Článek
Teherán, 28. února 2026, pozdní noc. Americko-izraelské bomby zasáhly rezidenci nejvyššího vůdce. Alí Chameneí zahynul ve svém úřadu. S ním zemřela jeho manželka Mansúre, jedna z dcer, zeť, snacha, vnučka.
Modžtaba Chameneí v tu chvíli v rezidenci nebyl. Podle agentury Reuters se nacházel mimo Teherán. Kde přesně íránská strana neupřesnila a zřejmě nikdy neupřesní.
Takový je Modžtaba. Celý život stranou přímé odpovědnosti. Mimo záběr kamer. Mimo oficiální tituly. Mimo dosah těch, kteří by ho rádi zasáhli jako otce.
Za osm dní po útoku ho Shromáždění znalců zvolilo nejvyšším vůdcem Íránu.
Muž bez funkce a bez titulu
Šestapadesátiletý Modžtaba Chameneí je druhým synem zabitého ajatolláha. Nikdy nezastával žádnou formální vládní funkci. Nebyl ministrem, nebyl poslancem, nebyl ani oficiálním poradcem. Působil výhradně v aparátu svého otce a i tamní vliv si pečlivě chránil před světlem reflektorů.
Novináři, analytici i zahraniční zpravodajské služby ho roky popisují shodně: uzavřený, záhadný, s instinktem pro zákulisní moc. Člověk, který ví, jak věci fungují, aniž by byl kdekoli podepsán. Agentura Bloomberg zjistila, že měl zřejmě výrazný podíl na správě otcova majetku. To je eufemismus pro rozsáhlou síť, která sahala od Teheránu přes Londýn až po bavorské Alpy.
V osmnácti do války
V roce 1987 nastoupil Modžtaba k Revolučním gardám. Bylo mu osmnáct let a jeho otec byl tehdy ještě íránským prezidentem, nikoliv nejvyšším vůdcem. Sloužil v závěrečné fázi irácko-íránské války, krvavého osmiletého konfliktu, který stál přes milion lidských životů.
Po skončení války pokračoval studiem prestižní náboženské školy ve městě Qom. Vedl náboženské semináře a budoval vztahy s předními duchovními.
Právě tato dvojí zkušenost mu dala to, co má málokterý íránský politik: loajalitu Revolučních gard a respekt části kléru zároveň. Ne proto, že by byl výjimečně zbožný nebo vojensky charismatický. Ale proto, že byl vždy tam, kde bylo potřeba. Tiše, spolehlivě, bez zbytečných slov.
Rok 2009 a krev na dlažbě
Existuje jeden moment, který Modžtabu definuje víc než cokoliv jiného.
Rok 2009. Írán zasáhly největší protivládní protesty od islámské revoluce. Miliony lidí vyšly do ulic po zpochybněných prezidentských volbách. Teherán se na týdny proměnil v bojiště. Bezpečnostní složky do demonstrantů střílely, zatýkaly, mučily.
Modžtaba Chameneí zákulisně dohlížel na potlačení těchto protestů. Kolik lidí tehdy zemřelo, přesně nikdo neví. Íránský režim čísla nikdy nepřiznal. Odhady hovoří o desítkách až stovkách mrtvých, tisících zatčených.
Modžtaba nebyl nikde na fotografiích. Nikde na videu. Ani v jednom prohlášení. Jen v zákulisí, kde se rozhodovalo.
Londýnské nemocnice a WikiLeaks
A pak je tu druhý obraz. Ten, který Írán nikdy nechtěl ukázat.
Podle tajných dokumentů amerického ministerstva zahraničí z roku 2008, které o tři roky později zveřejnil server WikiLeaks, byl Modžtaba pod silným rodinným tlakem na zplození vlastního syna. Lékaři v Íránu zřejmě nepřipadali v úvahu. Čtyřikrát proto odcestoval do Londýna, do dvou soukromých nemocnic, kde podstoupil léčbu impotence. Poslední návštěva trvala dva měsíce.
Muž, jehož otec budoval režim postavený na odmítání Západu. Muž, jehož vláda zavírá ženy za špatně uvázaný šátek. Ten samý muž opakovaně přiletěl do Londýna na soukromou kliniku, aby mohl mít syna.
Snaha se vyplatila. První dítě se narodilo až v roce 2007. Podle dokumentů syna pojmenoval po svém otci. Kruh se zdál uzavřený.
Zahra a sňatek jako politická mapa
Manželství Modžtaby Chameneího nebylo nikdy jen soukromou záležitostí.
Vzal si Zahru Haddad-Adel, dceru Gholamiho Haddad-Adela, předsedy parlamentu a jednoho z nejbližších politických spojenců svého otce. Sňatek byl přesně tím, čím v rodinách íránských mocenských dynastií sňatky vždy bývají: zpečetěním aliance. Pevností v síti vztahů, kde každý příbuzenský svazek znamená loajalitu, přístup a ochranu.
Zahra pocházela z rodiny dlouhodobě spjaté s íránskou teokracií. Byla vychována ke stejným hodnotám jako Modžtaba. Žila stejně tiše. Veřejnost její tvář téměř neznala.
Spolu měli tři děti: syna Mohammada Amína, dceru Fatimu Sadat a syna Mohammada Baghera.
Modžtaba a jeho rodina
V noci 28. února 2026 zemřela Zahra při stejném útoku, při němž zahynul Modžtabův otec. Zemřel i jeden ze synů. Zřejmě ten, kvůli jehož zplození kdysi Modžtaba absolvoval čtyři tajné cesty do Londýna.
Hotely a švýcarské banky
Londýnské kliniky nebyly jedinou Modžtabovou adresou na Západě.
Týmy deníku Financial Times a agentury Bloomberg nezávisle na sobě rozkryly, že Modžtaba vlastní přes síť skrytých firem podíl v luxusním hotelovém areálu na frankfurtském předměstí Gravenbuch, který funguje pod hlavičkou Hiltonu. Booking.com tamní hotely po odhalení smazal z nabídky. Hilton spustil interní šetření.
Peníze putují přes banky ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku a Spojených arabských emirátech. Bloomberg soudí, že jejich zdrojem je obchod s íránskou ropou. Modžtaba má nemovitosti také v prestižních čtvrtích Londýna, v Dubaji a na Mallorce.
Ajatolláh Alí Chameneí přitom před několika lety veřejně vyzval Íránce k boji s korupcí. Syn ho tehdy zřejmě neposlouchal.
Trůn, na který syn neměl usednout
Islámská republika Írán vznikla v roce 1979 jako přímý odpor proti dynastické monarchii Pahlavíů. Celá její legitimita stojí na jedné větě: nikdy více králové, kteří předávají moc svým synům.
Sám Alí Chameneí prý před smrtí Shromáždění znalců řekl, že jeho syn by neměl být kandidátem. Přesto se tak stalo. Na volbě Modžtaby trvaly Revoluční gardy, jejichž loajalita se kupuje jinak než modlitbami.
Zbývala ještě jedna překážka. Modžtaba není teologicky kvalifikován tak, jak by nejvyšší vůdce být měl. Titul ajatolláh se ke jeho jménu začal připínat teprve v posledních dnech před jmenováním. Ostatně i jeho otec se ajatolláhem stal až po nástupu do úřadu.
Světové reakce na volbu
Reakce analytiků byly jednoznačné.
„Světu se bude stýskat po éře jeho otce. Modžtaba nebude mít jinou volbu než ukázat železnou pěst. I v případě, že válka skončí, přijdou velké vnitřní represe,“ řekl agentuře Reuters regionální představitel blízký Teheránu.
„Modžtaba je dokonce horší a radikálnější než jeho otec,“ zhodnotil volbu bývalý americký diplomat a specialista na Írán Alan Eyre.
Donald Trump označil jeho volbu za nepřijatelnou. „Je to velké ponížení pro Spojené státy. Tolik riskují, zabijí šestaosmdesátiletého muže, jen aby ho nahradil jeho syn, zastánce tvrdého přístupu,“ poznamenal analytik Alex Vatanka z washingtonského think tanku Middle East Institute.
A pak přišlo ještě jedno vyjádření. Člen Rady odborníků ajatolláh Mohsen Heidari Alekasir ho zveřejnil na videu se slovy, že kandidát byl vybrán podle Chameneího odkazu: nejvyšší vůdce musí být „nenáviděn nepřítelem.“
„Dokonce i Velký satan ho jmenoval,“ dodal s odkazem na to, že Trump Modžtabovo jméno vyslovil jako nepřijatelné.
Írán si tedy zvolil vůdce částečně proto, že ho odmítají jeho nepřátelé.
Modžtaba přežil noc, kdy přišel o matku, manželku i syna. Pak se stal tím, čeho se Írán celou svou existencí bál: synem, který zdědil trůn.
Co udělá s mocí ten, kdo v ní vyrostl, ale přišel o všechno ostatní? Írán to zjistí jako první. Zbytek světa brzy poté.
