Článek
Šel pěšky, jako vždy
Olof Palme byl zvyklý jezdit metrem, nakupovat v obchodě za rohem a odmítal ochranku. Ten pátek 28. února 1986 proto nebyl výjimečný. Šel s manželkou Lisbeth z kina Grand v centru Stockholmu pěšky domů, jako tolikrát předtím. Bylo 23:21, když k nim na ulici Sveavägen přistoupil neznámý muž a vystřelil. Jedna kulka zasáhla Palmeho zezadu a prošla hrudníkem. Druhá Lisbeth škrábla po zádech. Útočník se rozběhl do postranní uličky a zmizel. Sanitka dorazila rychle, ale už nepomohla. Olof Palme byl o chvíli později prohlášen za mrtvého.
Švédsko tomu zpočátku nemohlo uvěřit. Byla to země, která věřila, že žije mimo dosah politického násilí. Novináři noc co noc mluvili o tom, že Švédsko ztratilo nevinnost.
Česká stopa v jeho životě
Palme nebyl člověk, kterého by bylo snadné přehlédnout. Narodil se v roce 1927 do bohaté buržoazní rodiny ve Stockholmu, otce ztratil v šesti letech a matka ho vychovala sama. Studoval v USA a projel stopem rasistický americký Jih, kde se ještě lynčovalo. Vrátil se jiný. V roce 1948 dostal do Prahy, kde potkal Jelenu Rennerovou, dceru právníka a poradce prvního československého premiéra Karla Kramáře. Komunistický převrat Jeleně zavřel cestu ven a Palme se rozhodl jednat. V roce 1949 si ji vzal. Bylo to fingované manželství, jehož jediným smyslem bylo dostat ji ze země. Ve Švédsku jí zajistil bydlení, rozvedli se až v roce 1952, aby na ně nepadlo podezření. Jelena se stala lékařkou, podruhé se vdala a přijala jméno Zetterströmová. Přátelila se s Lisbeth Palmeovou až do její smrti v roce 2018.
Henrik Berggren vydal sedmisetstránkovou biografii Olofa Palmeho. Ocenila ji i sama Jelena Palme, dnes tedy Zetterström, která ač nemluví ani s historiky ani s novináři, uvolila se napsat Henriku Berggrenovi krátký odstavec o tom, jak sňatek proběhl. Tady je úryvek z knihy:
Manželství uzavřeli korespondenčně, Palme byl zrovna na konferenci v Londýně. Zrovna se tam rozebíralo, jak bojovat proti komunistům ve vedení studentského svazu, když bylo manželství schváleno. Jelena odjela z Československa do Švédska.
V roce 1956 se Palme oženil podruhé, tentokrát s dětskou psycholožkou Lisbeth Beck-Friisovou, kterou potkal na lyžařském výletě o čtyři roky dříve. Měli spolu tři syny – Joakima, Mårtena a Mattiase. Lisbeth stála vedle něj na Sveavägen tu osudnou noc, přežila střelbu se škrábnutím na zádech a jako jediný přímý svědek pak čelila tlaku celého vyšetřování. Zemřela v roce 2018, aniž by se dočkala odpovědi na otázku, kdo jejího muže zabil.
Manželka Lisbeth a Olof Palme
Muž, který se nebál říct cokoliv nahlas
Předsedou švédské vlády se Palme stal v roce 1969 a okamžitě dal najevo, že ho nezajímá, koho to naštve. Srovnal americké bombardování Hanoje na Vánoce 1972 s nacistickými masakry a Washington okamžitě odvolal svého velvyslance ze Stockholmu. Diplomatické vztahy byly zmrazeny na víc než rok. Palmemu to bylo jedno. Kritizoval apartheid, vojenskou juntu v Chile, sovětskou invazi do Afghánistánu a diktatury napříč Evropou. Podporoval ANC, palestinské osvobozenecké hnutí i Sandinisty v Nikaragui. V každé zemi světa měl přátele a nepřátele a v každé zemi světa ho znali.
Největší policejní případ na světě
Po výstřelech na Sveavägen se rozjelo vyšetřování, které se za čtyřicet let stalo podle kriminologa Leifa G. W. Perssona největším policejním případem na světě vůbec. Bylo vyslechnuto přes deset tisíc lidí, nashromáždilo se sedm set tisíc stran dokumentů a náklady přesáhly 350 milionů švédských korun. Sto třicet čtyři lidí se ke vraždě přiznalo, aniž by s ní měli cokoliv společného. Vražedná zbraň, revolver Smith & Wesson Magnum ráže 357, nebyla nalezena nikdy, přestože bylo otestováno přes osm set střelných zbraní.
Místo činu přitom nebylo v noc vraždy řádně zajištěno, kolemjdoucí šlapali po okolním sněhu a ničili stopy. Jedna z vystřelených kulek ležela na ulici ještě dva dny, než ji náhodou našel chodec. Hlavní vyšetřovatel Hans Holmér se od začátku zaměřil na kurdskou organizaci PKK, nechal zatknout desítky Kurdů a prošetřil stovky stop. Žádný důkaz nenašel a v roce 1987 byl z postu odvolán. Jeho nástupci vydrželi sotva rok.
Odsouzen, pak propuštěn
V roce 1988 přišel zlom, který se záhy ukázal být slepou uličkou. Policie dostala tip na Christera Petterssona, kriminálníka s násilnou minulostí, alkoholika a narkomana bez stálého zaměstnání. Lisbeth Palmeová ho při policejní konfrontaci označila za vraha a soud prvního stupně ho v témže roce odsoudil. Odvolací soud ho o rok později zprostil viny. Chyběly technické důkazy a hlavně vražedná zbraň. Pettersson byl propuštěn na svobodu, prohlašoval se za nevinného a zemřel v roce 2004 jako právně nedotčený. Palmeho rodina přesto do konce věřila, že střílel.
Památník na místě činu
Jihoafrická stopa, CIA i skandál Bofors
Roky plynuly a případ se rozpadal do desítek teorií. Jihoafrická stopa patřila mezi nejserióznější. Palme byl důsledným kritikem apartheidu a otevřeně podporoval ANC. U jihoafrického soudu v roce 1996 vypověděl plukovník Eugene de Kock, vysoký důstojník tamní bezpečnosti, že notorický špion Craig Williamson Palmeho zavraždil jako odplatu za jeho podporu ANC. Generál Chris Thirion, šéf vojenské rozvědky, prohlásil v roce 2015, že věří, že za vraždou stojí Pretoria. Přímý důkaz se ale nikdy neobjevil. Zkoumal se podíl CIA, jejíž vedení mělo důvod Palmeho nenávidět, i korupční skandál Bofors okolo prodeje zbraní do Indie, do nějž byl Palme podle některých teorií zapleten. Ani jedna stopa nikam nevedla.
Muž ze Skandie
Pak přišel Stig Engström. Byl to reklamní grafik zaměstnaný v pojišťovně Skandia, jejíž sídlo stálo přímo u místa činu. Hned po vraždě se sám přihlásil novinářům a policii, tvrdil, že byl jedním z prvních svědků a pokoušel se Palmemu pomoci. Kontaktoval redakce, kritizoval vyšetřování, vyprávěl svůj příběh stále znovu a pokaždé trochu jinak. Policie ho označila za nespolehlivého svědka a příliš se mu nevěnovala.
Investigativní novinář Thomas Pettersson ho ale nepřestal sledovat a po dvanácti letech práce v roce 2018 publikoval knihu a sérii článků v magazínu Filter, kde identifikoval Engströma jako pravděpodobného pachatele. Engström byl politickým odpůrcem Palmeho, pohyboval se v pravicových kruzích, měl přístup ke zbraním, byl aktivní ve střeleckém klubu a v době vraždy čelil finančním potížím. Hlavní vyšetřovatel Hans Melander na tiskové konferenci řekl, že výpovědi Engströma a ostatních svědků si prostě neodpovídají. „Nikdo neviděl nikoho, kdo by odpovídal roli, jakou Engström sám sobě přisuzoval.“
Případ uzavřen. Ale nevyřešen.
V červnu 2020 hlavní prokurátor oznámil, že případ uzavírá a za pravděpodobného pachatele označuje Stiga Engströma. „Protože je mrtvý, nemohu na něj podat obžalobu,“ řekl na tiskové konferenci. Engström zemřel v roce 2000, pravděpodobná příčina smrti sebevražda, aniž by byl kdy vážněji vyslýchán. Jen dvacet procent Švédů v průzkumu veřejného mínění věřilo, že Engström skutečně střílel.
Případ ale ani uzavřením neskončil. V prosinci 2025, těsně před čtyřicátým výročím vraždy, generální prokurátor prohlásil, že bylo chybou Engströma jmenovat. Důkazů bylo málo a jejich váha nestačila. Engström přestává být hlavním podezřelým. Vyšetřování přesto zůstane uzavřeno.
Na ulici Sveavägen je dnes skromná pamětní deska a lidé tam stále pokládají květiny. Sedm set tisíc stran spisů leží v archivech. Čtyřicet let bez odpovědi.
Zdroje:
