buď za mřížemi, nebo v ilegalitě, nebo naplno pohlcen revolucí, která se blížila jako příliv.

Islámská revoluce zvítězila. Chomejní se vrátil do Íránu. Chameneí, tehdy ještě relativně mladý čtyřicátník, se stal jedním z pilířů nového režimu. Byl prezidentem od roku 1981 do roku 1989 a pak, po Chomejního smrti, nastoupil na místo vrchního vůdce, nejmocnějšího muže v zemi.

Mansúre byla stále neviditelná. Žádná inaugurace po boku manžela. Žádné veřejné vystoupení. Žádná fotografie. Zatímco Farah Pahláví, vdova po šáhovi, kterou Íránci dobře znali, existovala jako veřejná postava s vlastním hlasem, vlastní agendou a vlastní tváří, Mansúre jako by splynula se zdí teheránského paláce.

Islámská republika má pro toto chování ideologické odůvodnění: dobrá a ctnostná manželka se drží stranou veřejnosti, zůstává doma, pečuje a nevystavuje se pohledům cizích mužů. Mansúre tento ideál naplňovala tak dokonale, že se stala symbolem, živoucím důkazem, že žena vrchního vůdce nemusí mít ani tvář.

Ten rozhovor z roku 1993 je málem jako zpráva z jiné planety. Publikovaný původně v arabštině, přeložený a šířený po internetu, nese stopy pečlivé sebecenzury, a přesto je fascinující.

Mansúre v něm popsala svou roli takto: zajistit doma klid, aby manžel mohl pracovat. Ne víc, ne méně. Když se jí novináři zeptali, zda jí manžel pomáhá v domácnosti, odpověděla bez zaváhání: „On teď ani čas nemá, ani já to od něj neočekávám. Přichází domů unavený, ale snaží se, aby pracovní problémy nenesl domů. Neočekává nic jiného než klidnou, šťastnou rodinu.“

Žena, jejíž manžel vládl zemi s téměř sto miliony obyvateli a rozhodoval, kdo půjde do vězení a kdo ne, jejíž manžel nařídil morální policii zatýkat ženy za špatně uvázaný šátek, tato žena popsala svůj vztah jako dokonalou službu a vydávala to za ctnost.

Co si o tom myslela doopravdy, to nevíme a nikdy se to asi nedozvíme. Po roce 1993 již Mansúre neposkytla jediný rozhovor.

Zatímco Mansúre žila ve stínu, rodina se rozrůstala a s ní i mocenská síť. Chameneí totiž provdal a oženil své děti s naprostou precizností šachového hráče.

Syn Modžtabá, nejviditelnější a politicky nejvlivnější z potomků, považovaný za potenciálního nástupce otce, si vzal dceru Gholáma Alího Haddád-Ádela, předsedy parlamentu a Chameneího nejbližšího politického spojence. Syn Masúd se oženil s dcerou Mohsena Charázího, člena Rady odborníků. Syn Mejsam vzal za manželku dceru Mahmúda Lólačijána, náboženského obchodníka teheránského bazaru a páteře konzervativního establishmentu.

A dcery? Bošra se provdala za syna šéfa Chameneího vlastního úřadu a Hoda za syna člena Rady odborníků a bratra íránského jaderného vyjednavače.

Rodina jako politická mapa. Každý sňatek jako pevnost. Mansúre uprostřed toho všeho, tichá, neviditelná, bez titulu, bez funkce, bez tváře. Přesto matka dynastie, která drží v rukou Írán.

Ne všechny ženy v rodině Chameneí přijaly přidělený scénář. Badri Chameneí, Alího sestra narozená kolem roku 1942, se provdala za klerického disidenta Alího Tehráního a záhy pochopila, kam věci směřují. V roce 1985, uprostřed íránsko-irácké války, vzala děti a uprchla do Iráku, kde se připojila k manželovi, který tam žil v exilu už rok. Bratr jí odmítl vydat výjezdní doložku. Odešla bez ní. Přiznala později, že dvacet jejích přátel bylo mezitím zatčeno a popraveno.

V roce 2022, když Írán zachvátily protesty po smrti Mahsy Amíní, Badri, tehdy osmdesátnice, vydala otevřený dopis sdílený přes Twitter jejího syna Mahmúda, který žije v Paříži. Psala v něm: „Režim Islámské republiky přinesl Íráncům jen utrpení a útlak. Doufám, že tuto tyranii brzy uvidím svrženu.“ Bratrovu vládu nazvala „despotickým chalífátem“ a vyzvala Revoluční gardy, aby složily zbraně.

Chameneí na dopis nikdy veřejně nereagoval. Ale zareagoval jinak. Badřina dcera Faride Morádcháni, inženýrka a lidskoprávní aktivistka narozená v roce 1971, tedy Chameneího vlastní neteř, byla zatčena. Ne poprvé. Faride se svému strýci stavěla na odpor opakovaně. V roce 2021 ji zatkli za to, že na videokonferenci pochválila Faru Pahlaví, vdovu po šáhovi, a navrhla, aby se mohla vrátit do Íránu. V roce 2022 ji předvolali k prokurátorovi a než přišla, natočila video. Její bratr ho zveřejnil dva dny po jejím zatčení.

„Svobodní lidé světa, buďte s námi,“ říká ve videu. „Řekněte svým vládám, ať přestanou podporovat tento vražedný režim. Tento režim nezná jiné pravidlo než sílu.“

Klerikální tribunál podřízený přímo vrchnímu vůdci ji nejprve odsoudil na patnáct let. Po odvolání byl trest snížen na tři roky. Jejímu obhájci bylo odepřeno právo být přítomen u soudního líčení. Strýc zavřel neteř do vězení.

Americko-izraelský úder zasáhl Teherán v noci. Chameneí byl zabit ve svém úřadu v rezidenci ve věku 86 let. Vládl 36 let, déle než jakýkoli jiný vládce na Blízkém východě.

Íránská státní televize potvrdila, že spolu s ním zahynula jedna z jeho dcer, zeť, snacha a vnučka. Která dcera, íránská strana zatím oficiálně neupřesnila. Děti a Mansúre byly v předchozích hodinách převezeny na bezpečné místo pod ozbrojeným doprovodem.

Mansúre Chódžaste Bagherzáde, narozená 1947, zřejmě přežila. Vdova. Po šedesáti dvou letech manželství s mužem, který ženám Íránu bral svobodu slovo po slovu, zákon po zákoně, šátek po šátku.

Co teď dělá žena, která celý život neexistovala? Která nikdy neměla tvář, nikdy hlas, nikdy místo na veřejné scéně? Která svou roli přijala tak úplně, že ani nemocniční personál nevěděl, kdo je?

Zdroje: Vzácný rozhovor s manželkou íránského vůdce – Radio Free Europe (2011), Sestra Chameneího odsuzuje jeho „despotický chalífát“ – Radio Free Europe (2022), Zatčení neteře Faride Morádcháni – Iran International (2022), Faride Morádcháni – Wikipedia, Dcera Chameneího zahynula při útoku – Times of Israel (2026), Khamenei family