Článek
Před pěti minutami to byl ještě král sklípku. Vtipkoval s pražskou partičkou, sypal z rukávu historky o tom, jak se „víno musí vymazlit“, a s neochvějnou jistotou jim naléval své nejlepší Veltlínské. Vypadal přesně tak, jak si ho představujeme.
Pak hosté odešli.
Zůstaly jen prázdné sklenice s otisky rtů, vůně uzeného a ticho, které najednou váží tunu. Vinař osaměl. Došel k zrcadlu nad umyvadlem, aby si opláchl obličej.
Přichází moment, který většina lidí nikdy nevidí.
Zvedne hlavu a podívá se sám sobě do očí. Vidí muže, který mluví rozumně, artikuluje čistě a dokázal by teď s přehledem vyjmenovat všechny viniční tratě v okolí. Uvnitř cítí tu děsivou pravdu: cítí se naprosto střízlivý. Alespoň tak to vnímá. I když ví, že za ten večer vypil dvě lahve. Jeho mozek ho přestal varovat. Už ho neopíjí. Už ho jen udržuje v chodu.
Tělo si zvyklo.
Práh, za kterým dřív přicházelo varování, se nenápadně posunul.
Výsledkem je ten obraz před zrcadlem: člověk, který vypil množství, jež by jiného dávno složilo, a přesto se cítí funkčně střízlivý.
Mozek přestal posílat signál.
Tělo ale tiše platí dál.
Bobule a Vinaři: hezká lež, která zabíjí
Kdybychom chtěli v České republice najít tvrdá data o alkoholismu u vinařů jako profesní skupině, narazíme na zeď ticha. Žádný registr. Žádná studie. Vinařství v těchto přehledech nefiguruje jako samostatná kategorie.
Místo čísel máme seriály.
Bobule, Vinaři, celá tahle romantická produkce udělala pro normalizaci alkoholu u vinařů víc než jakákoliv reklama. Ukazuje nám vinaře jako svérázné filozofy, kteří prostě „tak žijí“. Sklenka není problém, je to kolorit. Opilost není signál, je to charakter. Režiséři nám dali krásné záběry zalitých sluncem vinic a nikdo se nezeptal, co se děje po setmění, když kamery odjedou.
„Vinař u nás není člověk. Je to symbol,“ říká Rebecca Hopkins, zakladatelka hnutí A Balanced Glass, které vzniklo v roce 2018 v Napa Valley právě proto, aby tento mýtus rozbilo. „A symboly se neléčí.“
Moravský vinař je v české kulturní imaginaci postavou téměř posvátnou: člověk, který rozumí půdě, počasí, času. Člověk, pro kterého je sklenka prostě součást profese, jako je pro zubaře gumová rukavice. Tato kulturní imunita je největší pastí.
Česká čísla, která vinaře nezachytí
Co čísla o alkoholu v Česku obecně říkají, je znepokojivé. Rizikově konzumuje alkohol patnáct až osmnáct procent populace starší patnácti let, přičemž škodlivá konzumace se týká šesti až deseti procent dospělých. Závislost na alkoholu jako diagnostická kategorie zasahuje podle odhadů stovky tisíc lidí, přesná čísla se liší podle metodiky měření. Ročně v ČR zemře v přímé souvislosti s alkoholem šest až sedm tisíc lidí a třetina ze čtrnácti tisíc ročních hospitalizací způsobených alkoholem připadá na onemocnění jater.
Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti vydalo teprve v roce 2021 historicky první samostatnou Zprávu o alkoholu v České republice. Do té doby byla data o alkoholu součástí širších výročních zpráv o stavu ve věcech drog.
U tichého vína je v Česku spotřební daň nastavena na nulu. Zákon sice zná daň z vína a meziproduktů, ale tiché víno má sazbu 0 Kč/hl, zatímco šumivé víno a meziprodukty jsou zdaněny. U běžného piva vychází zdanění zhruba na korunu na deset gramů etanolu, u lihovin přibližně na 5,20 Kč. Systém tím vytváří podmínky pro nejlevnější a nejdostupnější alkohol přímo tam, kde se vyrábí.
Když Francie vystřízlivěla
Musíme se podívat za hranice, abychom pochopili, co se pravděpodobně děje i u nás.
Spojitost mezi alkoholem a cirhózou věda jasně popsala až v šedesátých letech minulého století. Do té doby celá generace vinařů žila a umírala, aniž by kdokoliv nahlas řekl, co je ničí. Teprve od roku 1967 začala ve Francii jaterní úmrtnost klesat v obou pohlavích, souběžně s poklesem spotřeby vína jako každodenního nápoje. Francie a Itálie zaznamenaly tří- až čtyřnásobné snížení jaterní mortality. Byl to výsledek vzdělávání, zdražení a zásadního kulturního posunu.
Říká se, že Francouzi víno milují. Ale právě Francie se jako první odvážila pojmenovat cenu, kterou za tuto lásku platila.
Ve Spojených státech šla změna přes komunitu samotných vinařů. Rebecca Hopkins v roce 2018 pojmenovala problém, o kterém nikdo nemluvil: „Nikdo se neptal, co alkohol dělá lidem, kteří s ním pracují každý den. Jako by imunita k poškození byla součástí popisu práce.“
Vinařský průmysl strukturálně nastavuje podmínky pro riziko: pozdní večery, fyzicky vyčerpávající sezony, pracovní večeře, kde nepít znamená být jiný, neustálá přítomnost produktu, který je zároveň vaší prací i vaším společenským kódem.
„Není to slabost jednotlivce,“ dodává Hopkins. „Je to design prostředí.“
Britská studie zkoumající více než sto tisíc pracujících dospělých zjistila, že provozovatelé podniků s licencí na alkohol vykazují 2,81krát vyšší výskyt těžkého pití ve srovnání se zbytkem pracující populace. Je to nejvyšší číslo z 353 zkoumaných profesí. Vinaři v ní jako samostatná kategorie zachyceni nebyli, ale mechanismus je totožný: neomezený přístup plus sociální normalizace rovná se postupné posouvání hranice.
Cesta ven existuje
Prvním krokem je pojmenování. Ne diagnóza, ne hospitalizace. Jen věta, kterou si člověk řekne sám pro sebe: toto už není normální.
V Česku funguje Národní linka pro odvykání, která je zdarma, anonymní a dostupná ve všední dny od 10:00 do 18:00 hod. Adiktologická klinika v Praze nabízí ambulantní péči bez nutnosti hospitalizace. Anonymní alkoholici mají skupiny i na Moravě, i tam, kde je sklep za domem..
„Nemusíte volit mezi řemeslem a zdravím,“ říká Hopkins. „Ale někdo vám to musí říct nahlas. A někdo musí začít.“
To je přesně to, co Bobule ani Vinaři nikdy neudělali.
Kdo zůstává v pozadí
Za každým vinařským příběhem je ještě jiný příběh. Patří ženě, která drží domácnost přes celou sklizeň. Dětem, které si zvykly na to, že táta večer „mluví pomaleji“. Manželce, která se naučila neklást otázky, protože odpovědi bolí víc než ticho.
Nejsme tak daleko od Francie šedesátých let, jak si rádi myslíme. Mechanismus je stejný. Prostředí je stejné. Data jen ještě nikdo nesbírá, protože vinař je u nás stále víc symbol než člověk.
Vinař se od zrcadla odtrhne. Opláchne si obličej. Sklenice jsou umyté, světla v sklípku zhasnutá. Venku je noc, která voní po víně a po čerstvě pooraném poli.
Vyjde ven. Zavře za sebou dveře sklepa a na chvíli se opře o chladnou zeď. Pak se vydá domů. Přijde tiše, aby je nevzbudil. Sedne si na kraj postele a chvíli jen sleduje, jak dýchají. Miluje je. O tom není pochyb.
Čím déle u nich takto sedí, tím víc mu někde v hrudi klíčí ta otázka, které se celý večer bránil: kdy začalo být tohle normální?
Tahle otázka nemá statistiku.
Má jen ticho.
Kde hledat pomoc:
Národní linka pro odvykání: 800 350 000, web chciodvykat.cz
Adiktologická klinika 1. LF UK Praha: adiktologie.cz
Anonymní alkoholici v ČR: anonymnialkoholici.cz
A Balanced Glass: abalancedglass.com
Zdroje Zpráva o alkoholu v ČR 2024: drogy-info.cz BMC Public Health, UK Biobank 2021: bmcpublichealth.biomedcentral.com A Balanced Glass, Rebecca Hopkins: abalancedglass.com/the-abg-vision SevenFifty Daily: daily.sevenfifty.com PMC, jaterní úmrtnost v Evropě: pmc.ncbi.nlm.nih.gov PubMed, cirhóza ve Francii 1925–1982: pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
