Fotku jejího znásilnění sdílela celá škola. Rehtaeh spáchala sebevraždu, viníci vyvázli bez trestu

V listopadu 2011 byla patnáctiletá Rehtaeh Parsons na večírku v kanadském městečku Cole Harbour s malou skupinou vrstevníků. Podle jejího pozdějšího vyjádření policii teenageři popíjeli vodku a následně dívku sexuálně napadla čtveřice chlapců. Jeden z přítomných chlapců celou situaci znásilnění vyfotil, na snímku ukazoval směrem ke kameře palec nahoru, zatímco dívka u toho zvracela z okna. Fotografie se během několika dní rozšířila po škole přes mobilní zprávy a Facebook.

Pro Rehtaeh tím začal dlouhodobý tlak. Spolužáci jí posílali urážlivé zprávy, fotografii dál přeposílali a dívku veřejně zesměšňovali. Rodina později popsala, že dcera kvůli šikaně musela postupně přestoupit hned na čtyři různé školy, přesto pronásledování neustalo.

Přestože Rehtaeh hned po incidentu sdělila policii jména všech čtyř chlapců, samotné podezřelé nikdo z vyšetřovatelů zpočátku ani nevyslechl. K jejich výslechu došlo až o více než rok později, po znovuotevření případu po dívčině smrti.

Vyšetřování na počátku převzala jednotka pro sexuální trestné činy halifaxské policie. Detektivové identifikovali možný trestný čin šíření dětské pornografie. U obvinění ze sexuálního napadení ale byli méně jistí a obrátili se na státní zastupitelství.

Žalobkyně Shauna MacDonald došla k závěru, že obvinění ze sexuálního napadení nemá reálnou šanci na odsouzení. Vedlo k tomu víc důvodů. Rehtaeh dala policii dvě výpovědi a v nich se objevily nesrovnalosti. Nesrovnalosti se objevily i mezi tím, co řekl jeden ze svědků a textovými zprávami, které se dochovaly. Dívka navíc byla ten večer hodně opilá a na velkou část noci si podle vlastních slov nepamatovala. To všechno orgánům ztěžovalo dokázat, že sex proběhl bez jejího souhlasu.

Nezávislý revizor Murray Segal o pár let později uvedl, že rozhodnutí nevznést obvinění bylo vzhledem k důkazům obhajitelné. Pro rodinu potažmo Rehtaeh to ale znamenalo, že se spravedlnosti nikdy nedočká.

Právě tady je klíč k tomu, proč nakonec padlo obvinění jen za šíření dětské pornografie, ne ze znásilnění. Kanadské právo totiž bere šíření fotografie tohoto typu u nezletilé osoby jako dětskou pornografii vždycky, bez ohledu na to, jestli byl samotný sex konsensuální, tedy jestli se na něm obě strany dobrovolně shodly. Souhlas se tedy řešil jen u obvinění ze znásilnění. U fotky na něm nezáleželo.

Hranice pro souhlas k sexu je v Kanadě 16 let, patnáctiletí ale mohou legálně souhlasit s partnerem, který není o víc než pět let starší. Aktérům incidentu bylo patnáct let, takže zákon neporušovali. Otázka zní ale jinak - mohla vůbec v tom stavu, ve kterém Rehtaeh byla, platně souhlasit?

Kanadské právo říká, že souhlas musí být svobodný a vědomý. Člověk, který je natolik opilý, že ztratil schopnost se rozhodovat, nemůže souhlas platně dát, bez ohledu na věk. Pokud tedy Rehtaeh zvracela z okna a na velkou část večera si nepamatovala, směřuje to k závěru, že souhlas dát nemohla.

Žalobkyně došla k závěru, že u soudu nejde nad rozumnou pochybnost prokázat, že souhlas dán nebyl, protože výpovědi samotné dívky obsahovaly nesrovnalosti a velkou část noci si nepamatovala. To je zásadní rozdíl mezi tím, co se skutečně stalo, a tím, co se dá dokázat před soudem. Přesně tahle mezera z celého případu udělala mezinárodně sledovaný symbol toho, jak snadno může justiční systém selhat i tam, kde zákon na papíře oběť chrání.

Vyšetřování trvalo rok. Pak policie rodině oznámila rodině v listopadu 2012, že nikdo nebude stíhat ani za sexuální napadení, ani za šíření fotografie. Pět měsíců po tomhle oznámení, v dubnu 2013, se tehdy sedmnáctiletá Rehtaeh pokusila o sebevraždu oběšením. O tři dny později ji rodina v nemocnici odpojila od přístrojů.

Po dceřině smrti napsala matka Leah Parsons na Facebookovou vzpomínkovou stránku, že vinu nese nejen čtveřice chlapců a nekončící šikana, ale i celý systém: „Justiční systém ji zklamal.“ Mluvčí kanadské federální policie Scott MacRae tehdy veřejnosti sdělil, že vyšetřovatelé neshledali dostatek důkazů k podání obvinění, a připustil, že rodina i veřejnost mají právo ptát se proč.

Dívčina smrt vyvolala v Kanadě vlnu veřejného pobouření. Hackerská skupina Anonymous pohrozila, že sama zveřejní jména podezřelých chlapců, pokud policie dál nebude jednat. Krátce nato se jeden z chlapců přiznal, že na fotce byl, a označil zbylé tři. Anonymous tohle přiznání předalo policii, která pak oznámila, že získala „nové a věrohodné informace“, a vyšetřování obnovila, jen čtyři dny před dívčiným pohřbem.

Během několika měsíců padla obvinění z výroby a šíření dětské pornografie proti dvěma tehdy už osmnáctiletým chlapcům. Ani jeden z nich ale nebyl obviněn ze sexuálního napadení, protože obvinění se týkalo opět jen fotografie, ne samotného incidentu.

Chlapec, který snímek pořídil, se přiznal k jeho šíření a dostal podmíněný trest, k tomu podmínku napsat rodině omluvný dopis a absolvovat kurz o sexuálním obtěžování. Druhý chlapec, odsouzený o rok později, dostal podmíněný trest na dvanáct měsíců se zákazem kontaktu s rodinou a zákazem pití alkoholu.

Soudce Gregory Lenehan mu tehdy řekl přímo v soudní síni: „Ukradl jste jí důstojnost, soukromí a sebeúctu.“

Otec Rehtaeh, Glen Canning, verdikt označil za nedostatečný a poukazoval na to, že první z odsouzených dostal ještě mírnější podmíněný trest. Rok po smrti dcery řekl Glen Canning britské BBC, jak těžké je zůstat otcem, který svou dceru nedokázal ochránit: „Je tak frustrující být otcem dcery, kterou znásilnili.“ Popsal, jak bezmocný se cítil. Z otce oběti stal aktivistou bojujícím proti sexuálnímu násilí a kyberšikaně. Opakovaně kritizoval, že vyšetřovatelé promluvili se čtyřmi chlapci až po smrti jeho dcery.

Tehdejší premiér Stephen Harper následně označil online šikanu za závažnou trestnou činnost. Provincie zadala nezávislou revizi bývalému hlavnímu žalobci Ontaria Murrayi Segalovi.

Jeho zpráva z roku 2015 konstatovala, že první výslech Rehtaeh proběhl bez oficiálního záznamu, což ji později poškodilo, když musela vypovídat podruhé. Roční délku vyšetřování označil za nepřijatelnou. Zjistil také, že škola bránila policii v rozhovorech se spolužáky, a že rozhodnutí nevznést obvinění z šíření dětské pornografie ještě za dívčina života bylo chybné, protože vycházelo z nesprávného výkladu zákona. Zpráva obsahovala 17 doporučení pro policii, žalobce i školský systém.

V srpnu 2013, čtyři měsíce po její smrti, vstoupil v Novém Skotsku v platnost zákon umožňující obětem kyberšikany domáhat se ochrany u soudu a žalovat pachatele, u nezletilých včetně jejich rodičů. Šlo o první legislativu svého druhu v Kanadě. Následně byl novelizován i federální trestní zákoník tak, aby šíření intimních fotografií bez souhlasu bylo samostatným trestným činem bez ohledu na věk zobrazené osoby.

V roce 2011 stačila k rozšíření fotografie po celé škole aplikace Messenger. Dnes plní tu samou roli uzavřené skupiny na WhatsAppu, Snapchatu nebo v aplikacích s mizejícími zprávami. Podstata problému se nezměnila, jen se zrychlila a je hůř dohledatelná. Podle českých odborníků na kyberšikanu právě mazání komunikace a soukromé skupinové chaty dnes vyšetřovatelům nejvíc komplikují dokazování, protože důkazy zmizí dřív, než se je kdokoli stihne pokusit zajistit.

Případ Rehtaeh navíc dnes působí ještě naléhavěji v kontextu nového trendu, na který upozorňuje lektor Českého telekomunikačního úřadu Jaroslav Doležal. Podle něj děti dnes k šikaně nepotřebují ani reálnou fotografii nevhodné situace, stačí obyčejný snímek spolužačky nebo učitelky, ze kterého AI aplikace během chvíle vyrobí falešné sexuální video. Tam, kde se u Rehtaeh řešilo, zda fotografie zachycuje skutečný incident bez souhlasu, dnešní technologie umožňuje vyrobit stejně ničivý materiál, aniž by se cokoliv skutečně stalo.

Doležal zároveň popisuje, jak dívky ve věku osm až jedenáct let běžně používají skrytou funkci kanálů ve WhatsAppu jako veřejný profil, o kterém rodiče nevědí, a neznámí sledující jim tam posílají sexuálně podbarvené emotikony, které holčičky často mylně berou jako pochvalu. Přesně tenhle typ prostoru, kam dospělý dohled nedosáhne, byl podle Segalovy zprávy jedním z důvodů, proč selhání kolem Rehtaeh trvalo tak dlouho, než ho někdo zaregistroval.

Česko má vlastní zkušenost s tím, jak náročné je podobné případy právně uchopit. Bývalý šéf týmu detektivů pro internetovou kriminalitu Karel Kuchařík popsal starší tuzemský případ, kdy se na internetu objevily intimní fotografie nezletilé osoby. Provozovatel webu je odmítl na žádost stáhnout a dotyčná osoba následně spáchala sebevraždu. Policie sice prokázala, že fotografie někdo šířil, ale nepodařilo se doložit úmysl dohnat oběť k tomuto kroku. Obvinění proto nepadlo.

Novější čísla ukazují, že problém v Česku neustupuje. Podle dat organizace E-Bezpečí a policejních statistik přibývá hlášení o šíření intimních fotografií a videí mezi dětmi, přičemž nejzranitelnější skupinou jsou děti do třinácti let. Většina z nich se přitom se svým trápením nikomu nesvěří.

Příběh Rehtaeh Parsons ukazuje, že fatální následky často nezpůsobuje pouze samotný primární incident, ale dlouhodobý tlak okolí a situace, kdy systém nedokáže reagovat dostatečně rychle. Segalova zpráva jasně pojmenovala, že v krizovém momentu chybělo koordinované jednání policie, škol i zdravotnických služeb.

Tento případ dodnes slouží jako mezinárodní memento, že sdílení cizí intimní fotografie bez souhlasu není běžný školní žert, ale jednání s reálnými následky, kde rychlost a citlivost institucí hrají zásadní roli.

Pokud se v podobné situaci nacházíte vy nebo někdo ve vašem okolí, pomoc nabízí několik specializovaných pracovišť:

Zdroje: CNN | CBC News | CBC News | CTV News | The Globe and Mail | Government of Nova Scotia | Global News | Aktuálně.cz | Deník.cz | DVTV | wikipedia.org